Já už takhle dál nemůžu...

Jedno malý překvapení

Mery dneska pouští z nemocnice. David jí tam nechal radši 3 dny.
David si vzal pro jistou tejden dovolený, aby mohl bejt s Mery a pohlídat jí, aby si zase něco neudělala nebo se nestalo něco miminku. I když by sám David nikdy neřekl, že jednou bude táta, tak se na to malý už celkem začíná těšit. Ale zase ne tak moc jako nad věcma co pro to malý budou potřebovat, jestli to bude malej Hof nebo malá Hofová a už vůbec ne nad jmény. Mery zatím vybrala jedny neutrální dupačky, botičky a malýho muchláčka.

Mery už se chystá domu a balí si věci. David rychle přiběhl.
D: ,,Promiň, řešil jsem něco s Viktorem." přišel k ní a dal jí pusu.
M: ,,Nevadí a co?"
D: ,,Vzal jsem si na tejden volno, abych si tě ohlídal."
M: ,,To si nemusel, já bych..." nestačila to doříct, protože jí do toho David skočil.
D: ,,Ale musel, jsi v rizikovým a pěkně si tě pohlídám."
Mery se usmála a objala Davida, stejně jako on jí. Mery byla opřená hlavou o Davidovu hruď a koukala se směrem z pokoje. Jenže kdo tam nestál. Samozřejmě, že Michal...
M: ,,To nás nemůže nechat na pokoji?" zamračila se Mery.
D: ,,Kdo?"
M: ,,No Michal."
David se otočil.
D: ,,Asi si uvědomil, že už tě nemůže získat zpátky, tak dělá naschvály. Ale já si tě už po druhý vzít nenechám." políbil jí a opatrně jí objal.
Chvilku tam stáli nehnutě.
D: ,,Tak jdeme?"
Mery kývla.
David jí vzal tašku a vyšli z pokoje. Michal tam furt stál a probodával Davida pohledem. Mery chytla Davida za ruku a šli pryč.
D: ,,Mám pro tebe jedno malý překvapení." usmál se.
M: ,,A jaký?"
D: ,,Počkej, až přijedeme domu."
M: ,,Tak jo, jen ještě vydrž, jdu za holkama."
D: ,,Jo jasně." přikývl David a stoupnul si k východu. Mery začala debatovat s holkama o Davidovi a Michalovi. Takhle tam debatily asi půl hodiny.
D: ,,Mery, pojď už." přišel k nim. ,,Máš odpočívat a když si máte toho tolik co říct, tak ať přijdou k nám ne?"
E: ,,Teda Davide... Překvapujete."
Mí: ,,To teda jo."
M: ,,Přijdete?"
E+Mí: ,,Jasně." přikývly.
Mí: ,,V 6 tam jsme obě jak na koni." zasmála se Míša.
M: ,,Tak domluveno, pak vám napíšu adresu."
Holky přikývly a Dary se vydali k autu. Nasedli a jeli domu. 

Jeli po cestě, ale David neodbočil kam měl,
M: ,,Proč si neodbočil? Si to přejel."
D: ,,To se za chvilku uvidí." zasmál se.
M: ,,Začínáš mě děsit."
D: ,,Neboj se." pohladil jí po ruce.
Za chvilku dojeli před byt.
M: ,,To je to místo jak jsme tu bydleli i s tvým tátou."
D: ,,Já vím, pojď." vzal tašku a chytl Mery za ruku. Odemkl vchodový dveře. Mery šla první a David hned za ní.
Vyšli do patra, kde bydleli i před tím.
M: ,,Nebude ti to tady tátu připomínat?"
D: ,,Nebude." zavrtěl hlavu.
M: ,,A co tě to napadlo, vždyť jsem ti říkala, že to teď zatim neni nutný."
D: ,,Já vim, ale tak byl volnej, tak jsem po něm šáhnul." usmál se.
M: ,,Jsi skvělej. Víš to?" usmála se Mery a dala Davidovi pusu.