Dramione - Hrdý lev s hadím ocasem (Complete)✔

Podezření?/Společný čas

Dva studenti s velmi rozdílnou kolejí leželi vedle sebe na velmi měkké posteli. Byla to dívka a chlapec. Ta dívka měla krásné hnědé oči i vlasy. Tvář měla jak víla a ústa něžná a sladká jako med. Spinkala jako princezna. Neměla na sobě žádné oblečení, byla nahá, spala pouze pod nějakou dekou, kterou jí vykouzlila Komnata nejvyšší potřeby. Dívka patřila do koleje, kde podporovali udatnost a statečnost, tudíž v Nebelvíru. Její chlapec, krásný, pohledný a bělovlasý, student, ležel vedle ní, otočený zády, vlasy měl rozházené, což bylo neobvyklé, protože je měl věčně upravené a ulízané. Chlapec jménem Draco Malfoy patřil do koleje "černokněžníků", čímž je myšlen Zmijozel.

Oba leželi vedle sebe, otočení k zády, poklidně spali, odfukovali, sem tam se zavrtěli, a zdály se jim krásné sny. Bylo kolem desáté, když se dívka jménem Hermiona Grangerová probudila, zamžourala, a viděla nějakou místnost se svíčkami, ne závěsy s hvězdami. Přišlo jí to divné. Posadila se, nevšimla si Draca Malfoye ležícího vedle ní, a rozhlédla se. Pohled jí spočinul na její hrudi. Viděla, že je nahá, a hned začala hledat oblečení. Vrtěla sebou, natahovala se pro košili a pro kalhotky ležící od postele poněkud dál, než Hermiona chtěla. Málem spadla, ale kdosi ji chytil za boky a zatáhl ji zpět.

Otočila se, kdo to byl, a viděla usmívajícího se chlapce s bílými vlasy a s chladnýma modrýma očima. Většinou chladné byly, teď však byly plné plápolajících plamínků a plné radosti.

Hermiona vykřikla, až se sama lekla a spadla tvrdě na zem. Draco se též lekl, ale nespadl, jen sebou trhnul, jak se vyděsil. Podal jí ruku, aby se mohla vyškrábat na postel. Jak se Hermiona usadila, řekla: "Omlouvám se, byla jsem zmatená."

"To nic," konejšil ji Draco.

Dívka se k němu přitulila. Vůbec jí nevadilo, že je nahá, právě naopak. S radostí tiskla svá obnažená prsa na Dracovu holou hruď, z poloviny na něm ležela. Posunula nohu trochu výš, ucítila Dracovo pevné mužství, a provokativně ho stehnem pohladila.

Draco se pousmál. Nenápadně vytáhl hůlku, kterou měl položenou vedle postele, udělal s ní kolečko a náhle byla ústa jeho i Hermiony voňavá jako jahody. Naklonil se k ní, políbil ji, a potom se jí podíval do očí.

"Dobré ráno," řekl tiše, znovu ji políbil a pohladil po tváři.

"Dobré ráno," odpověděla.

-------------------------Na svých kolejích-------------------------

Hermiona se rozloučila s Dracem a odešla ze sedmého patra do severní věže. Zastavila se před obrazem Buclaté dámy a pronesla heslo. Dáma ji nechala vstoupit do Nebelvírské společenské místnosti, a pak průchod zase zavřela. Hermiona si nikoho nevšímala, chtěla jít do ložnice. Když tam přišla, Ginny, její nejlepší kamarádka, vzhlédla, a hned se do ní pustila.

"Kde jsi byla?!" křikal a prudce vstala.

"Ehh, usnula jsem v knihovně," odpověděla Hermiona, poněkud zneklidněná.

"Jo? Poslala jsem Harryho a Rona, aby se tam podívali, a nebyla jsi tam!" řekl rázně Ginny.

Hnědovlasá dívka nevěděla, co říct.

"Něco ti řeknu, ale budeš držet jazyk za zuby, jasné?" štěkla Mia.

Ginny se rozzářila, spokojeně se posadila na svoji postel, odložila knihu, a nechala své kamarádce prostor, aby jí řekla něco, co Hermiona nedokázala prostě držet dlouho v utajení.

