Tajemství ostrova Ponypalm ✓

Plavba

Pepper Bummer asi řekla  některým poníkům z města o mé plavbě. Nedokážu si totiž jinak vysvětlit, proč kolem pobřeží stojí tolik poníků. Někteří jen tak postávají, jiní hrají na honěnou a ostatní o něčem diskutují. Nikdy jich tu ale tolik nebývá, neboť je pláž celkem daleko od města.

"Už je tady!" zavolala nějaká malá holka s červenou hřívou. Myslím, že to byla Applebloom.

Pak se k ní přidaly její kamarádky. "Scootaloo, už přišla, koukej!" začala volat Sweetie Belle.

Pak za mnou přiklusala třetí z nich a spustila: "Já jsem Scootaloo. A ty musíš určitě být Dare Hoof! Kam to vlastně pluješ? Zaslechla jsem něco o poníkovi co se chystá na mořeplavbu. Pepper Bummer mi řekla, že jsi to ty. A tak jsem se..."

"Jistě, jsem to já, ale, no, je to spíš taková objížďka po okolních vodách."

"Aha, to nevadí! Až připluješ, musíš nám říct kde všude jsi byla!"

Přikývla jsem. Ostatní poníci na mě jen tak koukali a já si řekla jak je dobře, že nemám ten růžový vílí kufřík. Stejně si s Pepper Bummer jednou vyřídím, že to všem vyřehtala.

Teď to vypadá, že jsem nějaká kdovíjaká mořeplavkyně. A co když nic neobjevím a budu se jen tak plavit po moři a za tři dny se vrátím bez jakýchkoliv zážitků? To si mám pak vymyslet nějaké dobrodružství?

Hodila jsem loďku do vody a nasedla do ní. Někteří poníci mi dokonce zamávali.

Člun byl naštěstí docela prostorný a tak jsem rozdělala jeden megypytel sušenek od paní Muffinové. Slíbila jsem si sice, že je načnu až budu daleko od pevniny, ale malá sváča neuškodí. Mňam!

Našla jsem v úložném prostoru mapu. Zapomněla jsem si ji vzít, ale taťka mi ji přibalil. Jak já ho mám ráda.

Tak se podívejme, kde jsem? Aha, už to vidím, kousek od pevniny. Tak se zkusím porozhlédnout po nejbližším ostrově. Je daleko, ale je tam. Vidím to tak na půl dne cesty. A to jenom, budu-li plout rychle. Dala jsem se do toho. Kompas mi ukazoval směr a já pádlovala ostošest. Cítila jsem v hřívě i slabý větřík a představovala jsem si že ji mám delší. Občas když vítr foukl opačným směrem, aspoň mi nelezla do očí. Při jízdě jsem si co chvilku vzala sušenku ale díkybohu ubývaly pomalu.

Když se setmělo, řekla jsem si že si zdřímnu. Ne že bych byla unavená,nebo že bych snad měla strach ze tmy, ale potřebuju energii a není nic příjemného plavit se za tmy.

Usnula jsem brzo, protože mě vlny krásně houpaly.

Dobrou noc!