Tajemství ostrova Ponypalm ✓

Setkání s rodinou

Bráška mě donesl až domů. Bylo to od něho velice hezké. Celou cestu mě přemlouval, abych mu všechno co jsem zažila vyprávěla, ale já řekla, že musí počkat, než budu doma, abych to nemusela vyprávět dvakrát. "Nestojím ti ani za to, abys mi to řekla VIP?" udělal na mě psí oči. "Ale, ale, tady je někdo nedočkavej, viď Monty!" vyplázla jsem jazyk. Zasmál se a to už jsme byli u domku.

Po takovéhle době to tu zase vidět! Je to úplné deja vu. Monty vymyslel super vtípek a já musela vlízt do sítě.

"Rybu jsem dneska neulovil..." začal, "Ale v síti se mi mrská něco lepšího!" Vykoukla jsem a taťka s mamkou se podívali, co zas vymyslel. Když mě spatřili, brada jim klesla aspoň o devět a půl centimetru níž. "Da-Dare Hoof!" vykřikl táta a běžel ke mě, "Ty ses nám vrátila!"

Oba rodiče mě k sobě tiskli a brečeli. Potom přiskákali Jimmy a Jammy. "Mami, kďo je to?" ukázal na mě Jammy kopýtkem. "To je tvoje sestřička Dare Hoof!" odpověděla mu láskyplně. Mí malí bratříčci už byli pořádně velcí. Sice pořád šišlali, ale pobíhali po domě jako malá tornáda. "To je ta o které požád mjuvíte?" ptal se Jimmy zvědavě. Tatínek přikývl. "Kďes byla?" podívali se na mě. "To je na. dlouhé vyprávění!" shrnula jsem to, usadila jsem se na křeslo a položila si nohu do pohodlné polohy. Teď můžu začít vyprávět.

Povídala jsem o tom, jak jsem vyplula a usnula v lodi. Mluvila jsem o svém ztroskotání a o tom, jak jsem našla jeskyni. Řekla jsem jim všechno o městech a o Shank a ostatních. Vyprávěla jsem celé hodiny, rodina mě pozorně poslouchala a Jimmy a Jammy se pořád na něco vyptávali. Když jsem začala mluvit o zemětřesení, všem se zatajil dech. A úděs v jejich tvářích se nestratil ani, když slyšeli to o mé noze.

"Musíme tě rychle dovézt do nemocnice, máme tu pokročilou léčbu a jednorožci by s tím mohli něco udělat!" vložil se do toho Monty a já kývla. V tohle doufám už od doby, co jsem se rozhodla prchnout z ostrova.

Bratr mě posadil na vůz a vyjeli jsme do nemocnice. Když to sestry u recepce slyšely, prohlásily mě jako akutní případ a nejlepší lékaři a chirurgové se sešli v pitevním sále.

"Nadechni se Dare, a počítej do tří." slyšela jsem pokyny, které se poníkům udávají předtím, než upadnou do narkózy. Trik spočívá v tom, že usnete dřív, než řeknete tři.

***

Vzbudila jsem se a měla jsem na noze sádru. Nebyla to klasická sádra na nohu, měla jsem ji do půlky zad a znehybněný jsem měla i kyčelní kloub, takže levá zadní strana mého těla byla jako socha. Zeptala jsem se, jak na tom jsem a doktor mi odpověděl, že trvalo osm hodin, než všechny části mojí nohy složily tak, aby beze stopy srostly a museli dát pozor, aby kloub zůstal ohebný. Byla to prý velice náročná operace, ale dopadla dobře. Za dva a půl měsíce mi sundají tuhle sádru a nechají mi tu klasickou, jenom na nohu. Po měsíci a tři čtvrtě mi sundají i tuhle a budu mít jenom něco na zpevnění. Takže do půl roku bude zdravá, jako rybička. Když pomyslím na to, že mi ji na ostrově chtěli uřezat...

V čekárně na mě čekal taťka s mamkou. Monty hlídal Jimmyho a Jammyho. Odvezli mě domů a po cestě pronesli několik projevů lítosti na můj účet.

Teď se z toho všeho musím vyspat.

Nevím kde jsem, ale jakoby seshora vidím ostrov Ponypalm. Všude padaly balvany a ozýval se křik. Koně běhali sem a tam a vládl tu chaos. Sice se vyhýbali padajícím kamenům obratně a asi se nikomu nic nestalo, viděla jsem, že brzo asi bude po všem. Mezi brečícím chumlem jsem zahlédla Clawie a bylo mi strašně líto, že jí nemůžu nějak pomoci. Potom se všechno přede mnou zamlžilo.

"Dare Hoof! Konečně ses vzbudila! Mělas zlý sen? Hrozně sebou hážeš! Neudělala sis něco s nohou?" starala se máma. Takže je to sen! Uff.. Ale co když je to tak i ve skutečnosti? Právě mi došlo, že musím ostrovanům pomoci. Nevrátila jsem se přece jenom abych se vyléčila!

Skoro po týdnu další část, jak se vám líbí? :)