Spoustu žáků si balilo věci. Spoustu jich běhalo po chodbách a prefekti s profesory je okřikovali. Spoustu jich také spadlo, nýbrž Protiva stále škubal s koberci nebo jim podkopával nohy. Profesoři na něj kolikrát vletěli, ale ten vtipálek ne a ne přestat. Jenže tohle se netýkalo všech. Harry s Ronem hráli kouzelnické šachy, dívali se ve Velké síni na profesory, jak věšeli ozdoby a na Hagrida, který za sebou vláčel vysoké stromy.
Občas zahlédli Albuse, jak radil svým profesorům kde co věšet a co a jak udělat, aby to vypadalo hezky. Párkrát je okřikl, ale hned se omluvil. Šestnáctiletý Ronald Weasley se cpal čokoládovými košíčky, zatímco Harry odběhl na toaletu. Přitom sledoval Albuse, jak Minervě vytrhl ozdobu znázorňující Relikvie smrti a jak ji potom pomocí hůlky pověsil do výšky stromu dva metry.
Párkrát se uchechtl, když Brumbál zrudl v obličeji v momentě, kdy ze špiček všech stromů sletěly hvězdičky. Totiž Protiva byl vyhnán z chodeb, tak radši otravoval tady. Albus na něj zakřičel, už byl opravdu rozzuřený. Minerva vytáhla z kapsy balíček citronových bonbonů a jeden podala svému nadřízenému. Rád přijmul a když ji převaloval v ústech, jeho obličej nabíral stále lepší a normální barvu. Ron si utřel zašpiněné ruce do ubrousku, předtím však prsty důkladně olízl, aby na nich nezůstal nějaký zbyteček po košíčku.
Nevšiml si, že Harry přišel. Teprve když mu Harry poklepal na rameno a pronesl Jsem zpět, vzhlédl a dal se do pucu. Potom se vrátil se svým kamarádem ke hře. Avšak než začal, převyprávěl Harrymu to, co se odehrálo; Brumbál občas okřikl Filiuse a Minervu, Protiva shodil všechny hvězdičky a i to, jak Brumbál trochu hanebně přijmul citronovou dropsu, již mu nabídla Minerva.
Nikdy si nemysleli, že by jejich báječný ředitel byl takový nevrlý chlap. Protivovi to nedalo a ne že by shodil dvě tři ozdobičky z každého stromu, on dokonce shodil jeden celý strom. To už byl Brumbál celý rozzuřený. Mávl bezovou hůlkou směrem na Protivu a jelikož mu jeho hůlka dávala nejvyšší moc, dokázal na pár vteřin spoutat ducha Protivu a vyhnat ho z Velké síně.
Harry s Ronem nebyli jediní, kteří se pochechtávali. U jejich stolu seděly tři dívky a dva chlapci, všichni starší, a povídali si. Jenže činy ducha Protivy je vyrušili, proto obrátili svá kukadla na pohromu, kterou Protiva způsobil. U stolu Havraspáru byl celý houf lidí, nejméně deset. Smáli se tam jako paviáni, ale ne tomu, co udělal duch Otrava všech otravů, jak mu někteří profesoři přezdívali. Smáli se jednomu z těch lidí, kteří byli u stolu; místo nosu měl rypák a místo vlasů měl syčící hádky. Oči měl vypoulené a kůži zelenou.
U stolu Zmijozelu byli tři lidé; Malfoy, Crabbe a Goyle. Probírali něco, čím se jejich otcové s černou krví zabývali. Mluvili o několika čerstvých útocích. U stolu Mrzimoru seděla dvojice dívek, které Ron a Harry neznali. Jedna měla takové blonďaté vlasy a modré oči, ta druhá měla oříškově hnědé jak vlasy, tak oči.
Ron se pustil do kremrole, zatímco Harry dlouhou dobu přemýšlel. Pak táhl a Ron, který se snažil očistit si pusu a rychle dojíst zákusek, udělal svůj tah i přes plnou pusu kremrole.
Zatímco Harry s Ronem hráli šachy, Hermiona Grangerová seděla v knihovně a na klíně měla spoustu knih. Právě dočítala jednu, kterou měla na stole. Potom, jelikož to povolil ředitel prefektům, odkráčela se sedmi knihami v bezedné tašce pryč z knihovny. Nevěděla, kam jít, tak šla zanést svoji tašku do pokoje a pak se projít venku.
V ložnici dívek byla Ginny a Levandule, které si povídaly. Z Ginny a Levandule se staly velké kamarádky, ale ne natolik velké, aby se Lev rovnala Hermioně. Ginny ji vesele pozdravila a zeptala se jí, kam má namířeno. Hermiona pověděla, že jen tak se projít. Její kamarádka chtěla jít s ní, ale Lev ji zatáhla za rukáv a Hermiona ji odbyla, protože chtěla být chvíli sama, i když teď trčela tři hodiny v knihovně, kde to vonělo starými i novými knihami a listy pergamenu, po kterých pár studentů škrábalo dopisy nebo dělali úkoly.
Hermiona si oblékal svůj kabát, na hlavu si narazila čepici a obula si vysoké kozačky. Pomalu vyšla z ložnice a namířila si to k dřevěnému mostu. Cestou se srazila s Dracem Malfoyem, krásným a pohledným bělovlasým mužem v nádherném drahém černém obleku. Když do sebe narazili, jejich pohledy se na okamžik střetly. Zadívala se mu do očí. Měl je strašně chladné, ale přitom nádherné.
Rychle se mu omluvila a pak vyrazila ven, kde bylo spousta sněhu.
"Grangerová?!" zvolal na ni. Zastavila se a podívala se na něj.
"Ty nejedeš domů?" zeptal se a ona pronesla rychlé, sladké Ne a pak zmizela v bílé krajině.
Toto byl jejich první okamžik. Zatím nevěděli, jaké emoce se jim budou v těle objevovat.
ČTEŠ
Dramione - Hrdý lev s hadím ocasem (Complete)✔
FanfictionJe poslední den před Vánočními prázdninami; učitelé se těší, že si odpočinout, žáci pojedou domů nebo zůstanou v Bradavicích. Zatím Hermiona ani Draco nevěděli, jaké emoce se v nich budou objevovat. Stále myslí na to, jak si užít Vánoce v Bradavicíc...