Dramione - Hrdý lev s hadím ocasem (Complete)✔

První prázdninový den

Brumbál se zachmuřeně podíval na Draca. Draco odvrátil pohled on svého ředitele. V očích měl slzy a strach, na rtech křivou linku a v srdci mráz a děs. Albus sklopil oči, pocítil lítost a potom odešel. Ušel dva kroky a vcucl se do sebe. Svištivý zvuk Draca vrátil zpět do reality. Pohlédnul na místo, kde byl jeho ředitel a potom se vydal k hradu. Nad ním, aniž by si toho všiml, se ve výklenku skláněl Albus Brumbál a díval se na svého studenta otírajícího si slzy.

Zmijozelec odkráčel do Velké síně a posadil se ke svému stolu. V síni byl Harry, ale bez Rona. Četl si nějakou knížku, zatímco v rukou třímal číši s pomerančovou šťávou. Pomalu z ní usrkl a rozhlédl se kolem. Viděl dva havraspárce a tři mrzimory. Potom očima zabloudil k Zmijozelu. Viděl tam toho bělovlasého chlapce. Jakmile jej spatřil, oči sklopil ke knize. Draco se na něj ještě chvíli díval, ne nějak zlostně či nenávistně, jen jej sledoval. Na levé paži ucítil slabé pálení, které trvalo necelých sedm vteřin a potom ustalo. Nevěděl, zda má poslat otci sovu, co to mělo znamenat, ale rozhodl se, že radši ne. Jenže ho to znejistělo. Cítil se nějak divně. Mráz mu přeběhl po zádech, jestliže to bylo znamení a on se měl dostavit na schůzi.

Promnul si zátylek, oči upřel na krásné jahodové košíčky, které se na něj usmívaly, a potom udělal gesto hůlkou a řekl Accio zápisník.

Po třech vteřinách u něj byl zápisník i s hadím perem. Přiletěl vysokou rychlostí, jakmile však byl nad místem, kde ukázal Draco hůlkou, zastavil se tak prudce, až se ozvalo tiché a rychlé hvizd. Draco se pozorně zadíval na hýbajícího se hada na přední desce. Prostředníčkem jej pohladil, had zasyčel a Draco pohyb opakoval. Třikrát udělal jednu a tu samou čáru, přičemž had syčel. Zápisník se následně otevřel a pero vlétlo do Dracovy ruky. Draco začal něco škrábat. Popsal jednu stránku, pak pomyslel na stejný džus jako měl Harry Potter a rázem se u něj objevil pohárek s džusem. Napil se, sladká chuť se mu rozplynula na jazyku.

Na chvíli se zacivěl do šmouhy, jež byla na stole. Díval se však jejím směrem, ale jinak měl myšlenky úplně jinde. Všecko kolem pro něj bylo jako ticho. Myšlenky se mu honily hlavou a nedokázal se soustředit na ani jednu. Přilétaly a odlétaly. Na každou měl pouze dvě vteřiny. Točila se mu z toho hlava. Bylo mu divně. Opět se napil džusu, tentokrát pořádně. Ve poháru nebylo nic. Po pár vteřinách se však opět doplnil a Draco se znovu napil. Džus byl studený a hodně sladký, to mu pomohlo probrat se a dát se zpět do psaní.

-------------------------O tři dny později, v pondělí-------------------------

Draco se probudil, promnul si oči a protáhl si ruce. Rukávy mu spadly a pak paže položil na peřinu. Chvíli se jen díval na závěsy, pak jeden rozhrnul a viděl Theodora, jak seděl na posteli a čmáral na pergamen dopis svým rodičům. Zaslechl, jak Draco zívnul, přestal psaní a podíval se na něj, jak odhrnoval závěsy.

"Dobré ráno," řekl mile.

"I tobě, Theodore. Kolik je hodin?" optal se chlapec s bílými vlasy, které trčely ze všech stran.

"Půl desáté. Běž rychle na snídani," pronesl mile Theodor Nott a vrátil se ke svému psaní dopisu. Potom už spolu neprohodili ani slovo.

Draco se odbelhal do koupelny, pořádně si umyl a "učísnul" si vlasy pěkně dozadu. Vyčistil si zuby, napil se vody a potom se vrátil do ložnice. Obléknul si černé kalhoty, které mu nedávno otec koupil, a ještě bílou košili s kravatou Zmijozelu. Vyšel jako největší frajer z ložnice a namířil si to do Velké síně.

