Tajemství ostrova Ponypalm ✓

SAVE THE PONYPALM (2. část)

Nikdy jsem ještě v nic nedoufala tak moc, jako právě teď doufám, že se ostrov nepotopí.

Protože se pod vodou mluvit nedá, kývla jsem na Pure Curtain a plavala jsem nahoru. Ona to pochopila a rychle vyplavala za mnou. Musíme to princezně honem říct!

Vynořily jsme se a já rychle zavolala: "Princezno Celestio!" Ona mě neslyšela. Pure se ke mě přidala a volaly jsme obě. Pořád nás neslyšela. No tak to je úžasné... Nějaký kůň se vynořil a i když nejspíš neměl tušení, proč s ní chceme mluvit, volal s námi, aby nám pomohl. Jak jsme takhle zařvali, otočila se, pokynula nosičům ať se zastaví a zeptala se, co potřebujeme.

"Je to fakt hrozný! Ostrov se potápí! Hornina praská! Musíte s tím něco udělat! Je to důležité! Viděly jsme to!" volala jsem rychle krátké věty. "Toho jsem se bála," spadla jí čelist, "Naštěstí jsem na tuto možnost myslela a šetřím si síly celou cestu. Budu muset použít sílu z mého rohu a dopravit ostrov bezpečně vedle Ponyvillu. Prosila bych tu hrstku jednorožců, co s námi plavou, ať jdou urychleně za mnou." řekla Celestia vážně. Rychle jsme se s Pure ponořily a všechny jednorožce zavolali. Taky jsme všem ostatním koním i poníkům řekli, ať odplují od ostrova dál.

Jednorožců bylo jenom 28, včetně Pure a Issua. To je docela málo. Ale snad to bude stačit. Mám tušení, že přidají sílu k nesení ostrova, takže nevím, nevím.

Princezna jim urychleně vysvětlila, co musí udělat, a ("překvapivě") jsem se strefila. Stoupli si do řady s prineznou a na povel jim z rohu vystřelila ta magická třpytivá membrána, která se objeví vždy, když jednorožci něco zvedají nebo čarují. Nejvýraznější byla ta Celestiina. Ostrov se začal vznášet a výrazy v obličejích jednorožců byly mnohem soustředěnější.

I když vím, že teď nemám jak jim pomoci, nic na světě si tak moc nepřeju.

Plavu a plavu. Rozhodla jsem se potápět, protože tak přijdu na jiné myšlenky a navíc mě to naplňuje. Opět sleduju krásu, co se nachází pod hladinou a stále stejně mě uchvacuje. Teď už plavu s kyslíkovou bombou a tak se nemusím pořád otravně vynořovat.

Ale stejně se vynořuju, abych viděla jestli jednorožcům nedocházejí síly. Naštěstí to pořád zvládají.

Ještě nějakou tu chvíli jsem plavala a když jsem se vynořila, viděla jsem pevninu. Jednorožci se právě chystají ostrov položit. Držím jim podkovy!

"Taak, ještě kousek, trochu doleva. Ne! Víc doprava.. Ještě malinko dozadu, áno, tak je to skvělé! Položte ho." vidím náčelníka, jak ukazuje směr položení. Jednorožci svojí silou pomalu pomalu pokládají ostrov na mělké pobřeží kousek od Ponyvillu. Je to nedaleko mého domku a jsem fakt ráda.

Jednorožci si po tak namáhavé práci musí oddechnout a tak se všichi (dokonce i princezna) neohrabaně svalili na zem. Asi za čtvrt hodinky přijela princezna Cadence. Tu jsem ještě neviděla, vládne křišťálové říši a přišla se podívat, jestli je to všechno v pořádku. Musela zaskočit za Celestii na Canterlotu. Zvládla by to i Luna, jenže ta je zrovna na nějaké důležité cestě."Tak jste to zvládli?" usmála se. Princezna Celestia jakoby ožila a přikývla. Cadence jí něco potichu řekla.

"Milí přátelé, nakonec jsme to dokázali a ostrov jsme zachránili. Jsem opravdu ráda. Teď běžte všichni poníci do svých domovů a koně ke mě na zámek. Zítra zkontrolujeme jak moc poničená jsou vaše obydlí a postupně celý ostrov opravíme. Teď musím něco vyřídit a taky se pořádně vyspat. Mějte se a užijte si zbytek dne." řekla Celestia a odešla. Já už taky půjdu, musím se ukázat rodičům, protože o mě měli velký strach.