Dramione - Hrdý lev s hadím ocasem (Complete)✔

První povídání

Hermiona se usadila na postel a madam Pomfreyová někam odběhla. Draco si sedl za ní a podíval se jí do očí. Uchopil její bolavou ruku co nejopatrněji a hladil ji. Měla ji trochu studenou z té bolesti, zato hebkou, na dotek příjemnou. Sledoval její oči. Dokázal v nich najít krásu celé její osobnosti. Položil ruku na postel a Hermiona s ní trochu pohnula. Výraz se jí zkřivil plný bolesti. Draco jí ruku ihned uchopil do své obrovské, teplé ruky. Hermiona se zklidnila, jakmile ucítila ten jeho dotek.

Myslela si, že jeho ruka je jediným léčivem, které pro ni může existovat. Podívala se na jejich ruce, jeho sem a tam pohybující se palec tvořící malé půlkruhy a potom věnovala Dracovi svůj pohled. Nabídla mu svá očka a ten je s radostí přijmul. Zůstali v tichu, nikdo nic neříkal, nikdo se nehýbal, jen jejich oční víčka při mrkání a Dracův palec, který její ruku léčil hlazením. Po necelých pěti minutách zaslechli kroky. To už madam Pomfreyová kráčela s podnosem, na kterém měla vše, co potřebovala k uzdravení Hermiony.

"Pane Malfoyi, počkejte prosím chvilku venku, ano?" řekla starostlivě a položila tác vedle postele na stoleček.

Draco se naklonil k Hermioně, políbil ji na čelo a pak jí špitl Jsi v dobrých rukou. Herm se na něj podívala, naznačila děkuju a pak viděla Draca odcházet. Chvíli na něj zírala, stále nechápala, co se to stalo. Nejradši by si už nikdy neumyla čelo.

--------------------------------------------------

Bělovlasý chlapec seděl ve výklenku poblíž ošetřovny. V rukou třímal hůlku a mířil s ní do prázdna. Nad špičkou hůlky ve výšce zhruba patnácti centimetrů byla jakoby malá zahrádka, v níž byly květiny; lilie, růže, narcisy. Sledoval je svýma chladnýma očima. Pak proměnil zahrádku s květinami v malý mráček, ze kterého sněžilo. Vločky se ztrácely, jakmile byly od mraku sedm centimetrů. Potom Draco lehce trhl hůlkou a změnil mráček ve sněhovou kouli. Podíval se doleva a viděl, jak nějací dva studenti se žlutými šálami procházeli kolem. Po jednom hodil jednu kouli a pak vytvořil trochu větší a mrsknul jí po tom druhém. Oba se zastavili a podívali se na něj. Byli to nějací třeťáci, poznal to. Když viděli, kdo to byl, šli prostě dál.

Draco se uchechtl pobavením a potom se podíval na dveře od ošetřovny. Ven vyšla madam Pomfreyová a kývla na Draca. "Můžete jít," řekla a student se hned zvedl.

Viděl Hermionu, jak měla opřenou hlavu o polštář, ruku měla něčím obvázanou a oči měla zavřené. "Buďte opatrný, ruku má ve velmi špatném vztahu," pronesla profesorka.

"Nemusíte se bát," odpověděl Draco.

Jeho drahé boty klapaly, když šel k Hermioninu lůžku. Jakmile jej slyšela, otevřela oči a zadívala se na něj. Na rtech jí tančil úsměv. Draco se posadil na postel vedle ní a ruku jí položil na nohu. Jemně jí hladil stehno a nespouštěl z ní oči. Hermionu to vzrušovalo. Bylo to strašně moc příjemné.

"Jak se cítíš?" řekl tiše Draco starostlivým hlasem.

"Doufejme, že se brzy uzdravím a doufejme, že návštěva Prasinek nebude hned v pondělí..."

"Šel bych klidně sám, dokázal bych to, jen abys byla v pořádku," přerušil ji Draco.

Hermiona zaklonila hlavu, opřela si ji o polštář, a podívala se na něj svýma krásnýma očima. Usmála se na něj. Vůbec nevěděla, jak tohle mohlo probíhat. Vždy jí nadával Vy-víte-jak a teď tady vedle ní sedí na posteli a hladí jí nohu a ona se na něj usmívá od ucha k uchu. Jak se to může stát? Zeptala se sama sebe, ale ruka jí bolela tak moc, že teď toho chlapce, skoro muže, potřebovala a otázku hodila za hlavu.

Draco se na ni starostlivě díval a nepřestával v hlazení její ruky palcem. Doteky odstraňovaly všechnu její bolest. Doteky jí pomáhaly. Hermiona zavřela oči. Draco sledoval její jemně pootevřenou pusu. Měla krásné rty, toužil po nich. Kdesi hluboko. Už nebyl takový ledový frajírek. Teď, když seděl u takové krásné dívky mu srdce roztálo. Pohled přesunul na jejich ruce. Pět minut se na ně díval, pak vzhlédl. Hermiona vypadala, jakoby usnula, což byla pravda. Naklonil se k ní, políbil ji na čelo, špitl Buď v pořádku a pak jí opatrně položil ruku vedle její nohy. Poté odkráčel.

Odešel do zmijozelské společenské místnosti. Viděl pár starších zmijozelců a mezi těmi přítomnými lidmi hledal Crabba a Goyla. Také se ohlížel po Theodorovi a Blaise. Nikdo z nich však nebyl v místnosti. Posadil se do křesla, ve kterém obvykle sedával, a vytáhl si nějaký zápisník. Začal po stránkách škrábat perem, na kterém byl vystouplý plazící se had. Pero se pohybovalo velmi rychle, občas se zastavilo. Seděl kousek od krbu, v němž plápolal oheň. Ve společenské místnosti bylo pouze sedm lidí; dvě dívky sedící u stolu dodělávající nějaký úkol, jedna dívka sedící u okna píšící dopis domů a jeden kluk, který seděl naproti ní. Pak tu byla skupinka tří kluků, kteří se pochechtávali u stolu a povídali si. Draco všem věnoval dlouhý pohled.

Zadíval se na černovlasou dívku u okna. Rukou si podpírala hlavu, přemýšlela, co by mohla napsat rodičům domů, občas přelétla očima po místnosti nebo něco špitla chlapci sedícímu naproti ní. Také sledovala houf druháků, kteří se venku koulovali. Musela otřít zamlžené okno, aby na ně dobře viděla. Potom se vrátila ke svému psaní. Draco pohlédl na dvě dívky, které si psaly úkol. Jedna z nich otevírala co deset sekund učebnice a ta druhá se jí na něco ptala. Když ta první něco našla, ukázala prstem na text v učebnici a nechala kamarádku, aby si to opsala. Draco očima přelétl po skupince chlapců. Nevěnoval jim tak dlouhý pohled jako dvěma dívkám a dvojici odlišného pohlaví píšící dopis. Podíval se na ně sotva deset sekund, pak svůj zrak vrátil do zápisníku.

Něco tam naškrábal, pak jej zavřel a podíval se na desku zápisníku, na kterém byl pohybující se had. Vyplazoval jazyk každé tři sekundy a vrtěl ocasem každých pět sekund. Pohladil ho po hlavě a had se zašklebil. Potom zápisník zasunul do zásuvky, kouzlem zamknul a vyšel z místnosti.

Kráčel temnými chodbami, prázdnými, a mířil k dřevěnému mostu. On se tam aspoň dostal, na rozdíl od Hermiony.