Tajemství ostrova Ponypalm ✓

SAVE THE PONYPALM

"Co je? Kde to jsem?" vyhrkla jsem, když mě Issue budil. Jersey se zasmál a já jsem si vzpomněla, že dnes se máme vydat na největší záchrannou akci v dějinách Equestrie. "Rychle! U všech podkov, já to nestihnu!" začla jsem šílet. "Klídek Dare Hoof, máme ještě hodinu a půl!" řekla ležérně Sauce Toe. "Ale radši bychom se měli nachystat dřív, měli bychom si zkontrolovat kyslíkové bomby." poučila nás všechny Pure.

Zkoušeli jsme si teda kyslíkové bomby a velký machr Jersey pořád nevěděl, jak tam má pustit vzduch. "Ukaž to, ještě se udusíš!" vzala jsem mu bombu a stiskla jsem páčku, která uvolnila vzduch. "Ahá! Díky Dare!" usmál se. Ještě jsme si všeci na přání Pure Curtain jednou nasadili dýchací přístroj a oblékli potápěčskou výstroj.

"Čauky!" vešel do pokoje Beau. "Nazdar!" odpověděli jsme. "Kde máš ostatní?" zeptala jsem se. "No, šli se princezny zeptat, jestli nemá větší obleky. Tak nějak všichni koně dostali poníkovskou velikost!" usmál se. "Aha," zasmála jsem se, "Princezna je určitě nějakým kouzlem zvětší!" Beau kývl a do našeho pokoje přiklusali i Shank, Alex, Penalty, Coggie i Clawie.

"Máte obleky?" zeptala se Pure starostlivě. "Jasně, princezna je zvětšila kouzlem!" vyhrkla Clawie. "Dare Hoof to říkala! Ona ví všechno!" obdivovala mě Pepper. "Ale prosímtě, to tušil každej!" nenechala jsem se vychvalovat příliš dlouho. Vím že jsem úžasná, ale nemusí to tak zdůrazňovat. Vlastně to zdůrazňovat mohla, jenom mě v té chvíli přepadla skromnost.

Ještě chvíli jsme si povídali o převozu ostrova. Čtete dobře. Budeme ho převážet! Já vám to ještě neřekla, že ne? A to, že ho budeme převážet se mi hrozně líbí, protože všichni kamarádi budou bydlet kousek, když celý ostrov bude hned vedle Ponyvillu. Není to úžasný?

Jasně že je!!!

"Už máme jenom dvacet čtyři minut, měli bychom jít!" řekla Pure. "Času dost.." utrousila Sauce. "Ale myslím, že nebude na škodu, být tam dřív." dal Pure za pravdu Penalty. Myslím, že ti dva mají hodně společného. "Tak jdem." řekla jsem a tak jsme šli.

Ve velké místnosti bylo pár koní, co se rozhodli přijít dřív tak jako my. "Oni mají všichni obleky a bomby, asi bychom pro ně měli zajít taky!" řekl Beau. "To asi jo, nechceš nám je donýst?" mrkla jsem na něj. "Že jsi to ty.." zasmál se a klusal pro ně. Všichni jsme mu poděkovali.

Zanedlouho tady byl a byl naloženej všema bombama a oblekama, až ho skoro nebylo vidět. Setřásl to na zem se slovy: "Rozeberte si to!"

Když jsme tam stáli oblečení a nachystaní, začal se sál plnit dalšími koni a semtam nějakým tím poníkem. Princezna stručně zopakovala, jak bude dnešek probíhat a já jsem nedočkavostí poskakovala, až mi Beau a Pepper pošeptali, ať toho nechám. Tak jsem se uklidnila a čekala jsem na povel, který naznačí, abychom se vydali na pospas moři. Ten povel nastal brzy a všichni se nahrnuli ze dveří ven.

"Jerseyi, kde jsi?" volal Penalty, protože nikde nebyl. Snad se najde! Mezitím Princezna nstoupila na sedátko nesené několika pegasy, kteří poletí vepředu, aby ostatní navigovali. Všichni už se hrnuli do vody. Jenom my tu stojíme a vyhlížíme Jerseye. V tom vyběhl ze zámku a s bombou na zádech za námi běžel. "Kdes byl?" zeptala jsem se ho. "Promiňte, musel jsem si prohlídnout ty dokonalé fotbalové trofeje!" řekl celý zadýchaný. "Hurá do potápění!" volala Clawie. "Budem jak strejda Roddy!" jásala Coggie a skočila do vody.

