Tajemství ostrova Ponypalm ✓

Nečekaný zvrat

Ach jak je to příjemné spát na loďce. Vlny houpají a houpají. Úplně to uspává. Stále a stále houpají.

Když se zamyslím, houpají trochu moc. Vlastně hodně moc. Kruci! Už mi šplouchají do loďky. Proboha co mám dělat? Za chvilku se loď převrátí. Musím zachránit sušenky, mokrý nebudou dobrý! Zabalila jsem je zpátky do pytlů a obalila je nepromokavou plachtou.

Zkontrolovala jsem, jestli mám v úložním prostoru všechny důležité věci jako je třeba baterka a v tom se přivalila obrovská vlna. Smetla mě z lodi a ta se plavila převrácená kus ode mě. Kus ze zádi se odlomil a já se za něj tak napůl zavěsila.

Když to vezmu čistě teoreticky, mám šanci na přežití asi jako sněženka co vyroste předčasně už na podzim. Ale v dobrodružných knížkách se poníci přece vždycky zachrání na troskách svých lodí.

"Nevzdávej se Dare Hoof!" řekl by Monty. Vzpomněla jsem si na celou moji zklamanou rodinu.

Vzpomněla jsem si i na toho malého poníka, co se nemohl dočkat, až mu vylíčím svoje zážitky.

Já se neutopím! Přežiju to! Protože musím. Protože chci.

Ještě chvíli jsem rozumovala o životě a sledovala zbytek mé lodi, jak pluje do neznáma. Pak mě zalila vlna a nic víc si nepamatuju. Nevím, co se dělo dál a nikdy to nezjistím.

..................................................

Otevřela jsem oči. Ne! To není možný, já umřela a tohle je nebe. Vidím jenom bílou záři.

Pak jsem se pořádně rozkoukala. Nejsem v nebi. Jsem na pevnině. Nemůžu říct jestli je to zem nebo ostrov, protože to zkrátka nevím. Ale vím něco mnohem důležitějšího. Jsem živá. Proboha! Tyhle trosky...to je moje loď?

Šla jsem se podívat, co z ní zbylo.

Po zádi nejsou ani stopy a z místa, kde jsem seděla jsou třísky. K mému překvapení ale úložný prostor zůstal skoro netknutý. Otevřela jsem ho. Mapa je dost promočená a baterka nesvítí. Sušenky jsou (díkybohu) v pořádku, kompas ukazuje správně a oblečení je jenom mokré.

Tím pádem se nedostanu domů, páč mám rozbitou loď, ale můžu aspoň zjistit kde jsem a prozatím neumřu hlady.