Tajemství ostrova Ponypalm ✓

Prohlídka ostrova

Podle slov náčelníka je ostrov Ponypalm ještě zajímavější než vypadá a to i proto, že z pobřeží je vidět  pokaždé úplně jiná část moře. Sám prý rád sedí na skále a pozoruje krásu moře z tohoto plovoucího ostrova.

"Náš ostrov má pět vesnic." začala Shank povídat, "My žijeme v prostřední, největší a nejhlavnější. Hlavní je proto, že strejda je náčelník a má tady domov."

"A jak se jmenuje?" zeptala jsem se. "Magnitude. To znamená důležitost." řekla hrdě. "Aha." Přikývla jsem. "Chceš ji vidět?" vesele mě pobídla.

Chtěla jsem. Rozběhla se dál za soukromou zahradu náčelníka, tu na které jsem s ním mluvila, a já měla co dělat abych jí stačila. Byla hrozně rychlá.

Vešli jsme do vesnice Magnitude. Byla velká a všude byly dřevěné přístřešky. Uprostřed byl největší a nejkrásnější z nich. Shank říkala, že tam se strýcem, tetou, bratrancem a sestřenicí bydlí. "Hele, neříkalas náhodou, že tady ve vesnici není nikdo v tvém věku?" divila jsem se. Právě řekla, že má sestřenici a bratrance. "Bratranci je 27, takže s tím se moc nezabavím a sestřenici je půl roku a všechen čas tráví odděleně se svou mámou. Děcka bydlí spíš v ostatních vesnicích, tady jsou akorát dospělí, co tu mají své obchody a dílny." zabručela.

Ukázala mi kde bydlí šaman, neboli vševědoucí. Měl podivnou chatrč s různými talismany a amulety. Dál mi ukázala, kde žije místní kuchařka. Připomínala mi paní Muffinovou. Koupily jsme si u ní koláčky. Byly stejně dobré jako moje sušenky, ale měly mnohem exotičtější chuť. Pak jsme navštívily i spoustu jiných poníků, jako třeba řezbáře, sochaře, ševce a kadeřníka.

Co mě překvapilo je, že tu nemají kováře. Potom mi došlo, že oni nenosí podkovy.

"A teď ti ukážu vesnici Olive!" zasmála se a dodala: "Tu mám nejvíc ráda!"

Všimla jsem si, že si začala trošku uprvovat cop. Nechápu proč, vždyť jí to sluší a navíc jsme v Magnitude chodily asi hodinu a jak vypadá jí bylo jedno. "Jak vypadám?" zeptala se a světle hnědá srst jí v místě tváří malinko zrůžověla. "Skvěle, proč se ptáš?" zasmála jsem se. Naklonila se ke mě a pošeptala mi: "Protože tam bydlí moji kamarádi" usmála se, "A taky Beau Hunter!"

"Aha." řekla jsem.

Olive byla úplně jiná než Magnitude. Bylo tu hodně veselo a příbytky byly menší, zato početnější. Rostlo tady hodně olivovníků a celkově byla tahle vesnice dost zarostlá. Po uličkách pobíhaly děti a před domem na lavečkách seděli koně co hráli karty. Tahle vesnice působila spíš domácky.

"Tady totiž nejsou obchodníci, tahle vesnice je tak blízko Magnitude, že si každý zajde koupit co potřebuje tam." vysvětlila mi Shank.

Teď už se několik koní rozběhlo k nám. "Čau Shank, co to je za divnýho koně?" začal se smát šedivý hřebec s šedivou hřívou. "To je Dare Hoof a je to poník Alexi!" zamračila se na něj Shank. Jsem ráda, že se mě zastává, ale chci se bránit sama! "Ta je ale roztomilá!" nahrnuly se ke mě dvě úplně stejné klisny. "Hele hele!" vyjela jsem, "Já jsem normálně velký poník a nejsem ani trochu roztomilá!" Shank se zasmála a řekla jim, že nemám ráda, když někdo tvrdí že jsem malá. "No tak dobře Dare, nezlob se na nás! Co nám o sobě povíš?" usmál se jeden kůň. Jestli to byl ten Beau Hunter, asi chápu, že se Shank líbí. Vypadal skvěle a připadal mi milý.

Do dalších vesnic se po obědě u dvojčat půjdem všichni kouknout spolu.