Tajemství ostrova Ponypalm ✓

Napůl odhaleno..A nebo ne?

Jak tak ležím, najednou je ta noha úplně v pořádku. No to je bezva! Konečně můžu nějak přiložit kopýtko k dílu. Tak já jdu aspoň zjistit, jaký má Shank s jejím strýčkem plán.

Zvedla jsem se a šla instinktivně jsem začala hledat něco jako ústřednu. Světe div se, mám ji! Stačilo jít rovně chodbou, zahnout doleva a poslední dveře zleva. Jak je možné, že se mi všechno daří? No nebudu si stěžovat.

Vešla jsem dovnitř a seděla tam nad 3D mapou Shank a náčelník. "Ahoj Dare Hoof! Pomoz nám zjistit příčinu zemětřesení." usmála se. Jen co jsem se na tu mapu podívala, viděla jsem, že je na ostrově skalnatá hora. Je hodně vysoká. "Není možný, že by ta hora způsobila zemětřesení?" napadlo mě. "Myslíš Goliath?" zeptal se náčelník. "Pokud je tohle Goliath," ukázala jsem na prostorovou mapu, "Tak ano."

Vůbec netuším, jak mě to napadlo. Náčelník s obavami řekl, že je to docela klidně možné. Že bych měla pravdu? Co se divím, všichni víme, že jsem skvělá! Shančin strýček nás poslal horu zkontrolovat. Rychle jsme šli pro ostatní z party a vydali se tam. Cesta nebyla snadná, protože se všechno třáslo a museli jsme být opatrní, aby na nás nespadl třeba strom. Navíc jsem celou cestu musela běžet. Oni chodili ták rychle. K mému podivu mě běh vůbec neunavoval. Když jsme dorazili k hoře, viděli jsme, jak z ní odpadávají velké úlomky skal a celá zem se třese. "Buď se rozpadá hora kvůli zemětřesení, nebo je to zemětřesení způsobeno rozpadem hory." uvažoval Penalty. Těžko říct, která z možností zněla víc pravděpodobně. Nelíbila se mi pochopitelně ani jedna, kruté na tom bylo to, že jedna z nich to bude.

"Měli bychom to říct tvému strýčkovi!" řekl Beau Shank. "To je pravda." řekla jsem a vydali jsme se na cestu zpátky. Ne! Zase běh!

Když jsme byli zpátky, její strýc byl velmi zkleslý. Asi nemohl nic dělat. No, spíš určitě.

Zčistajasna mě napadlo něco bláznivého. Co takhle odplout na pevninu? K nám do Ponyvilu? Jakmile jsem to řekla, začala bouřlivá diskuze. Coggie a Clawie jásaly, jaký je to skvělý nápad a nemohly se dočkat, až uvidí poníky a jednorožce. Shank se strachovala, jestli je dost lodí. Alex protestoval, že do 'země prckům zaslíbené' nepůjde, Beau tvrdil, že by to mohlo být jediné východisko a Penalty mlčel. Asi přemýšlel. Náčelník měl spoustu pochyb o tom, jestli je naši poníci přijmou a já věděla, že to není tak úplně od věci. Přece jenom se u nás o divokých koních nepovídají hezké věci.

Po dlouhém, možná až moc dlouhém, rozhodování jsme tento nápad schválili. Informovali jsme všechny koně a ti začali zmateně pobíhat po podzemních chodbách a začal vládnout chaos.

Začala jsem se třást. Pitomý zemětřesení! Najednou jsem viděla tmu. Já mám zavřený oči? Otevřela jsem je a zjistila jsem, že ležím v posteli, kolem mě sedí přátelé a Beau se mnou třese.

"Co? Co se děje? Kdy vyplujeme?" ptala jsem se. "Je úplně zmatená z toho, jak dlouho spala." řekl Penalty znepokojeně. Co? To byl sen? Vždyť to bylo tak reálné! Teda až na moji genialitu. Ale co když je to, co bylo v mém snu pravda a já se musím zachovat stejně jako ve snu?

Vstala jsem a v tom jsem zaskučela bolestí. "Moje noha!" tekly mi skoro slzy. Nenapadlo mě, že ji mám pořád zmrzačenou. Tak tohle bude těžší, než jsem si myslela.

Chtěla bych vám poděkovat za víc než 60 votes, vážím si toho! Jsem strašně ráda, že to někdo čte. Jinak, co říkáte na tuhle kapitolu? Bude to jako v jejím snu? A jak bude moct pomáhat ostatním, když je zraněná?