Já už takhle dál nemůžu...

Byl rád

Došel k Mery. Ona si stoupla naproti němu a David jí objal.
D: ,,Po druhý si tě už vzít nenechám a postarám se o tebe.. i o to.." dal jí fakt opatrně ruku na břicho. Mery jen koukala co v Davidovi je. Jak dokáže bejt tak jemnej a chápavej. Nikdy v životě by jí nenapadlo, že David někdy takovej bude.
M: ,,Davide, ale já neřekla, že s tebou budu."
D: ,,To se chceš vrátit k tomu... m..moulovi? Po tom všem jakej na tebe byl?" odtáhl se od ní. Mery se mu zadívala do jeho krásně modrých očí. Visely mu tam dva obrovský otazníky s vykřičníkama.
M: ,,Jsem za něho vdaná.."
D: ,,No tak se rozveď. Čekáme spolu dítě, on tě jen trápí, má tě ma rozptýlení, možná mu uvaříš, uklidíš a vezme tě tam, kam by to nenapadlo ani mě.. Ale já tě miluju.. Vidíš ten rozdíl?"
M: ,,Ano, samozřejmě, že ano, ale jak mám vědět, že mě tady nenecháš zase jako kůl v plotě a ke všemu ještě s dítětem. Já chci, aby mělo tátu, aby se mu věnoval a byl tu pro něho.. Ne, že se jednoho dne zase sbalí a odletí pryč."
D: ,,Stejnou chybu už neudělám a budu tu hlavně pro tebe." objal jí zase opatrně i když je to David, tak k Mery přistupoval hrozně jemně a opatrně, aby jí neublížil.
M: ,,Děkuju za podporu, ale já nejdřív musim vyřešit Michala a co s náma bude dál, pak se můžeme bavit my dva a dítě."
D: ,,Fajn, ale já se tě prostě nevzdám." políbil jí. ,,Nikdy." usmál se.
Mery se taky usmála a objali se.
David potom odešel. Mery dělala papíry a furt jí chodily zprávy od Michala a aspoň tak 5x se jí pokoušel neúspěšně dovolat.
Mery to už nevydržela a napsala mu zprávu.
M: Nepiš mi! Jsem v pořádku a nemám na tebe náladu...
Michal jí za chvilku odepsal.
Mi: Miláčku moc mě to mrzí, ale nemůžeme jí podporovat v záškoláctví!
M: Já se ti do toho motat nebudu.. Je to tvoje dcera a já přece zkušenosti nemám, takže si to vyřiď sám, nazdar!
Michal už neodepsal.
Najednou někdo zaklepal. Byla to Míša.
Mí: ,,Ťuky ťuk, můžu?"
M: ,,Jasně." usmála se.
Mí: ,,Co to bylo?"
M: ,,Co myslíš?"
Mí: ,,Jak si se přiřítila jak velká voda a zamkla ses tu? Vy jste se s Michalem pohádali?"
M: ,,Jo."
Mí: ,,On už to o tom díteti ví?"
M: ,,Nee, neví. Bylo to kvůli tomu, že byla Markéta za školou. Já jsem se jí zastala a Michal na mě začal řvát a pohádali se. Dneska to zas žehlil, ale na sladký řečičky mě fakt už neužije.. Tohle přehnal. A já naivka mu ještě řekla, že to dítě je jeho."
Mí: ,,No a co budeš dělat?"
M: ,,Řeknu mu pravdu. David už to ví."
Mí: ,,Byl naštvanej?"
M: ,,Ne, vůbec. Byl rád a říkal mi, že se o nás oba dva postará a jak byl na mě jemnej a opatrnej. David... Chápeš to? Čekala bych opačnou reakci.
Mí: ,,Aspoň, že to vzal s rozumem a zase neodletěl. Vypadal, že se na to malý vážně těší. Od tý doby co odtud vyšel je na všechny milejší a usměvavej."
M: ,,Vážně?"
Mí: ,,Jo." přikývla Míša.