Tajemství ostrova Ponypalm ✓

Zpráva

Pepper Bummer a Sauce Toe to trvalo, ale donesli velkou točenou zmrzlinu pro každého z nás. Sauce se svým kornoutkem balancovala na špičce nosu. Je vážně dost dobrá! Chtěla, aby jí někdo svou zmrzlinu půjčil, aby si mohla zažonglovat, ale každému bylo té jeho líto. Smůla Sauce!

Ještě před plavbou jsme se se Sauce Toe moc nebavily. Nevím z jakého důvodu, ale přišla mi nesympatická. I Pepper Bummer to říkala. Ale když jsem tady nebyla, asi ji nějak líp poznala a jsou kámošky. Mě taky přijde fajn.

Potom, co už nikdo zmrzlinu neměl, navrhnul Jersey, že si všichni zahrajeme fotbal. Bezva nápad! Jak pro koho...

Samozřejmě, že s tou velkou sádrou nemůžu sportovat. I kdybych mohla tak nebudu, nechci aby mi to špatně srostlo. A tak jsem musela dělat rozhodčího.

Jersey - nejlepší hráč v Ponyvillu z kategorie dorostu - střílel jeden gól za druhým. Chudáci ti, co museli být proti němu. Neměli sebemenší šanci.

Potom už byl večer a tak se se mnou všichni rozloučili. Doma na mě čekal jablečný závin. Mňam! Když jsem ho snědla, objevil se nám v pokoji dopis. Podle toho, jak se zničehonic objevil rozzářený uprostřed pokoje jsem poznala, že je od princezny Celestie.

"Můžu ho přečíst?" zeptal se taťka. "Ne, já!" vytrhla jsem mu ho z ruky. Četla jsem:

"Milá Dare Hoof,

podle zprávy, kterou mi podal velitel Jednotky Pegasů, ti chci vzkázat pár informací o ostrově. Jednotka přišla na to, že zespoda ostrova je vrstva nějaké zvláštní horniny, která jej nadnáší a ta hornina začíná praskat. Kvůli tomu se ostrov otřásá a brzo, až hornina rozpuká úplně, se potopí. Zatím to vypadá, že ostrovu není pomoci a naše jednotka se ostrovany snaží přemluvit, aby nastoupili do velké záchranné plachty, ve které by je pegasové evakuovali na pevninu. Obyvatelé ostrova nechtějí svou domovinu opustit, ale pokud je jednotka přesvědčí, stačí nám šestkrát se pro ně vrátit a všichni budou v bezpečí. Potom se pokusíme zachránit ostrov, ale koně jsou pro nás zatím důležitější. Sděluji ti to, abys věděla, jak se situace má. Drž jednotce kopýtka, ať to dobře dopadne.

Princezna Celestia."

Dočetla jsem to a chvíli jsem nic neříkala, protože jsem si to musela nechat projít hlavou.

"To je zajímavé." podotkl táta. "Ne, zajímavé ne, je to fakt vážný!" hysterčila jsem a strašně moc si přála, aby ostrované ustoupili. Jenomže já vím, že jsou tvrdohlaví a myslí si, že ostrovu nějak pomůže, když tam budou. Jakoby ochránili své domovy, když se budou zdržovat v podzemí. Přece jenom jsou zaostalí.

Povzdechla jsem si a odebrala se do postele. "To se ani nevykoupeš?" ptala se máma. "Ne." odsekla jsem a zavřela za sebou dveře.

Lehla jsem si, přikryla se až po bradu a přemýšlela jsem. Jestli budou koně tady, v Ponyvillu, kde budou bydlet? A jak budou vycházet s poníky? Bude jim chutnat naše jídlo? Budou se se mnou ještě bavit, nebo na mě jsou pořád naštvaní?

I když se poslední otázka nějak netýká jejich života, trápí mě nejvíc. Připadám si jako sebestředná mrcha, ale záleží mi na tom, abych s nimi vycházela. Chci, aby pořád byli mými přáteli. Ale po tom, co jsem jim udělala, o tom pochybuju čím dál tím víc. Na to jsem je příliš zklamala.

Pomalu usínám a už je mi všechno jedno.