Tajemství ostrova Ponypalm ✓

S koňskými přáteli v poníkovském městě

"...tak mě následujte do vašich prozatímních pokojů." dokončila princezna svou řeč a usmála se. "A ty, Dare Hoof, samozřejmě můžeš jít s námi." dodala rychle. Šla bych i kdyby mi to nedovolila, ale aspoň mám dobrej pocit, že mě chce mít po ruce.

A tak nás vede do odlehlé části zámku a koně se koukají kolem sebe. Většina z nich je absolutně okouzlena, ale najdou se i tací, kteří jsou pohoršení, v jakém luxusu si zdejší poníci žijí. Je pravda, že ve srovnání s tímto dokonalým zámkem je sídlo náčelníka Ponypalmu malá chatrč. "Tak jste tady, je tu 107 pokojů, tak se tu nějak zabydlete a byla bych poctěna, kdyby náčelník dnes povečeřel se mnou." usmála se princezna Celestia. Už dlouho obdivuju to, jak se dokáže pořád tak upřímně usmívat. Já, mít všechno na starost, tak piju jedno kafe za druhým a na všechny koukám jako otrok.

Náčelník pozvání na večeři s radostí přijal a koně se začali rozdělovat do pokojů. Moji kámoši jsou nakonec všichni spolu a já jim potají závidím. Za prvé kvůli tomu, že spí v tak krásném pokoji a za druhé, protože budou spolu a bude to sranda a já musím trčet doma. Heh, měla bych přestat žárlit.

"Nechceš nám ukázat vaše město Dare Hoof?" zaprosil Beau. "A seznámit nás s nějakýma jednorožcema a pegasama a alicornama?" žadonila Clawie. "Princezna Celestia ti nestačí?" zasmála jsem se. "Ale mi jich chceme znát víc! A osobně!" vysvětlovala Coggie. "Jde se hlasovat! Kdo je pro, aby nás Dare Hoof představila svým kouzelným přátelům?" zvolal Alex. Samozřejmě všichni zvedli kopýtka. A tak jsem nucená je představit svým přátelům.

Ano, stále jsou to moji kamarádi a chodím s nimi ven a tak, ale poslední dobou mi prostě přijde, že to není jako dřív. Když jsem přijela, všichni mě berou jako kuriozitu. Kámoši se kolem mě motají a pořád chcou znovu a znovu slyšet moji pozornost. Chovají se ke mě, jako bych byla něco víc a vždycky když něco navrhnou, první koho se zeptají jsem já. Bavím se s nimi, ale přijde mi, že mě berou spíš jako pomyslnou královnu. Proto mám radši mé koňské přátele z Ponypalmu. I přesto, že jsem poník a že jsem je zachránila, mě berou jako jednu z nich.

Nasedli jsme na vlak. Musela jsem jim ukázat, jak si koupit lístek a kam si sednout a tak. "Shank! Vyděla jsi to někdy? To je stroj, co sám jezdí!" nadšeně na Shank volal Alex. "Řekl bych, že je to něčím poháněno. Podle mě, jsou v tom schovaní draci." konstatoval Penalty. V duchu jsem se nad tím smála. Penalty je chytrý, o tom nepochybuju, ale ohledně moderních věcí ne. "Jak tě to napadlo?" uchechtla jsem se. "Je to rychlé a jde z toho kouř. Musí v tom být draci, kteří chodí a ten vlak se díky tomu pohybuje. No a pro lepší efekt u toho funí." řekl jednoduše. Rozhodla jsem se jim vysvětlit, že vlak jezdí na uhlí. Nemohli tomu uvěřit a Coggie prohlásila, že je to kouzlo Alicornů.

Vystoupili jsme v Ponyvillu a já je napřed zavedla k nám domů, abych jim ukázala, jak žiju, když mě tenkrát prováděli oni po svých domovech.

"Vy to tu máte malinkatý!" krčil se Beau, aby nezbořil strop. "Jaktože na zámku byly ty stropy normálně vysoký?" divila se Shank. "Protože k ní chodí i vyšší návštěvníci, ale u nás? Jsme obyčejná rodina, kdo by sem chodil?" vysvětlila jsem. Na chodbě máme vážně nízký strop, i táta je radši opatrný, aby se nebouchnul do hlavy. Ve zbytku domku jsou stropy vyšší a tak už to tak velký problém nebyl. Když si to tady prohlédli a já jim nabídla ochutnávku naší kuchyně, aneb můj dnešní oběd. Říkali, že je to zvláštní chuť, ale špatné to není. Musela jsem se v duchu zasmát, když pomyslím na tu pomelovou břečku s kopřivama a javorovým sirupem, kterou jsem ochutnávala já u Shank.

"A teď konečně poznáme všechny ty super okřídlený a orohený koníky, Clawie!" jásala Coggie. Orohený?!? Co je to za slovo? Radši se nebudu ptát... "Jóóó!" jásala Clawie. Ne, že by je ostatní taky nechtěli poznat, ale až tak svoje nadšení neprojevovali.

Rozhodla jsem se, že je trošku potrápím a seznámím je napřed s Pepper Bummer, protože ta je obyčejný poník jako já. Jsem to ale zlá! A taky jim chci po cestě víc ukázat Ponyville, takže to vezmeme kolem obchodů a tak.

Je vtipné pozorovat je. Na všechno se koukají a hlavně obdivují, že poníci svoje značky nekreslí, ale objeví se jim samy, když najdou něco, co je naplňuje. U mě značku ještě neviděli, protože žádnou nemám. Je mi to tak trapné! Spousta mnohem mladších poníků už svoje znaménka mají a já pořád nic. To je otrava!

Několikrát jsem musela okřiknout Alexe a Clawie, aby k poníkům nechodili tak blízko a tak okatě jim neokukovali stehna. Dělají mi tak trochu ostudu. "A co je tohle?" divila se Shank a ukazovala přitom na hodinářství. Vzala jsem je dovnitř a oni pořád poslouchali tikání a koukali na ručičky jak se hýbou. Najednou se ozvaly kukačkové hodiny a při tom "kuku" se Penalty hrozně leknul a vyskočil. Tím shodil poličku s dřevěnými hodinami a pan hodinář nás vyhodil. No tak co!

Zdálo se, že mí drazí přátelé tu dělají samé potíže a trapasy a tak jsem se rozhodla, že už je radši vezmu za Pepper.

Odpusťte mi mou neaktivitu, ale jaksi mi poslední dobou blbne mobil a ostatní zařízení připojitelná na wifi jsou buď stále obsazená, nebo pomalá. Tak to snad pochopíte :D Ale pokusím se to nějak vynahradit :)