My ostatní jsme samozřejmě taky skočili do vody a pod vodou jsme na sebe ukazovali různý blbůstky. Semtam jsme se vždycky vynořili. Hlavně abychom viděli, jestli plaveme správným směrem, ale taky proto, že se nadechujeme. Sice máme kyslíkové bomby, ale kyslík si šetříme i na potom.

Už plaveme dost dlouho a mě osobně dost bolí nohy. Ono to není nic moc lehkého, plavat takovou vzdálenost. Ale musíme to vydržet, vždyť na tom závisí budoucnost Ponypalmu a kdyby se na to každej vykašlal, brzo by bylo po něm. A to nikdo nechce. Tak plavu a plavu a plavu a plavu a plavu.

Dole pod hladinou vypadá moře opravdu zajímavě. Vždycky ho vidím z loďky nebo z mola. I tak je sice obdivuhodné a krásné, jak vlny plují a plují, aby se na pláži roztříštily, ale pod vodou je mnohem úchvatnější. Tolik života! Vůbec nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, co všechno ve vodě je. Tolik rybek, korýšů, korálových útesů a řas! A všechno jakoby mělo řád. Ty rybičky v malých hejnech plavou a tvoří pozoruhodné obrazce. Je to na matení predátorů, třeba mě za nějakého považují. Řekla bych jim, že jim nic neudělám, ale pod vodou to nejde. I kdyby to šlo, stejně by mi nerozumněly. Na chvilku jsem se potopila níž, abych si prohlídla útesy a už se zase musím nadechnout. Je to nádhera. Škoda jen, že nejsem potápěč, abych mohla tu nádheru pozorovat častěji.

Teď se ale vraťme k cíli plavby, tak nějak jsem se nechala unést.

Páni, vůbec jsem si neuvědomila, že jsem uplavala takovou vzdálenost. Nechám si přibýt na hlavu podkovu hřebíky, jestli ten ostrov před námi není Ponypalm. Všude je prach a pár částí ostrova se možná i odlomilo. Voda okolo víc šplouchá a je špinavější. Proboha, tolik škody to zemětsřesení způsobilo! To je hrůza.

"Milí poníci a koníci, teď musíte sebrat všechny síly, co se ve vás nachází, abyste ostrov dotlačili až k naší pevnině. Je to daleko, ale to se zvládne. Poletím zase nad vámi, abyste se orientovali a taky malinko vypomůžu svými kouzli k snadnějšímu plutí. Tak do toho!" povzbudila nás Celestia. A teď jdeme, ostrov je obrovský a až teď jsem si všimla, že koní i poníků, kteří se tažení zůčastní je mnohem víc, než bylo seskupeno v sále na Canterlotu. "Všimli jste si, že..." nestihla Pure doříct větu, protože jí Alex řekl, ať je zticha a radši táhne. Pure očividně chtěla za každou cenu svůj poznatek říct, ale vzdala to.

Jsem ze strany, odkud jsem sem připlula poprvé. Nasadila jsem si konečně proud ke kyslíkové bombě do pusy a ponořila jsem se. Zespoda tlačíme. Je to dřina!

Dno není ani z poloviny tak zajímavé jako prvně, protože je ve stínu pod ostrovem. Ale to je dobře, aspoň se můžu soustředit na tlačení. Ještě štěstí, že ostrov pluje z části sám a vzhledem k tomu, že je to plovoucí ostrov, taky trochu přirozeně pluje. Cesta je ale jakoby o mnoho delší a míň ubývá. Ach jo!

Něco mi zezadu zuřivě bouchá do kopýtka. Otočila jsem se a vynořila se. Byla to Pure Curtain, měla vážně dost vyděšený pohled a ukazovala mi, ať plavu za ní. Mohlo by to být důležité a tak nechám tlačení, které ostatní určitě zvládnou chvilku beze mě. Ponořila jsem se a plula úplně dolů pod ostrov. To co jsem viděla mi vzalo dech. Proboha!

Pod ostrovem zespoda je nějaká bílá tenká, ale velká a pořádně popraskaná deska. To bude ta plovoucí hornina, která ostrov nadnáší. Nebo spíš to, co z ní zbylo. Musela bývat fakt tlustá a mnohem větší. Jenže to mě tolik nezarazilo. Přece jenom už jsem o tom něco málo slyšela. Vyděsilo mě spíš to, že se z ní zničeho nic odloupla velká vrstva, ztmavla a spadla hluboko do moře. A v tom okamžiku se ostrov o něco snížil.

Musíme s Pure rychle nahoru varovat princeznu, pokud už není pozdě.