Já už takhle dál nemůžu...

Máme si co vysvětlovat

Mery byla na příjmu, když jí pípla SMSka.
Byla od Davida.
D: Tak šup, kde tě mám?
M: Moment :)
M: ,,Prosimtě Kájo, vezmeš to na chvilku za mě? Musim si něco vyřídit. Za hodinku jsem tady."
K: ,,Jo jasně a neděje se něco?"
M: ,,Ne ne, jen jsem si na něco vzpoměla."
K: ,,No jasně. Jen jdi." usmála se na ní.
M: ,,Děkuju ti." usmála se taky a šla za Davidem do kumbálu.
Opatrně otevřela dveře a hned co je otevřela se na ní David vrhnul. Začali se dravě líbat. David Mery držel za boky a Mery mu dala ruce za krk.
D: ,,No konečně. Jsem myslel, že se snad nedočkám, jak jsem se na tebe těšil."
M: ,,Nemůžu se urvat pokaždý a hned, co si vzpomeneš." zasmála se Mery.
D: ,,Ale můžeš, si vrchní ne?"
M: ,,Jo, ale za chvilku jim to bude podezdřelí."
D: ,,Ale nebude. Musíme se scházet i mimo nemocnici."
M: ,,Davide, jsem vdaná... Nemůžu jen tak odejít z domova. A už vůbec ne několikrát za týden."
D: ,,Ale můžeš, protože tě hrozně moc chci." líbal jí na krku a začali couvat ke gaučíku.
M: ,,Já tě taky hrozně moc chci, ale to nejde."
D: ,,Ale jde, to víš, že to jde."
M: ,,Ne, nemůžu takhle fungovat."
D: ,,Ale jo, jo.. Můžeme." položil jí, vzepřel se nad ní a zajel jí rukou pod tričko.
M: ,,Teď ne Davide. Jindy, dneska ale fakt ne. Promiň."
D: ,,Fajn." líbal jí dál.

Za 20 minut vyšla nejdřív Mery a šla na příjem. Po 10 minutách vyšel i David a šel na opačnou stranu.
M: ,,Tak už jsem tu Kájo, děkuju ti."
K: ,,Není za co. Jo a Viktor na tebe čeká u tebe v kanclu."
M: ,,Aha a co chtěl?"
K: ,,To nevím." usmála se.
M: ,,Děkuju ti."
Mery vešla do kanclíku a opravdu tam Viktor byl.
M: ,,Co se děje?"
V: ,,Potřebuju ty papíry k tomu výtahu. Máš je?"
M: ,,Sakra.. Já na to zapoměla."
V: ,,Bezva! Tak až je najdeš, tak mi je dones, jo?"
M: ,,Jo, promiň." kývla Mery a hledala ty papíry.
Po asi 5 minutách přišel Michal.
Mi: ,,Můžu?"
M: ,,Děje se něco?"
Mi: ,,Ne.. Jenom, asi bysme si měli promluvit. Oba dva si máme co vysvětlovat."
V Mery hrklo a koukala se na něho zaraženě.
M: ,,Jo?"
Mi: ,,No, já jenom, abych zbytečně nečekal."
M: ,,Jo.. Mmáš pravdu." přikývla.
Mi: ,,Dobře, tak večer." dal jí pusu a odešel. Mery hledala papíry, který následně našla a odnesla je Viktorovi.

Mery šla z bufetu.
D: ,,Mery, Mery." doběhl jí David.
M: ,,Nemůžu, pospíchám."
D: ,,Jenom se chci domluvit."
M: ,,Na čem?"
D: ,,Kdy se uvidíme, celej den myslim jenon na tebe, tak co?" hladil jí po ruce.
M: ,,Promiň, ale dneska ne. Nemůžu."
D: ,,Jo, to říkáš vždycky, pak se úplně nebráníš." zasmál se.
M: ,,Michal si chce večer promluvit, co když něco tuší?"
D: ,,No tak je chytrej a tuší správně."
M: ,,A co mu mám říct? Vůbec mi v tom nepomáháš."
D: ,,Ale vim co by pomohlo nám oběma. Asi tak za 10 minut..."
M: ,,Ne, dneska fakt ne, nezlob se. Promiň." otočila se Mery a šla rychle na příjem.
David se jen smutně koukal jak odchází.