-------------------------Venku-------------------------

"A řekla si jí, s kým se scházíš?" zeptal se Draco starostlivě. Dělalo mu to starosti, byl by nerad, aby Hermiona byla v nějaké depresivní situaci kvůli tomu, že její pitomí kamarádi nedokážou pochopit odpuštění a lásku.

"Ne, neřekla. Jen jsem jí pověděla, že se scházím s jedním klukem, ale že by ji šokovalo, kdyby zjistila, kdo to je. To je vše," řekla prostě Hermiona.

"Dobře jsi udělala. Mě se taky kluci vyptávají, nehodlám jim říct, že se scházím s mudlovskou šmejdkou," řekl Draco, aby Hermionu trochu vyprovokoval.

"Já si říkala, že Ginny nebudu říkat, že se scházím s bělovlasým idiotem," oplatila mu to.

"Tak bělovlasý idiot, jo?" řekl Draco, vzal ji jako pytel brambor přes rameno a pelášil s ní k Černému jezeru.

Vytáhl hůlku, tu její si vzal, pronesl jednoduché levitační kouzlo, a Hermiona se už vznášela nad Černým jezerem a zmítala sebou.

"Co to děláš?!" křičela Hermiona. Trochu se smála, ale nebylo to to nejlepší, co by chtěla.

Draco se chechtal tomu, jak jeho dívka kopala nohama a máchal rukama kolem sebe. Hůlku sklonil dolů, až se Hermioně trochu namáčela šála ve vodě. Pořád křičela, ať ji sundá, a Draca samozřejmě napadla jediná věc.

Prudce hůlkou máchnul nahoru a dolů, až se Hermiona rozkřičela ještě víc.

"Odvolej toho bělovlasého idiota," nakázal jí Draco přes smích.

"No dobrá," řekla Hermiona.

Draco ji přivolal k sobě. Ona do něj žduchla, sebrala mu v pádu hůlku, a proměnila ho ve fretku; tak, jak to dříve udělal Alastor "Pošuk" Moody. Nechala ho proměněného pár desítek sekund a následně ho vrátila do jeho lidské podoby. Draco se zvednul, oprášil si černý kožich, a obejmul stále řehnící se Hermionu.

"Ty jsi moje šmejdka prostě," řekl Draco a políbil ji do vlasů.

Mia se tomu jen usmála. "A ty můj bělovlasý idiot," pronesla, schoulila se do jeho náruče co nejvíc, a byla tak aspoň pět minut.

Potom se od sebe odtáhli, zadívali se navzájem do očí, rychle se políbili, a pak Draco Hermioně pošeptal, zda by nechtěla jít na zamrzlé jezero.

"Ne, ne, ne," říkala rázně Hermiona, ale Draco věděl, že to chtěla.

"Pojď." Vzal ji za ruku, mávnul hůlkou na led a zesílil ho. Potom jí pomohl dostat se na led a sám za ní skočil. Hermiona ho seřvala, že co to dělá, že se mohli propadnout. On se na ni lišácky pousmál a sám se rozběhl po ledě. Potom se sklouzl, proměnil své boty v brusle a už bruslil. Hermiona ho následovala. Vydala se za ním.

Draco na ni naléhal, aby šli víc od břehu jezera, ale ona byla proti. Nechtěl se s ní hádat, vyhověl jí. Bruslili sem a tam, vykouzlili z rýh, které jejich brusle udělaly, černé čáry, a pak kreslili nějaké ornamenty. Hermiona vykouzlila malého skřítka, jehož výška odpovídala pětiletému dítěti, který bruslil s nimi a zpíval jim nějakou romantickou písničku. Draco si ji potom přitáhl a v tu chvíli se skřítek proměnil v andělíčka, který jim nad hlavami rozházel spoustu malých rudých srdíček z papíru.

Podívali se navzájem do očí. Hermiona do těch jeho, v nichž mohla jindy spatřit temné, klidné a šedé moře zpívající smutné písně, ale teď v nich viděla krásný oheň a vášeň. Draco se díval do hlubokých, tmavě hnědých očí Hermiony. Naklonil se k ní, jemně, něžně, jako princeznu, ji políbil. Ona mu polibek oplatila. Jeho rty byly strašně sladké, nádherně něžné jako hedvábí.