Dramione - Hrdý lev s hadím ocasem (Complete)✔

Před Prasinkami

Hermiona se ráno probudila tak sladce, jak to jen šlo. Tak nádherně. Otevřela oči, vzpomněla si na včerejší romantickou chvilku s Dracem Malfoyem, a musela se usmát, protože si vzpomněla, že odpoledne ve tři s ním a ještě s deseti prváky, jde do Prasinek. Promnula si oči, pak se posadila, a rozhlížela se kolem sebe. Jakmile se jakžtakž probudila, nechala se mudlovskými hodinkami informovat o tom, že je devět hodin. Vstala, dotkla se studené podlahy, ačkoli na ní byl koberec. Postávala celkem dlouho, viděla dvě prázdné postele a potom jednu, ve které ležela Ginny. Podívala se ven na krásnou zasněženou krajinu.

Venku už pobíhalo pár studentů, kteří se koulovali a někteří si vytvářeli kouzlem iglú. Usmívala se od ucha k uchu. Tolik radosti. Viděla pár prváků, dva nebo tři třeťáky, a čtyři čtvrťáky. Jen tak přemýšlela, kolik by mohli mít a v jakém ročníku být. Řádně se protáhla, odešla do koupelny a vyčistila si zuby. Umyla si vlasy, upravila se, namalovala se, aspoň trošku no, a šla se obléknout. Její kamarádka Ginny už seděla na posteli, celá rozespalá, a zmateně se rozhlížela kolem.

"Dobré ráno, Ginny," pozdravila Hermiona.

"I tobě. Lev už je vzhůru?" optala se.

"Ano, nejspíš ano. Já jdu na snídani, měj se," pronesla Hermiona a odešla z ložnice.

Draco vstal o fous dřív. Probudil se, chvíli mžoural rozespalýma očima, potom se protáhl, promnul si oči, rozhrnul závěsy a posadil se. Nikdo jiný než on v ložnici nebyl. Blaise, Vincent a Gregory už byli pryč, nejspíš šli šikanovat nějaké druháky. Draco vstal, přišel k oknu a náhle jej ozářil sníh, který venku byl. Sluneční paprsky se od sněhu odrážely a oslňovaly tak Draca. Nebyl to příjemný pocit, právě vstal.

Umyl a upravil si vlasy, nějak něco se sebou udělal, a oblékl se jak včera; černé boty i kalhoty, bílá košile a zmijozelská kravata. Vyšel z ložnice, potom přešel společenskou místnost; postřehl, že v ní bylo sotva pět lidí, a prošel skrytými dveřmi ven. Bylo čtvrt hodiny po deváté. Sešel schody, prošel pár chodbami a už byl ve Velké síni.

Posadil se ke stolu Zmijozelu a pustil se do snídaně. Dal si rohlík s nějakým džemem a čaj. Pořádně se zakousnul do rohlíku. Takové jídlo mu přišlo vhod. Čaj si ještě trochu osladil medem a co nejvíce se napil. Teplo se mu rozlilo v břiše tak příjemně, až skoro zaúpěl tou slastí. Díval se před sebe, k Nebelvírskému stolu, a sledoval tu skupinku Nebelvírů, jak se spolu bavili. Hermiona mezi nimi nebyla, bohužel. Draco se neustále díval ke vchodu do Velké síně, v naději, že ji spatří přicházet. Po patnácti minutách ji viděl.

Když vešla, vzhlédl, protože poznal její postavu. Neustále se koutkem oka díval ke vchodu. Ona, jak se dalo čekat, pohledem okamžitě zabloudila ke stolu Zmijozelské koleje. Viděla tam Draca, jak právě snídal, a usmála se na něj, když postřehla, že jí věnuje pozornost. Draco na ni lišácky mrknul, naznačil polibek a potom se vrátil k jídlu jak ústy, tak pohledem. Hermiona na něj ještě chvíli zírala, nedokázala od toho krásného chlapce odtrhnout oči, a potom si přisedla za kamarády k Nebelvírskému stolu.

"Proč jsi na něj tak civěla?" osopil se na ni Ron.

"Co mezi sebou máte?" vyštěkl Harry.

"Ty s ním chodíš?" doplnil Fred.

"Ale ne, jen jsme se na sebe podívali. Podáte mi čaj, prosím?" odsekla Hermiona a snažila se odvrátit pozornost od toho, co se před chvílí stalo.

-------------------------14:45-------------------------

Hermiona si oblékala svůj kabát, navlékala si rukavice, čepici, kozačky, a když byla připravená, vyšla z ložnice a namířila si to k nádvoří. Venku už čekal Draco. Na kožichu se mu vyjímali dva stočení hadi a na rukavicích též. Už bylo deset minut před třetí, profesorka McGonagallová by tu měla být.

"Tak jsme tady," řekl Draco, když k němu Hermiona přišla.

Dívka se naklonila a dlouze ho políbila. Chyběly jí jeho rty, něžné, sladké, na dotek úplně jako hedvábí.

"Ahoj," pozdravila ho skrz polibek.

Draco ale ne. On jí vjel rukou do vlasů, pak ji jemně uchopil za krk, a pořádně si ji k sobě přitáhl. Její rty byly opravdu božské. Neustále prohluboval polibky. Chtěl její rty na těch svých neustále mít. Pořádně zapojil jazyk, ale vtom zaslechli z dáli volání.

"Malfoy! Grangerová!" zvolala Minerva McGonagallová.

Hlavu měla sklopenou, pak ji narovnala, ale to už byli narovnaní i oni a dívali se na ni. Profesorka k nim došla a pozdravila je a oni též.

"Za chvíli přivede profesor Brumbál těch deset prváků. Ještě jim ukazoval zkratky do jejich společenských místností, spoustu s tím má problém. A co vy, jak se máte? Všimla jsem si, že jste tady...nebo mě jen šálil zrak?"

Pohlédla na Hermionu, pak na Draca takovým tázavým pohledem, zároveň takovým, jakoby to, co před chvílí dělali, bylo zakázané.

"No, to je vaše věc...Á, tady jsou. Albusi, jsou všichni?" zvolala Minerva, když viděla Albuse Brumbála, jak vede malou skupinku prváků.

"Minervo, tady je máte. Dobrý den, slečno Grangerová, dobrý den, pane Malfoyi," pozdravil je Brumbál s úsměvem na rtech.

"Jsou to rošťáci, připomínají mi mě samotného, když jsem byl v jejich věku. Takže..." odmlčel se. "Můžete jít do Medového ráje, k Džinovi v láhvi, k Táškaři, do Soví pošty,  a vy dva si potom, až si je převezmeme, což bude za hodinu a půl u Medového, můžete zajít ke Třem košťatům, ano? Uvidíme se za hodinu a půl u Medového ráje, nashle!" zvolal a odešel i s Minervou.

Teď jim přenechali těch deset malinkých prvňáčků.

Hermiona s pěti prváky odjela kočárem do Prasinek (nevim, jak se tam vždy dopravili,takže kočárem), a Draco jel též s pěti prváky. Všichni se vesele bavili a kodrcali se zimou, ačkoli v kočáru bylo teplo. Když dorazili na místo, pomohli dětem ven a pak se domluvili, že Hermiona půjde do Medového ráje a Draco že půjde k Taškáři. Jak se dohodli, tak učinili. Hermiona šla do obchodu s pamlsky a Draco do obchodu s žertovnými předměty.