Já už takhle dál nemůžu...

Jsi moje

D: ,,Jak... Jak jako to víš nebo ti to někdo potvrdil?" zeptal se a furt jí objímal a hladil jí po zádech.
M: ,,Nevím to jistě, ale zkusila jsem si udělat těhotenskej test a vyšel mi pozitivní. A vzhledem k tomu, že děti mít nemůžu, tak je to jediná možná volba."
D: ,,Ale nee, to určitě ne. To se někdo spletl."
M: ,,Nespletl. Bohužel Davide... Byla jsem u Štěpánka a ten mi to taky jakože potvrdil. Něco mi tam našel, řekl mi, že nádor vyloučit nemůže. Ale že uvidíme z krevních testů."
D: ,,Pocem." objal jí znovu. ,,Zvládneme to spolu. Určitě to bude dobrý." hladil jí po zádech a po vlasech. Potom jí dal pusu na tvář. ,,Co na to Michal?" 
M: ,,Ten to ještě neví a vůbec mu to nechci říkat."
D: ,,Protože věříš mně a chtěla si to říct první mně?"
M: ,,Nevím jestli ti ještě po tom co si mi udělal můžu věřit, ale jsi první kdo o to zatim ví a byla bych ráda, aby to zatim zůstalo mezi náma."
D: ,,Já vim, ale já si tě po druhý ani po třetí vzít nenechám. Jsi moje, patříš ke mně.. A my dva to spolu zvládneme, to ti slibuju." pohladil jí po ruce a dal jí malou pusu na tvář.
Mery si sedla na žii a dál dělala svojí práci. Za chvilku zaťukal Michal. 
Mi: ,,Miláčku můžu?"
M: ,,Jo jo." přikývla.
Mi: ,,Holky říkaly, že ti je furt špatně. Co se děje? Mám o tebe strach. Pořád ještě na tebe dopadá to s tim Jirkou?"
M: ,,Ne, něco mnohem, mnohem horšího." koukla se na něho skleněnýma očima.
Mi: ,,Proboha co se stalo?" vyděsil se Michal.
M: ,,Aasi mám rakovinu."
Michal stuhnul a nevěděl co říct.
Mi: ,,Jak si na to přišla?"
M: ,,Udělala jsem si test a šla i za Štěpánkem. Vzhledem k tomu, že děti mít nemůžu, tak mi vyšla už jen jedna možnost."
Mi: ,,A co ti tam Štěpánek našel?"
M: ,,Nevim, neřekl mi co to je. Ale plod to není, ani zvětšenou dělohu jsem neměla, nic."
Mi: ,,To bude dobrý." pohladil jí po ruce. ,,Já musim jít, Roman něco potřebuje, tak potom jo?"
Mery přikývla. Teď v tuhle chvilku by potřebovala obejmout a povzbudit, ale co se u Michala diví, vždycky je přednější práce, než ona nebo Markét.  Než Michal odešel, tak tam vtrhnul  David znovu.
Mi: ,,Tak já jdu." usmál se na Mery a odešel.
D: ,,Co to bylo, tohleto?"
M: ,,Nic."
D: ,,Už to ví?"
Mery přikývla a znovu si stoupla. Opřela se rukama o kartotéku co měla za židlí.
David k ní hned přišel a objal jí opatrně zezadu za boky.
D: ,,Michal je někdy zvláštní..."
M: ,,Není."
D: ,,Je.. Kdyby ho to mrzelo, tak by se ti snažil pomoct. Jak vidíš, je pro něho přednější práce, než ty."
M: ,,A u tebe snad ne?"
D: ,,Ne, pro mě jsi přednější ty. Odejdi od něho. Budeme spolu."
M: ,,To nejde Davide."
D: ,,Jde, jen musíš chtít. A toho moulu to ani nějak nerozhodí."
M: ,,Michal je fajn chlap, mám ho ráda, ale..."
D: ,,Ale miluješ mě." skočil jí do toho David a otočil si jí k sobě a pevně jí objal. ,,Jsi moje." zašeptal.