Dramione - Hrdý lev s hadím ocasem (Complete)✔

Kdo jsem?

Draco Malfoy, než vyšel ven z hradu, si přejel hůlkou po obleku a byl tak chráněný před mrazem a mokrým sněhem. Zadíval se na dřevěný most před sebou. Pomalu vykročil, dívající se na nádherně sněhem posypanou krajinu se lehce pohyboval po dřevě, jakoby se bál, že se propadne. To se ale nestalo. Moc v klidu jít po mostě, nic nehrozilo. Po pár metrech, řekněme dvou, se zastavil, rukavicemi odstranil sníh ze zábradlí a opřel se lokty. Bradu měl v dlaních, oči těkaly sem a tam po krajině a po dvou třech sovách, které letěly pryč. Díval se za nimi, dokud se mu neztratily z dohledu.

Slyšel Hagrida, jak křičel na žáky, kteří odjížděli na Vánoce domů. On však nejel. Od té doby, co se vrátil Pán zla byli jeho rodiče nervózní a báli se o něj, takže mu nařídili, aby zůstal na Vánoce v Bradavicích. V Malfoy Manor se konaly schůze Smrtijedů se samotným Lordem Voldemort, kouzelníky nazývaný Vy-víte-kdo a Smrtijedy Pán zla. Jeho jméno se každý bál vyslovit, pokud pomineme Albuse Brumbála a Harryho Pottera. Zachmuřeně vzpomínal na otcův třesoucí se hlas, když mu vysvětloval, jak ve velkém nebezpečí je. Teď to věděl, co tím myslel. Měl za úkol otevřít průchod mezi dvěma kouzelnými skříněmi; jedna byla u Borgina a Burkese, druhá v Bradavicích.

Jemně přejel po svém levém předloktí. Ucítil vystouplé znamení zla. Nenáviděl ho, Nejen že jej musel skrývat, ale i někteří jeho kamarádi odmítali bavit se s ním. Jediný Crabbe, Goyle, Blaise a krásná, pro nebelvíry ošklivá, Pansy Parkinsonová, která Draca milovala. Pohlédl do bílé krajiny. V hlavě měl temno. Nevěděl, na co myslet. Na to, že choval nějakou lásku v hloubi duše k Hermioně Grangerové, kterou léta nazýval "mudlovskou šmejdkou"? Měl přemýšlet nad tím, jak má pomoct Smrtijedům dostat se do Bradavic? Měl by přemýšlet o zabití Albuse Brumbála?

Nevěděl to.

Přestože vždy byl chladný, egoistický kluk byl zároveň zranitelný a trochu i slabší povahy. Když šlo o něco lehkého, byl velmi arogantní a vychloubavý, že je čistokrevný kouzelník. Teď, když na něj naléhal samotný Lord Voldemort, už takový nebyl. Jeho večery byly plné bezradnosti.

Nevěděl, kým je.

Zda je na straně dobra s černou krví od temné magie či na straně zla s krví, jakou má Brumbál, McGonagallová, Potter a všichni ostatní. Nevěděl, pro co se má rozhodnout. Chtěl být na straně dobra, ale musela by mu kolovat žilami krev temných sil. Mohl by být na straně zla s dobrou krví. 

Otázky mu nedaly spát. Jak by reagoval jeho otec Lucius Malfoy, hlavní stoupenec Pána zla, kdyby zjistil, že nechce být na straně Smrtijedů? Jak by reagoval Pán zla? Mohl by ho zabít. Mohl by zabít i Draca a jeho matku s otcem. Celou jeho rodinu, Bellu ale ne, ta byla pravou rukou Pána zla.

Trápil se.

Každým dnem ho zužovala představa, že má zradit své přátele a poštvat na některé Smrtijedy. Dokonce je nechtěl poštvat ani na Pottera či na tu mudlovskou šmejdku, která se s ním kamarádíčkuje. Nechtěl ublížit nikomu, jenže musel. Ne, on vlastně nemusel. Je to jeho život a on má plné právo se o něj starat tak, jak chce on. On může-

"Dobré odpoledne, Draco," řekl kdosi.

Bělovlasý chlapec sebou trhnul a vedle sebe viděl postavu s dlouhými stříbrnými vousy, půlměsícovými brýlemi a v modro-stříbrném hábitu. Na hlavě měl malou čepičku stejné barvy jako hábit. V ruce třímal jednu věc, která byla součástí Relikvií smrti. Bezovou hůlku.

Albus Brumbál se opíral rukou o zábradlí, otočený na Draca a pozoroval ho nejspíš dlouhou chvíli, jak dumal nad něčím, o čem ředitel ale nevěděl. Zafoukal vítr, když Brumbál promluvil, a pohodil mu s vousy. Draco se na něj podíval, trochu poodstoupil, jakoby se ho bál. Ředitel se však pousmál, opřel se oběma předloktími o dřevěný kulatý vál a zahleděl se na bílou pokrývku přebývající v krajině.

"Nemusíš se mě bát, Draco," pronesl klidným hlasem a nespouštěl krajinu z očí. "Pamatuji se, jak jsem ve čtvrtém ročníku šel s kamarády na jezero, i když tam byl vstup zakázán. Samozřejmě jsme byli hrdinové a bruslili dál od břehu. Se dvěma kamarády jsem se propadl a zaútočila na nás kousavka modrá, nejnebezpečnější tvor Černého jezera. Nikomu se nic nestalo, ale tehdejší ředitel nás málem vyloučil ze školy. Naštěstí jsme v učení vynikali a profesoři se nás zastali. Byl to tehdy velký problém," podotkl Brumbál.

Před očima se mu zjevila vzpomínka s Gellertem Grindelwaldem.

"Dobrý den, pane profesore," řekl potom Draco, sice pozdě, ale i tak se dokázal držet  slušného vychování.

"Copak, ty nejedeš domů?" optal se nenápadně Brumbál. Pohlédnul na Draca, vítr si sotva tři sekundy pohrál s jeho vousy a potom upřel pohled zpět na krajinu.

"Nejedu, chci tady zůstat," odpověděl Malfoy.

Albus se na něj podíval. V nitrozpytu byl dobrý, takže dokázal nahlédnout do jeho hlavy, aniž by to Draco Malfoy zjistil. Ani se mu do myšlenek nemusel dívat. Vše věděl od Severuse.

Profesor si odkašlal.

"A copak tady děláš?"

"Přemýšlím. Jen si chci odpočinout, nic víc," odpověděl Draco.

Sem tam uslyšel jekot dětí.

"A vy, pane profesore?"

"Já? Viděl jsem tě shora, tak jsem si řekl, že bych za tebou zašel. Záleží mi na bezpečí mých studentů. Slyšel jsem, že na lektvary a obranu proti černé magii jsi šikovný, mám pravdu?" 

"Ach, jistě," řekl prostě Draco a odvrátil od něj pohled.

"Draco?" pronesl Brumbál a proříznul tak dlouhé, únavné ticho.

"Hmm?" zabručel chlapec.

"Dokážu a chci ti pomoct, věř mi," pronesl Albus.