Já už takhle dál nemůžu...

Kancl a odpočinek

D: ,,A šetři se. Dělej maximálně jenom papíry a pokud něco budeš potřebovat odnést. Řekni nějakým sestřičkám. Nezvedej se a odpočívej."
M: ,,Neboj se, nejsem malý dítě." zasmála se Mery.
D: ,,To nejsi. Soustředíš se furt jen na práci, ale jelikož si v rizikovým, tak by ses měla sobecky soustředit teď na sebe a práce by měla jít stranou."
M: ,,Dobře, budu se snažit."
D: ,,Neni ti už nic?"
M: ,,Ne, jen mě malinko bolí hlava, ale to bude dobrý."
D: ,,Dobře. No já musim za pacientem, tak potom tě přijdu zkontrolovat."
M: ,,Dobře." kývla Mery.
David se usmál a odešel.
Za 5 minut dorazil Michal.
Mi: ,,Už je to dobrý?"
M: ,,Jo." kývla Mery.
Mi: ,,Mery mě to všechno co se stalo mrzí."
M: ,,Mě taky Michale."
Mi: ,,Promiň, že jsem byl na tom boxu takovej, uvědomil jsem si, že jsem to přehnal, že to vypadalo jako když jsem o tebe neměl žádnej zájem nebo že jsem se o tebe nebál. Bál samozřejmě, že jo, ale když jsem tam viděl Davida, tak jsem to nějak nedal."
M: ,,Jo to je pochopitelný, když si zjistil, že to dítě neni tvoje. Míšo je mi líto, ale já už takhle dál nemůžu. Nemůžu se koukat na to, jak moc jsem ti ublížila a to, že jsem tě podvedla. Pro Markét taky nejsem skvělej příklad a myslim si, že by byl dobrej nápad, abychom se rozvedli."
Mi: ,,Ty už mě nemáš ráda? Vždyť nám je spolu dobře ne?"
M: ,,Samozřejmě, že tě miluju, ale udělala jsem ti hroznou věc a to se nedělá.."
Mi: ,,Já tě taky miluju a je nám spolu dobře ne?"
M: ,,Je, samozřejmě, že jo."
Mi: ,,No tak co řešíš? Já s tebou chci bejt."
M: ,,I přes to, co jsem ti udala?"
Mi: ,,Samozřejmě je to hrozný, ale jo." kývl.
M: ,,Míšo ty si tak moc hodnej, že to neni možný."
Mi: ,,Když někoho miluješ, tak zkousneš i to nejhorší." usmál se.
Mery se falešně usmála taky.
Michal k ní přišel a objal jí.
Mi: ,,Musim jít, tak potom po službě tě vyzvednu jo?"
M: ,,Jo, dobře." kývla.
Dali si pusu a Michal odešel.
Kolem půl 3 dorazila Markét. Zaťukala a vešla k Mery do kanclíku.
Maky: ,,Ahoj Me... Proboha co se ti stalo?" lekla se.
M: ,,Ahoj Markétko. Co myslíš?"
Maky: ,,To obočí."
M: ,,Zamotala se mi hlava a spadla jsem."
Maky: ,,A jsi v pohodě? I to malý?"
M: ,,Jo, jsme oba dva neboj." usmála se. ,,Jenom tam mám dva stehy."
Maky: ,,A co táta na to?"
M: ,,Měl strach, ale uklidnila jsem ho."
Maky: ,,Hlavně, že si v pohodě." usmála se na ní.
M: ,,Jo to jo."
Maky: ,,No a co ten doktor?"
M: ,,David?"
Maky: ,,No, jak on se staví k tomu, že bude táta?"
M: ,,Staví se k tomu až moc dobře a táta mu nebude bránit, aby se David vídal s tím malým."
Maky: ,,Ale budete furt u nás, že jo?"
M: ,,Samozřejmě, že jo." usmála se na ní.
Byla by radši s Davidem, ale zase Michal jí má furt rád i přes to co mu udělala a Markét už taky bere jako vlastní.

Co by se mohlo dít dál?