Ve hvězdách

20.

Chladný vítr rozfoukal brunetce rozpuštěné vlasy a slunce zašlo za mraky. Jako by i počasí truchlilo. Pomyslela si dívka kráčící štěrkovou cestičkou. Její kroky ustaly až před mramorovou deskou, ke které měli namířeno. Vedle ní stál její otec společně se svou snoubenkou a po druhé straně její nejlepší kamarádka se svou mámou. Už dávno se nebránila zadržet slzy, věděla, že je to marné.

„Chybíš nám," zašeptala, když zapalovala svíčku, kterou společně s kyticí položila k desce. „Její oblíbené," pronesl brunetčin otec. Taky on neměl daleko k slzám, přesto že budil dojem trvďáka, tak to dávno neplatilo. Byl to citliví a lásky milující člověk, který přišel o svojí milenku, manželku, životní lásku o matku svojí jediné dcery.

Všichni stáli v tichu, ve svých myšlenkách. Nad nimi se stahovali mračna a vypadalo, že bude pršet, oni se však neměl k odchodu. Truchlili. Stejně jako posledních šest let. „Chtěla, abychom byli šťastni," pronesla Cassy, máma Hannah a kdysi nejlepší kamarádka brunetčiny mámy. „Máš pravdu. Vždy hledala na světlo ve tmě," přikývl brunetčin otec.

Pomalu se všichni odebrali k odchodu jen dívka ještě chvíli setrvala. „Chybíš mi mami. Tak moc... mě i tátovi. Všem. Jenn je báječná žena, byla by jsi ráda, že je otec zase šťastný. Já jsem ráda. Vím, že všechno vidíš... pokusím se tě nezklamat. Mám tě ráda," její prsty se na chvíli dotkly chladného mramoru. „Sbohem," pronesla a zamířila za ostatními.

„Zmrzlina," vešla do pokoje kudrnovlasá dívka. „Ne díky Hannah, možná později," pronesla dívka sedící v křesle bez toho, aby na svoji kamarádku zda pouze pohlédla. „Já se ale neptala. Já to oznamovala," srčila dívce misku do rukou. Brunetka zvedla zrak od knížky a po vzoru svoji kamarádky se pustila do zmrzliny.

„Na co se podíváme dneska?" ptala se mladší z dívek, když dosedla na svojí postel. „Ráda bych řekla doják... ale co nějakou komedii? Zvedne nám to náladu," navrhla druhá z dívek. „Brala bych doják," pronesla bez rozmýšlení. Na to se ji dostalo jen povytáhleho obočí od kamarádky. „Tak když už vypadám takto, tak to nebude vadit," pronesla a poukázala na svůj vzhled.

Opuchlé tváře, zarudlé oči, bylo vidět, že plakala. Kudrnovláska jen přikývla a po chvíli se pokojem nesly tóny úvodní znělky filmu. „Lepší film si vybrat nemohla," pousmála se brunetka. „Já vím. Však tam hraje Cole, tak co jsi čekala?" „Popravdě já věděla, že to pustíš," uculila se Sia.

„Sakra," zašeptala brunetka, když se ji nekontrolovatelně kutálely slzy po tvářích. „Jsme teprve v polovině filmu a podívej se na mě," pozvedla koutky. Bylo vidět, že její kamarádka na tom není jinak. Večer šli dívky spát s pochmurnou náladou a opuchlými tvářemi. Do nového rána se obě probouzely o něco s lepší náladou, přesto celou neděli proleželi u filmů.

„Zítra jdeme do obchoďáku," oznámila starší z dívek. „Proč," zajímalo drobnou brunetku, které se na ní dívala s otázkou v očích. „Protože nemáme kostýmy na Halloween, ale nebo už mám nápad. Jen seženeme z pár věcí a bude to. Nic náročného," usmívala se její kamarádka, ona však nic slavit nechtěla. Zdálo se jí, že za poslední dobu toho má už dost.

Přála si jenom sednout do křesla a číst si, nebo prosedět večer u okna s pohledem na hvězdy. Svoji kamarádku měla ráda, ale občas na ní byla až moc aktivní a až moc v realitě. Ona se radši na chvíli zastavila a nechala se unášet představami. Nemohla však říct, že by nebyla nikdy akční. Někdy přebývala energii a nikdo jí nestačil. Ty dny byla plná pozitivní nálady, však ta se v poslední době ztrácela. Možná to bylo tím počasím, co se den ode dne horšilo. Možná toho na ní bylo prostě hodně.

Občas si musíme odpočinout ne jen fyzicky, ale i psychicky. Tak zněla věta z článku, který nedávno četla. Sama sebe načapala, jak přemýšlí, že by se zavřela v pokoji a nevyšla. Toto se jí prozatím nepovedlo. Vždy se našel někdo, kdo jí vytáhnul a ona nemyslela na to co se děje. Ten pocit se vždy však vracel. Snažila si představit, co ji má v příštích dnech čekat a jen zaúpěla. Tohle neměla šanci zvládnout.