Dramione - Hrdý lev s hadím ocasem (Complete)✔

První křižovatka jejich životů

Hermiona si hůlkou přejela po trupu, smetla ze sebe sníh a upravila se. Odešla ještě do ložnice, aby si mohla kabát s mudlovskou lahví odložit na postel. Ginny si stále povídala s Levandulí a chtěla ji přizvat k nim, ale ona odmítla. Sdělila jí, že potřebuje jít za McGonagallovou. Studenti mezi sebou nikdy neříkali profesor a profesorka. Vždy řekli příjmení, jakoby to byli jejich známí.

Hnědovlasá dívka se oblékla do normálního oblečení, přes které si přehodila hábit s odznakem prefekta, velké P, protože na tom tónu, kterým k ní hovořila profesorka McGonagallová, poznala, že jde o něco důležitého. Vyšla z ložnice a namířila si to přímo ke kabinetu profesorky. Cestou viděla pár žáků, kteří si vláčeli věci dolů. Cestou také potkala sira Nicholase, který ji jako "džentlmen" pozdravil tím, že si zatáhl za hlavu, podobně jako mudlové, kteří zdravili tím, že si povytáhli klobouk. Také viděla, jak Protiva opět narušoval chod školy; schovával věci žákům nebo shazoval ozdoby či brnění. Profesor Kratiknot na něj zavolal Krvavého barona, který si s Protivou jako vždy poradil.

Chodby byly chladné, velmi chladné, ale také nádherně ozdobené. Všude visely girlandy, různé zlaté proužky, světýlka, malé obrázky slavných kouzelníků a pod obrázky vždy byla jejich jména. Krásně to tady vonělo. Vše bylo připravené na Vánoce. Také nahlédla do Velké síně, ve které bylo minimálně deset nazdobených stromů s nádhernými ozdobami. Jak by ne, vždyť se u toho také Brumbál rozčiloval.

Všimla si Rona a Harryho, kteří hráli u stolu kouzelnické šachy. Nechtěla je rušit, tak šla dál ozdobenými a chladnými chodbami. Potkala mnoho studentů, kteří si brali věci dolů a často muselo nějakým prvákům říct cestu. Konečně se dostala do poschodí, kde byl kabinet profesorky McGonagallové. Mířila přímo na konec chodby, aby zabočila doprava a potom doleva. Její podpatky klapaly o zem a zvuk, který vydávaly, se odrážel od stěn a rozléhal se celou chodbou. Bylo slyšet jen to klapání, nic jiného. Sem tam pozdravila někoho na obrazech. Už už byla na konci chodby.

Vtom narazila do nějaké vysoké postavy. Leknutím upadla a vlasy jí spadly do tváře. Ruku si přisedla a nemohla se zvednout. Ozval se něčí hlas. Mužský. Takový sladký, milý. Nedokázala poznat, o koho šlo.

"Proboha, Grangerová, jsi v pořádku?" řekl ten hlas.

"Ne, mám něco s rukou," odpověděla Hermiona a ta neznámá osoba jí pomohla vstát. Potom jí uchopila její zraněnou ruku. Herm si vlasy odstranila z tváře a pak viděla, kdo to před ní stál.

Byl to Draco Malfoy, vznešený, pohledný a urozený muž s bílými vlasy z velmi bohaté, vznešené rodiny, která pocházela z čistokrevného rodu a jeho otec byl Smrtijed. Jeho chladné světle šedé oči zbarvené jemnou modří se na ni udiveně dívaly. Hermiona uskočila, vytrhla zraněnou ruku z jeho sevření, ale to neměla dělat. Bolest se ihned dostavila. Jen se prostě vylekala. Uchopila svoji ruku.

"Prosimtě, Grangerová, v klidu," pronesl tiše, mile Draco a vzal si její ruku do své.

Měl ji velmi teplou, hebkou. Hermiona ucítila takové šimrání, když se jeho hebké prsty dotýkaly její dlaně a přejížděly po pokožce. Když se dotkl postiženého místa, trochu cukla. On na ně upřel své krásné starostlivé oči.

"Měl bych tě vzít k madam Pomfreyové, nevypadá to dobře. Profesorka McGonagallová bude muset bohužel počkat," podotkl. To poslední si řekl jen tak pro sebe.

"Ty tady čekáš na McGonagallovou?" zeptala se udiveně Hermiona.

