Ve hvězdách

15.

Drobná dívka pomalu usínala, než ji probudilo nové oznámení na mobilu. Natáhla se pro něho aby zjistila kdo ji tak pozdě večer píše.

Princezno, zítra po škole čekej u parkoviště. JJ.

Podle oslovení ji bylo jasné, kdo ji píše, nechápala, kde sehnal její číslo a proč ji to prostě neřekl ve škole, ale na to byla moc unavená a tak to nechala být. Jen co se převlekla tak skočila do postele, netrvalo dlouho a byla vtažená do říše snů.

Vyučování ji skončilo před deseti minutami, však ona nikam nespěchala. On si počká. Otevřela skřínku ze které vytáhla džísku a vyměnila ji za učebnice. Už zdálky viděla na parkovišti postávat partu kluků. Vůbec se ji tam nechtělo, ale už to chtěla mít vše za sebou. Večer si chtěla volat ještě s Hannah a tak chtěla být brzy doma.

Příchozí dívky si všiml Nixton, který šťouchl do svého kamaráda, aby mu dal vědět o její přítomnosti. To však nemusel, mladík ji pozoroval jen, co vyšla ze školy. Postupně se na ní otočili všichni členové party. Bylo ji to nepříjemné? Ano to bylo, ale pokračovala se vzpřímenou hlavou k nim.

Pohledem projela všechny členy. Znala je jen od vidění nebo z rozhovorů jejich spolužaček. O tich to klucích básnila skoro každá holka. Hlavou téhleté partičky byl Cain, fotbalista. Vypadal jako andílek, jeho neupravené vlasy a štěněčí pohled dokázal dostat snad každou. Bruno byl z celá party nejvyšší, jeho snědá pleť poukazovala na jeho původ. Co však většinu holek zaujalo byly jeho ostře řezané lícní kosti.

Pak tam byl Will, štíhlí, vysoký kluk s delšími vlasy. Také měl svoje kouzlo. Pak tam byl mladík s očima černými jako uhel, Nixton. A celé to uzavřel blonďáček. Brunetka musela přiznat, že ti kluci měli něco do sebe, chápala proč jsou tak žádání, však zároveň tomu nerozuměla. Nebyli jediní pohlední kluci, ale přesto se dívky točili hlavně kolem těchto čtvrťáků.

„Přišla si," usmál se zářivě na příchozí dívku jediný blonďák téhle party. „Už aby to bylo za námi," pronesla tak aby ji nebylo slyšet. „Princezno," oslovil ji mladík, ale než mohl pokračovat, byl přerušen. „Nejsem žádná princezna, mám jméno, jestli si pamatuješ," zavrčela na něho dívka. On však pokračoval dál a nedbal na její upozornění. Začal ji představovat svoje kamarády a to brunetka už úplně vypla a jenom přikyvovala.

Možná, že to udělala, protože věděla, že by se s ním jinak pohádala. Neměla nějakou náladu na představování a vybavování, chtěla to mít za sebou. Vnímat nějak tak začala když konečně po dlouhé půl hodině nasedli do auta a vydali se na cestu.

Jízda ji připomínala ten den, kdy ji odvezl domů z party, aby nemusela chodit pěšky. Takhle za dne byli vidět všechny místa a tak si prohlížela části města kterými projížděli, než se dostali do čvrti kde to vypadalo dost luxusně. Auto zastavila před velkou vilou. Vypadalo to jinak, než si to pamatovala. Zdálo se to tak větší.

Jayson ji otevřel dveře a nechal vstoupit do haly. Pak zavřel a vydal se po schodech k sobě do pokoje. Dívka ho však nepronásledovala, zastavila se u dvou obrazů, které halu zdobily. Byly to ty samé obrazy, které si prohlížela, když tu byla minule. Tentokrát chtěla mít jistotu, proto pohlédla do spodního kraje, kde se nacházel podpis autora. Amora. Odstoupila o krok dozadu a pohlédla znovu na ono dílo. „To tě vážně fascinují tak ty obrazy?" postavil se vedle ní mladík. Jenom přikývla, nebyla schopná slov, nebo se bála, že by se ji zlomil hlas. „Jeden chybí," promluvil zase. „Ptal jsem se na ty obrazy matky. Prý by to měli být tři obrazy, jen ten třetí nikdy nesehnala," koutky se mu pozvedly, musel si na něco vzpomenout. Rychle potřásl hlavou a ony myšlenky odehnal.

Brunetka sebou škubla když pocítila cizí dotek na ramenu. Otočila se na blonďáčka s otázkou. „Pojď. Chceš to mít za sebou nebo snad né?" Na to neměla co říct, měl pravdu. Po schodek došla až do jeho pokoje, kde bylo překvapivě více uklizeno než čekala.

„Tak dáme se do toho. Posaď se, kde chceš," vybídl dívku a sám usedl na postel. Vedla boj sama se sebou a nakonec se posadila naproti němu. Z batohu vytáhla svůj zápisník a začala mu vysvětlovat, jak by si to si představovala.

Po páté se vrátila domů s dobrým pocitem. Jayson se zapojil do vymýšlení a sám přinesl několik dobrých nápadů a postřehů. Oba souhlasili na uměleckém zpracovaní. Dívku potěšilo, když všechny nápady nezavrhl, ale naopak je podpořil. Za tich několik hodin strávených s ním v jedné místnosti ji připadalo, že by to nemusela být taková katastrofa, jakou očekávala.