Dramione - Hrdý lev s hadím ocasem (Complete)✔

Poklidný den

Hermiona se vydala do Nebelvírské věže a Draco do Zmijozelské. Hermiona procházela kolem Velké síně, na chvíli se zastavila a rozhodla se vzít si nějaký ten košíček na cestu. Odkráčela k nejbližšímu stolu, vzala košíček politý čokoládou a zakousla se do něj. Sladká chuť se jí rozplývala. Pak se zase vrátila k Nebelvírské věži. Cestou potkala Lenku, na okamžik si popovídaly, ale Hermiona si potřebovala všechno urovnat v hlavě. Odkráčela k Buclaté dámě, pronesla heslo Hrdost a odvaha a vstoupila do společenské místnosti.

S Dracem cloumalo vzrušení, touha, dychtivost, v očích mu oheň plál jako v krbu jejich společenské místnosti Zmijozelu. Stále přemítal nad tím, jak se mu skoro podařilo ji svléknout a pomilovat se s ní. Teď byl, jakoby vypil Nápoj lásky. Celý omámený její krásou, hbitostí jejích boků, omámen něžností jejích rtů. V hlavě měl zmatek, ale příjemný zmatek. V celé hlavě měl bouři. V těle mix emocí. Jak se to seběhlo tak rychle a nečekaně. Nevěděl, zda ji dokáže nějak donutit, aby se s ním líbala či dokonce pomilovala. Teď to ale ví. Dokáže se s ní líbat, určitě dokáže pomilovat se s ní. A není to jen kvůli její kráse? Miluješ ji? Nebo jsi jen okouzlený? Cítíš k ní něco?
Tyto otázky Draca děsily.

Hermiona se posadila na gauč. Ve společenské místnosti Nebelvíru bylo pár lidí; Seamus, Dean, Harry, Ginny, Levandule a George s Fredem, kteří se mezi sebou bavili, co komu nabídnout z jejich Záškoláckých zákusků. Hermiona při vstupu viděla těchto pár lidí; Seamus seděl u stolu, něco psal, Dean a Ginny stáli u okna, Levandule si četla na židli, George s Fredem seděli v křeslech poblíž krbu a Harry seděl na pohovce u krbu. Hermiona si přisedla a viděla, že si Harry čte Fantastická zvířata a kde je najít. Četl si něco o hrabákovi.

"Ahoj, Harry," pozdravila, usmála se a položila ruku na Harryho koleno.

Harry sebou trhnul, vyděsil se. "A-a-ahoj," vysoukal ze sebe, kdy jakžtakž ze sebe dokázal setřást děs.

Hermiona se začetla do toho, co její kamarád studoval v té knížce.

"Hrabáci? To tě zajímá?" vydechla nahlas.

"No, víš, jen si čtu o nich," odpověděl nervózně Harry.

"Mně se nikdy nelíbili," řekla Hermiona a pak si uvědomila, jakým tónem to Harry řekl. "Není ti nic, Harry? Vypadáš divně," zeptala se starostlivě.

"A-ale nic, t-to je v-v pořádku," odpověděl Harry, zadíval se do knížky a vrátil se ke čtení.

Ve skutečnosti nebyl. Ještě před chvílí mu jizvou projela silná bolest, při které měl před očima smrt rodičů, maminčin křik, a smrt Siriuse. Škubal hlavou, třel si jizvu, tiše úpěl, nikdo mu však nevěnoval pozornost. Ani Dean, ani Ginny, ani Fred s Georgem, ani Lev a ani Seamus. Zkrátka nikdo. Sám seděl u krbu, v němž plápolal ohýnek, a četl si knihu Mloka Scamandera. Náhle jeho čelem projela silná bolest, jizva ho pálila. Pak to přestalo, a za pár sekund přišla Hermiona.

"Nevíš, kde je Ron?"

Ticho proříznul Hermiony hlas.

"Je v pokoji, píše domů," odsekl Harry, nezvednul hlavu a ani se nepodíval třeba do země, stále zíral do knihy a četl, co v ní bylo napsané.

Draco kráčel chodbami, podpatky drahých, lesklých a černých bot, cvakaly a zvuk toho cvakání se odrážel od stěn a rozléhal se chodbami. Kráčel rychle, ruce měl zasunuté v kapsách, pořád se rozhlížel kolem sebe, pohledem mířil do chodeb vedoucí do té jeho. Nikoho však nepotkal, ani neslyšel. Kráčel sám, temnými chodbami plnými chladu a vánočních ozdob.

Když dorazil ke skrytým dveřím věže Zmijozelu, pronesl heslo a vstoupil. Po dobu kráčení chodbami se ho zmocnil chlad, a jakmile vkročil do společenské místnosti, zaplavilo ho horko. Stál ve dveřích, nikdo v místnosti nebyl, což mu vyhovovalo. Posadil se do křesla, vytáhl hůlku a vykouzlil si malé skřítky, kteří pobíhali po místnosti a ječeli. Naráželi do nábytku, do sebe a mávali kolem sebe rukama. Draco se usmíval od ucha k uchu a pozoroval je. Potom zaslechl kroky. Rychle odstranil skřítky, schoval hůlku a opřel se hlavou o křeslo. Zíral do ohně a pak zaznamenal, jak dva žáci vstoupili do Zmijozelské místnosti.

Zbytek pondělí proběhl poněkud v klidu, pokud nepočítáme Protivovo shození čtyř stromků, pět brnění a tři zatáhnutí koberců, když po něm šli nějací studenti, plus spoustu malých prskavek, které létaly celou školou a které měli na svědomí dvojčata Weasleyů. Celých pět hodin všude prskaly prskavky a některé dokonce křičely a létaly chodbami tak rychle, až poshazovaly ozdoby. Brumbál se vypravil s McGonagallovou někam pryč, takže si samozřejmě Snape nemohl nechat ujít otravování žáků.

Brumbál zakázal dávat školní tresty, ale strhávání bodů nezakázal. Snape chodil po chodbách, hledal každou záminku, aby mohl nějak strhnout body, nejčastěji Gryffindoru, samozřejmě.

Večer se vrátila Minerva s Albusem a Minerva poslala oběma studentům z Nebelvíru a Zmijozelu, tj. Hermioně a Dracovi, svého Patrona, aby jim připomněla, že v úterý ve tři se mají sejít s prváky na nádvoří a že následně pojedou do Prasinek.

Draco usínal s radostí, že znovu okusí Hermioniny sladké rty.

Hermiona usínala s nadějí, že se Dracovi podaří ji svléct a pomilovat se.

Oběma se to následující den splnilo.