Ve hvězdách

7.

Přesně, jak před týdnem stála společně se svojí kamarádkou před domem, ze kterého se ozývala hlasitá hudba a kolem se motali, už přiopilí lidé. Tentokrát však byl dům snad dvojnásobně větší a na pohled luxusnější. Brunetka ani nevěděla, kdo je pořadatel oné party a ani zda ho zná. Popravdě ona to ani nechtěla znát, její plán byl jasný, vypařit se hned jak to půjde a nezdržovat se tu dlouho.

Věděla, že zde nikdy nebyla a nebyla si jistá, zda ten dům někdy jen míjela. Její domněnky o tom, jak je ten dům luxusní se potvrdily, jen co vešla dovnitř. Moderně zařízená vstupní hala, byla možná až kouzelná. Nejvíc ji zaujala výzdoba, ty obrazy na stěnách. Nestihla si je více prohlédnout a byla tažena do centra děje. Došly do obyváku, kde většina lidí tančila nebo posedávala na sedačkách.

,,Proč vždy chodíte tak pozdě?" „Taky tě ráda vidím," pronesla menší z dívek. „Ta ironie jde slyšet na míle daleko, být tebou se uvolním a užívám si," věnoval ji úsměv blonďáček. ,,Moore být tebou tak sklapnu, vypadá jako by tě chtěla přetrhnout," ,,Taky že chcu Alex," potvrdila blonďaté dívce. Ta ji věnovala uklidňující úsměv. „Co si dáš?" šeptla její společnice a hned jak se ji dostalo odpovědi, zmizela neznámo kde.

Sia si přisedla na pohovku, kde se parta tich bláznů nacházela. „Zase tě sem táhla násilím?" zajímal se mladík. „Ani nevíš, jak mi táhle den připomíná minulí pátek. Jako bych měla Déjà vu, nebo byla ve snu," odpověděla mladíkovy. „Tak co ho prožít znovu? Zatancuješ si se mnou už zase?" vstal a podal jí ruku. Neváhala a s jeho pomocí se vyhoupla na nohy. „A víš, že to přes tu podobnost stejnak bude úplně jiné," zasmála se svojí myšlence.

První, druhý, třetí tanec, co věnovala onomu brunetovi se stále neupravenými vlasy. Češe se vůbec někdy? Prolétla ji myšlenka, při pohledu na ono vrabčí hnízdo. „Na co myslíš?" ptal se se zájmem mladík. Brunetka odtrhla pohled od jeho vizáže a pohlédla mu do očí. „Víš, že na nic?" Jeho oči připomínali barvu moře a ona se jimi nechala unášet. „To ti nevěřím. Ty a na nic nemyslet, nemyslitelné."

„Dojdu si pro něco k pití," oznámila, když už zase všichni seděli a bavili se. Jediný, kdo její odchod zaznamenal, byl její společník. Věnoval jí poslední pohled a začal se věnovat svým přátelům. „Někdo se nám tu zamiloval," šťouchl do mladíka jeho kámoš, který si zrovna přisedl. „A do koho prosím tebe?" pohlédl na kamaráda. Jeho vlasy by se dali přirovnat k západu slunce a oči ke smaragdům s ďábelskými jiskřičkami. „Tak vidím, jak na ní koukáš, neříkej, že se ti nelíbí?"

Znovu pohledem na místo, kde jeho kamarádka pře chvíli zmizela. „ Mám jí rád, to jo, ale jako kamarádku, nebo sestru nic víc v tom nehledej," věnoval svému kamarádovi významný pohled. „Jen aby," prohodil zrzek a chtěl pokračovat. „Castro? Zatančíš si se mnou?" přerušila ho blondýnka. „S tebou vždy Alex," usmál se na ní a nechal svého kamaráda samotného.

Červený kelímek naplněný nějakým alkoholem vyměnila za sprite, který našla v kuchyni. Kelímek si naplnila onou tekutinou a opřela se zády o linku. Na chvíli zavřela oči a vychutnávala si částečné ticho, v dáli zněla hlasitá hudba, hlasy lidí, kteří si to určitě užívali. Je čas odejít. Myšlenka na odchod jí začala lákat víc a víc. Jak se odsud dostanu? Nad touhle otázkou se musela zamyslet.

Dovezl je tu brácha od Hannah, co si pamatovala tak jeli snad přes celé město, ostatní pili, takže zbývá bus. Pokud ještě něco pojede. Zastávka snad nebude daleko. Znovu se napila z kelímku a otočila se k odchodu. „Princezno? Snad neodcházíš?" tahle věta ji donutila se otočit. Stál tam v celé svoji kráse. Blonďaté vlasy mu padali do očí, které se snad až překvapeně dívaly na dívku před ním. Brunetka jen stála na místě a překvapeně si onoho kluka prohlížela. On na tom nebyl jinak, nečekal ji tady. A proč by měl. Do nedávna oni nevěděl, dokud se nesrazili a to doslova. Do teď nevěděl, kdo je, jak se jmenuje nebo do jaké třidy chodí a přesto toužil trávit s ní svůj čas.

Brunetka na nic nečekala a hodlala odejít, to ji však bylo překaženo. Blonďák, který se jí na začátku týdne představil jako Jayson, ji momentálně držel za ruku a nehodlal jí pustit. „Odcházím," pronesla bez toho, aby se na něho jen podívala. „Proč?" nenechal se odbít. „Pusť," nekřičela, a přesto z ní šel strach. „Nechce se mi," věnoval ji další ze svých okouzlujících úsměvů. „Nechci tu být, tak mě nech jít," povzdechla si a snažila dostat z jeho blízkosti.

Stačil by prostý chvat, moment překvapení a mohla být volná. Však místo racionálního myšlení, které ji to radilo, se nechala unášet v jeho očích. Ne poprvé se jejich pohledy spojili, jeho šedomodré s oříškovými. Ten oblíbený kluk jí teď drží při zdi, jako by měl o ní zájem. To ji probralo. Jak může někdo jako on se dívat na ní. „Řekla jsme ať mě pustíš," pronesla tak potichu, že si ani nebyla jista zda ji slyší.

Pustil ji a o krok ustoupil, dal ji prostor, po kterém toužila. „Neutečeš," nebyla to otázka, snažil se sám sebe přesvědčit. „Někdo jako já ti může být úplně ukradený, do nedávna jsi o moji existenci ani nevěděl, tak co to tak nechat. Každý půjde po svém," stále mluvila tiše, ale byla si jistá, že ji slyší. „Jak jako ty? Možná jsem o tobě nevěděl, protože jsem tě nikdy neviděl," frustrovaně si projel vlasy. Brunetka se jen uchechtla, neviděl, ale já tebe měla každý den před očima, bez komentáře zamířila za svými přáteli.