U profesorského stolu seděl Filius, Severus a Minerva. Všichni mezi sebou o něčem debatovali. Brumbál nikde nebyl. Bylo tam nejméně dvacet žáků. Pár u Nebelvíru, možná osm, sedm u Mrzimoru, dva u Havraspáru a čtyři u Zmijozelu. Draco zůstal stát ve dveřích, potom se vydal ke zmijozelskému stolu. Posadil se a něco málo pojedl. Najedl se cereálií, vypil dva horké čaje a potom si vyčaroval podnos, na který dal již dva namazané rohlíky, misku s cereáliemi, pohárek s džusem a hrnek s horkým čajem. Když mu zbýval jeden krok k tomu, aby byl na chodbě, ozval se za ním chladný hlas.

"Kampak jdete, Draco?" zeptal se profesor Snape.

Draco se otočil, pousmál se a pravil: "Pane profesore, slečna Grangerová je na ošetřovně a měl jsem jí přinést snídani, protože mě o to poprosila madam Pomfreyová." O tom posledním lhal. Nikdo ho o to neprosil, ale jelikož k ní v hloubi duše něco cítil, chtěl jí udělat radost.

"Ano, jistě. (Snape se zhoupnul, očima uhnul do strany, jak to dělal) Když je slečna Grangerová nemocná, všichni se mají přetrhnout. (Trochu se pousmál, útočně se pousmál)."

"Takže když vám to nebude vadit, pane profesore, půjdu na ošetřovnu," řekl po zdlouhavém tichu Draco a už se chystal k odchodu, když vtom ho za rameno chytil jeho kolejní ředitel.

Otočil ho, podíval se mu do očí.

"Neříkejte to," odsekl Draco, když viděl, jak Snape otevíral ústa.

Potom bez rozloučení odkráčel.

Madam Pomfreyová zrovna od Hermiony odcházela. Jen vstoupila do místnosti, kde ležela, zadívala se na ni ani ne minutu a pak odešla. Při spatření Draca Malfoye nesoucího podnos se snídaní se rozzářila.

"To je od vás šlechetné. Přimluvím se, aby vaše kolej dostala pět bodů!" a pousmála se na něj. Draco jí úsměv oplatil. "Slečna Grangerová ještě spí, možná jen podřimuje, protože před chvílí jsem slyšela zakašlání a tiché zasténání. Ruku má v pořádku, odpoledne za ní přijde profesor Brumbál a já ji následně propustím," dodala madam Pomfreyová.

"Díky," pronesl usměvavě Draco a potom vešel do místnosti. Ošetřovatelka za ním zavřela dveře.

Hermiona ležela na lůžku, deku měla až po bradu a její vlasy lezly po celém polštáři. Vypadala jako princezna z té mudlovské pohádky O Šípkové Růžence. Rty měla trochu pootevřené. Ruce měla na dece. Nádherná hruď šestnáctileté měla vypadat tak, jak měla. Velmi vyspělá se zvedala nahoru a dolů. Draco k ní přistoupil a všimnul si, že na ruce, kterou měla před třemi dny zraněnou, už nemá žádný obvaz. Měla ji holou a on se jí mohl dotknout. Bez jakékoliv zábrany.

Taky to udělal. Vzal její ruku do té své, druhou jí pohladil po tváři, pak políbil na čelo. Seděl vedle ní, podnos byl položený na blízkém stolku. Z hrnku vystupovala pára horkého čaje. Draco čekal na její vzbuzení, které se dostavilo nějak po minutě po jeho příchodu. Hermiona pomalu otevřela své nádherné oči a potom si všimla Draca. Trochu sebou cukla, pak se ale uvolnila a usmála se na něj. Očima zabloudila na jejich spojené ruce. Draco jí palcem hladil hřbet ruky jako prvně na ošetřovně, před třemi dny. Poté se podívala na tác se snídaní.

"Dobré ráno," pronesl s hřejivým úsměvem na rtech.

"I tobě," odpověděla Hermiona, též s úsměvem, ale více hřejivým. Dracovo srdce začalo tát. Kus ledu se měnil v slunce.

"Přinesl jsi mi snídani?" řekla Herm.

"Hmm, ano," odpověděl Draco a potom ji políbil na čelo.

Následně se dívka posadila a dala se do jídla.