Ve hvězdách

21.

Všechno uteklo tak rychle. Brunetka celí týden ve škole jela, jako by na automat. Až s pátkem se trochu vzpamatovala. Musela. Čekala ji jedna z mála oslav, kterých se musela účastnit. Halloweenská party se měla konat za několik hodin a brunetka seděla na posteli a pozorovala obraz naproti ní.

Ten obraz v pokoji mělo už z několik let a nehodlala se ho vzdát. Byla to vzpomínka. Vzpomínka, co si chtěla uchovat. Kolem toho obrazu chodila a normálně žila, však teď seděla a pozorovala ho, jako by se měl každou chvíli pohnout. Jeden ze tří. Pomyslela si. Pro každého by to byl obyčejný obraz, však pro ní měl hluboký význam.

Měla by se začít připravovat, kostým ležel vedle v křesle, ale ona nemohla odtrhnout oči od obrazu. „Jednou až se ti to bude zdát nemožné, vzlétni a nech se nést," vzpomněla si na slova svojí mámy. Tento obraz ji jí připomínal. Bez pomyšlení sjela pohledem do dolního rohu, jako by se chtěla ujistit, zda tam je. A byl tam stále. Ten podpis. „Amora," pronesla do ticha. Potřebovala to slyšet.

Umělkyně, která zmizela. Její díla byly vystavovány a prodávány za vysoké peníze. Nikdo o ní nic nevěděl, byla anonymní a přesto tak slavná a žádaná. Jen málo, kdo znal pravdu o jejím životě a ještě méně lidí se s ní setkalo. Pro celý svět byla záhadou a samotná díla též. Jak někteří říkali: bylo v nich něco víc.

A právě to v nich drobná brunetka sedící na posteli viděla. Viděla ten příběh. Pravdu. A právě ve chvíli, kdy si vybavila všechny tři obrazy vedle sebe, pochopila. Najednou viděla, něco co jí celé ty roky unikalo. A možná by pokračovala, pokud by nebyla vyrušená vyzváněním mobilu.

Krátký, ale jasný rozhovor. Hannah byla na cestě a brunetce nezbývalo moc času se dát pořádně do pořádku. Vlastně musela sebe samu pochválit, jak rychle vše zvládla. Na sobě měla bíle šaty nad kolena, které zdobily krajky. K šatům měla bílé silonky s balerínkami a celí svůj outfit doplnila křídly. Vlasy si spletla do dvou copů, na oči nanesla třpytivé stíny s řasenkou a zakončila to jemně růžovou rtěnkou.

„Máš zpoždění," pronesla dívka, která posedávala v obyváku. „Jasně, hlavně, že většinou to trvá tobě," zamumlala brunetka, která šla obejmout svoji kamarádku. „Sluší ti to kočko," usmála se na ní kudrnovláska, když vstala. „Taky nejsi k zahození," usmála se na ní. „Tak jdeme," doplnila a už obě byli na odchodu.

„Já věděla, že to bude velké, ale tohle?" podivila se dívka, když už stáli před místem konání. „No jo, co by jsi od nich čekala," usmála se její společnice a už jí táhla do víru toho všeho. „Holkyy," zakřičel, kdo si a až potom Sie došlo, že je to Moore převlečený za piráta. „Pirát?" podivily se obě dívky. „Nechtěl si jít za kovboje?" doplnila Hannah. „Ano chtěl jenže to mi ukradnul on," poukázal směrem, kde se nacházelo jeho dvojče. Mladíka brunetka hned poznala, jeho účes mu zůstal a tak by se dalo říct, že vyčníval z davu.

Všichni se náramně bavili, buď tancovali, pili, nebo se jenom bavili se svými přáteli. Ani Siena neseděla v koutě, už několikátou písničku strávila na parketě se svoji kamarádkou a její kamarádkou Alex. Ta v zelených šatech a křídly vypadala jako zvonilka a její blonďaté vlasy tomu jen napomáhaly. Ona a její kundrnovlasá kamarádka šli za anděla a ďábla. Ona v bílých šatech s křídly znázorňovala anděla, mezitím co její kamarádka v červené sukni s rudou podprsenkou a rohy ve vlasech znázorňovala pekelníka.

„Jdu si pro pití!" křikla brunetka na své společnice a protlačila se z parketu. Party byla v plném proudu a spoustu lidí už měli v krvi dost alkoholu. Dívka se dostala až do kuchyně, kde si do červeného kelímku nalila sprite a opřela se o linku. Jak ji tahle situace připomínala poslední party u dvojčat. Musela se sama sobě zasmát.

Ještě s polovinou kelímku vyšla na zahradu. Podzimní vítr ji rozfoukal vlasy, což jí donutilo zvednout koutky ještě víc. Pomalu se vydala doprostřed zahrady, tam si sedla do trávy a užívala si čerstvého vzduchu, a chvíle, kdy je sama. S pohledem na hvězdné nebe se nechala unášet tisíce kilometrů daleko.