Tajemství ostrova Ponypalm ✓

Divocí koně u nás

Tři dny zpátky se vůbec nic zajímavého neudálo. Spala jsem, jedla jsem, pila jsem a občas jsem si s někým popovídala.

Dnešek ale bude jinej, tím jsem si jistá! Z posledního dopisu od princezny totiž vím, že se pegasům povedlo ostrovany přesvědčit k tomu, aby se nechali transportovat k nám na pevninu. Jsem už od rána úplně vzrušená, až je zase potkám. Začla bych poskakovat nedočkavostí, ale jako spousta jiných přirozených reflexů se to se sádrou dělat nedá.

Teď teprve budu mít jistotu, že jsou v bezpečí. Ale co když ohrozí poníky? Musím napsat princezně, aby nechala všechny vězně z vězení v Abandonedu zavřít do vězení tady. A taky by projistotu mohla prověřit i ostatní obyvatele Abandonedu, ale na to zřejmě nebude mít právo. Rychle jsem jí to napsala.

Po zdlouhavém dopoledni, se u nás objevili královští poslové, které ke mě princezna poslala. Musím jet do Canterlotu, abych byla první, kdo se s koňmi setká. Páni! Připadám si jako nějaká celebrita, když mám pořád jezdit na zámek. No, teď tam vlastně nepojedu! Ono to prý spěchá a tak mě tam zanesou (vzduchem, jsou to pegasové).

Tak letím vzduchem a užívám si ten výhled na louky, řeky a města pod sebou. Znám pár poníků, kteří by určitě měli závratě a chtěli by na zem, ale já mezi ně nepatřím. Vždycky jsem chtěla být pegas, ale i tahle prostá náhražka je uchvacující.

Vlakem je cesta až do Canterlotu dost zdlouhavá, ale když letíte, je to chvilinka. Což je fakticky velká škoda!

Právě mě pegasové vysazují na travnaté pláni za Canterlotem, kde podle všeho mají být koně vysazeni taky. Princezna mě seznamuje s mým úkolem.

"Dare Hoof, musíš svým přátelům říct, že naše náruč jim je otevřená a že jim všichni ochotně pomůžeme." začala. "Bojím se, že už to nejsou moji přátelé.." vzlykla jsem. "Pomohla jsi jim a zachránilas je, budou ti vděční, uvidíš!" řekla poklidně a s úsměvem. "A kde budou bydlet?" ptám se ze zvědavosti. "Prozatím u mě na zámku, místa tam mám dost." odvětila. "A co kdyby se jejich ostrov nezachránil?" vyděsila jsem se. "Jistě by se nějaké řešení našlo, teď si nedělej starosti. Podívej! Támhle jsou!" ukázala na oblohu a já jsem viděla velkou hnědou plachtu, kterou neslo asi dvacet pegasů.

Vítr kolem se zvednul a oni plachtu opatrně položili na zem. Stála tam asi polovina obyvatelů Magnitude, včetně Shank. "Ahoj." řekla jsem jí, když ke mě došla a nevěděla jsem, zda za mnou jde, aby mi poděkovala, nebo aby mi vynadala. "Dare Hoof!" objala mě. "Čím mám začít? Hrozně se nám stýskalo! Napřed jsme byli fakt hodně naštvaní, že ses na nás vykašlala. To bylo hnusný. Pak ale Penalty prohlásil, že za dobu cos na ostrově byla poznal, jaká jsi. Řekl, že jsi přesně typ povahy, která vybuchne a myslí jenom na sebe a svůj život. Zároveň jsou pro tebe přátelé a rodina to nejdůležitější a nikdy bys nás nenechala ve štychu. Proto usoudil, žes vymyslela nějakej super plán, jak nám pomůžeš. No a když přiletěli ti pegasové, nám z party bylo hned jasný, žes je poslala ty a že nám pomůžou. Museli jsme to vysvětlit i ostatním a tak jsme tady."

Nemohla jsem uvěřit, jak moc mě měl Penalty prokouknutou. Já věděla, že je tichý a působí bázlivě, ale ve skutečnosti je inteligentní a v ostatních se vážně vyzná. Vždycky dělám zbrklá rozhodnutí, ale vždycky je napravím jak nejlíp to jde. "A co nožka?" ptala se Shank, když viděla, že nevím co říct. "Bude v pořádku, jenom ji budu mít dlouho v sádře." usmála jsem se. "Zázrak!" vydechla Shank.

To už se k nám ale hrnul náčelník a začal mi hrozně děkovat. Taky se mě ptal, jestli vím něco o tom, jak to bude postupovat s ostrovem. Bohužel jsem to nevěděla.

Hned další várkou přiletěl zbytek obyvatel z Magnitude a těch pár, co žije v High Jinks. Ach jo! Já doufala, že teď už tu budou Coggie, Clawie, Beau, Alex a Penalty! Z téhle várky nikoho neznám a tak si pořád povídáme s Shank.

Konečně! Teď přinesli obyvatele z Olive! "Nazdar!" zavolalo na mě všech pět. "Čau!" odpověděla jsem. Jeden přes druhého vyprávěli jaký byl let a tak. "Ráda bych věděla, jak je na tom ostrov." řekla jsem, když už mi sdělili všechny pocity. "Hrůza!" chopil se slova Beau, "za celou dobu jsme radši nevystrčili kopyta z podzemí, padaly stromy a všechno.. Bylo to strašné!" Soucitně jsem přikývla.

Pak už přinesli jenom koně z Abandonedu a v jedné plachtě zajatce zvlášť. To už bylo všech šest várek a princezna začala se svou uvítací řečí.

Ahojky! Jak se vám díl líbí? :)