"Ano, poslala mi svého patrona, který mi řekl, že mám k ní přijít," odpověděl a nechápavě se na ni podíval a přerušil zkoumání její ručky.

"To je divné, mně taky," podotkla tiše Hermiona.

Doteky Draca Malfoye bylo jako dotýkat se hebkého teplého polštářku. Stále přejížděl prsty po dlani, po kloubech a po prstech.

"To je zvláštní," špitl Draco.

"Nevíš, co po nás chce?"

"Nevím," odpověděl Malfoy a pak vzhlédl, protože se otevřely dveře kabinetu profesorky McGonagallové.

"Á, tady jste vy dva..."promluvila, ale ihned zmlkla. "Co se stalo?" řekla po dlouhém tichu.

"Ale nic, jen jsem tam měla třísku, pan Malfoy mi ji vytáhl," odpověděla Hermiona trochu nejistě a stáhla ruku. Pořád jí v ní cukalo a bolelo. Sklíčeně přijala pozvání Minervy a posadila se na židli. Vedle ní Draco, který ji smutně a starostlivě pozoroval. Nevěnovala mu pohled, přestože chtěla. Toužila se podívat na ty jeho bílé vlasy.

"Takže...Opravdu jste v pořádku, slečno Grangerová?" zeptala se Minerva hned poté, co chtěla začít. Viděla, že se Hermiona tváří poněkud divně a trochu s bolestí ve tváři.

"Ne, to je v pořádku Miner...profesorko," odpověděla Hermiona.

"Tak dobrá. Jde o to, že teď budou Vánoční prázdniny a s nimi přichází i návštěvy Prasinek jako každý rok. Vždy malé prvňáčky, kteří tady zůstali, vodili do Prasinek prefekti, takže asi víte, oč tu běží. Chtěla jsem vás dva požádat, protože teď tady zůstalo jen deset prváků (jen tak doplnila), zda byste se toho mohli ujmout. Vás, slečno Grangerová, moc dobře znám, vy se na to hodíte, a pokud jde o pana Malfoye, toho chválil profesor Snape. Profesor Brumbál to nechal na mně a rozhodla jsem se, zda byste tedy přijmuli toto místo. Chodili byste s prváky do Prasinek, když bude ten den. Ještě se neví, kdy to přesně bude, ale víme, že to bude dvakrát za týden, buď pondělí a středa nebo úterý a čtvrtek. Co na to říkáte?" optala se a dokončila svůj proslov.

Chvíli se nic nedělo. Draco Malfoy i Hermiona Grangerová přemýšleli. Ano, jistě, chtěli jít s prvňáky do Prasinek, ale aby šli tito dva spolu? Had a lev? Lev a had? Vůbec se nedokázali rozhodnout.

"Dnes je čtvrtek a půjde se až příští týden. Na rozmýšlení vám nechám dva dny, ano?" pronesla Minerva.

Hermiona vzhlédla a řekla: "Tak já půjdu, paní profesorko." Minerva se usmála a pohlédla na Draca. Ten se zase podíval na Hermionu. Nikdy neviděl hezčí. Ten jejich pohled byl prvním, který pro ně byl jako zlom.

"Tak já taky, paní profesorko," řekl trochu nejistě.

"Výborně. Prefekti z Havraspáru jedou pryč a i když mě profesorka Prýtová ujišťovala, že jsou její žáci vzorní, ale nevím nevím," podotkla uzavřenou větou Minerva a pak se podívala ven.

Nikdo nic neříkal a nikoho nic nenapadalo říct. Draco s Hermionou se na sebe nejistě dívali.

"No, to je vše, můžete jít," pronesla Minerva. "Děkuji, že jste to přijali, jsem moc ráda. Pokud se vám bude dařit příští týden, budete mít každý pro svoji kolej třicet bodů. Jestli splníte celé tři týdny, letos jsme to prodloužili, dostane vaše kolej šedesát bodů, ano? Ale nejde o body, jde o dobrý skutek, viďte? Tak, teď už můžete jít," dořekla profesorka McGonagallová a vyprovodila ty dva na chodbu.

Had s lvicí tam jen stáli, když vtom had promluvil. "Nechceš zajít na ošetřovnu?" zeptal se.

"Dobře," přiznala Hermiona a pak spolu šli za madam Pomfreyovou, která hned míchala nějaká léčiva a usadila dívku na postel Draco byl venku a vyčkával.