Do mého pokoje vešla prazvláštní klisna. Byla to úplně normální klisna v obleku, co má působit lékařsky. Podle mě jsou všechny doktorky prazvláštní. Tahle na sobě měla takový ušmudlaný bílý plášť a sebou spoustu děsuplných nástrojů. Brr! Já nechci!
"Bolí tě ta noha?" zeptala se mě klisna. Ne! Vůbec mi ta noha bolestí neodumírá! To jsou mi otázky! "Bolí!" odsekla jsem. "Já jsem si to myslela." podotkla. Tak to seš chytrá holka! Ušklíbla jsem se v duchu.
"A co mi budete dělat?" zeptala jsem se opatrně a snažila jsem se zakrýt neskutečný strach, co právě cítím. Neúspěšně. "Podle toho, co ti bude," řekla rádoby chytře, "Prozatím tě jenom prohlédnu. A neboj se mě, já tě neukousnu!"
Páni! Ona je tak...protivná! "Já se nebojím." šeptla jsem, ale věděla jsem, že lžu sama sobě.
Začala vytahovat zrezivělé nástroje ze své velké hrůzné tašky. Fajn, zase to zveličuju! Jsou poměrně čisté a ta taška je obyčejná. Ale pochopte, že když mám strach, tak všechno musím zveličovat!
Jeden z těch nástrojů vzala a praštila mě s ním do noh. "Au!" vyjekla jsem, "Vždyť jsem nic neprovedla!" Kobyla se zasmála a začala vysvětlovat, že mě musí praštit do obou, aby zjistila, jestli je zvýšeně citlivá. Samozřejmě, že byla. A to pořádně.
Pak brala jeden nástroj za druhým a všelijak mě vážila, prohlepávala, měřila, mačkala, štípala, ozařovala a tak dále. Dokonce mě nutila na tu zraněnou nohu šlápnout, sadistka jedna sadistická! Většinou to dost bolelo a já musela takhle trpět asi třičtvrtě hodiny. Kam se podělo moje statečné já? Je fuč! Po tomhle vyšetření je prostě fuč.
Jak skončila, řekla mi: "Večer ti sdělím tvůj stav, hned co s místním šamanem zvážíme, co by to mohlo být a s náčelníkem, jak bychom tomu mohli pomoci." Přikývla jsem a svalila jsem se na svoji postel. Ještě k tomu na tu nohu! Auvajs!
Chvilku jsem spala a pak ke mě přišla Shank. Myslela jsem, že se bude vyptávat, co mi dělala, jestli to bolelo, jak se cítím a tak. No, boužel jsem se spletla. Přišla mi oznámit, co mi je, protože nikdo jiný to udělat nechtěl. Hmm, asi jsem nespala chvilku.
Počkat! Nikdo jiný to udělat nechtěl? To jako proč? Je to tak hrozný? Uřežou mi nohu? Budu deset let v kómatu? Uspí mě a budou mě pitvat? Počkat, znají tady aspoň narkózu? "Shank? Máte tady narkózu?" zeptala jsem se jí. "Nar-co? Co to k mrkvi má znamenat?" divila se. Vysvětlila jsem jí to a ona řekla, že nic takového tu neznají. Když někoho musí operovat, šaman ho jenom opojí nějakýma bylinkama a ten kůň nebude skoro nic vnímat. Skoro? No doufám, že nebude potřeba mě operovat!
"Dare Hoof, nechci to zbytečně prodlužovat, jsi připravena dozvědět se co máš s nohou?"
Pokračování příšťe ;P
Já vím jsem zlá :D
ČTEŠ
Tajemství ostrova Ponypalm ✓
FanfictionOstrov Ponypalm je plovoucí ostrov, který ještě žádný poník neviděl. A jestli ano, nevrátil se živý. Koluje o něm spousta povídaček a prý na něm dokonce žijí divocí koně. Co se stane, pokud se na něm ocitne Dare Hoof, odvážný a svérázný poník? Odha...