Já už takhle dál nemůžu...

Žárlivost? Ano..

Mery ráno seděla na příjmu jako každej den. David prošel okolo ní a ani se skoro na ní nepodíval. Mířil rovnou za Šárkou. Mery se na něho podívala a vražidila ho pohledem.
Š: ,,Ahoj.. Ehm, promiň za ten včerejšek."
D: ,,Nee, vůbec... Bylo to skvělý." usmíval se na ní David. Ač nerad, udělal to. Dal Šárce pusu, usmáli se na sebe a David se šel převlíknout. Šárka si zase šla zpátky na svoje místo.
Pak se podívala Mery směrem.
Š: ,,Mery?"
M: ,,Ano?"
Š: ,,Ehm, víš já jestli ti to nevadí. Vim, že jste s Davidem byli dlouho a..."
M: ,,Ne v pohodě, já si na Davida dělat žádný nároky dělat nemůžu a ani nechci, jsem šťastně vdaná a to za Michala. Takže si dělejte s Davidem co chcete." usmála se falešně.
Š: ,,Tak dobře." usmála se a věnovala se práci dál.
David se převlíkal, jenže mu tam vešla, no spíš vlítla Mery..
M: ,,Můžeš mi vysvětlit co to mělo znamenat?!"
D: ,,Co?" zasmál se.
M: ,,To s tou Šárkou.."
D: ,,Jo tohle... No, nic."
M: ,,Davide nelži! Vy spolu něco máte?"
D: ,,A i kdyby, jsem svobodnej, nikoho nemám a zrovna ty mě úplně poučovat nemusíš..."
M: ,,Tohle sem netahej."
D: ,,Jak netahej?" zvyšoval David hlas. ,,Ty můžeš lhát všem, nejdřív mně, Tomáškovi a teď všem na urgentu čí je to dítě. Podvádět Michala se mnou a já si nemůžu ani popovídat se Šárkou? Rozmysli si už konečně co a koho chceš.. Nechceš mě, ale jakmile si někoho najdu nebo s nim hodim řeč, tak na mě řveš a žárlíš? To nemyslíš vážně ne?"
M: ,,Jsem zmatená a nevim co chci... To přiznávám.. Nechci Michalovi do nekonečna lhát, ale bojim se.."
D: ,,A čeho sakra!" zařval.
Mery couvla zpátky.
D: ,,Promiň, nechtěl jsem na tebe řvát, ale já už nevim jak ti mám dokázat, že tě miluju a chci s tebou vychovávat naše dítě."
M: ,,Já sama nevim co teď chci. Nechci opustit Michala, ale tebe miluju."
David k ní přišel a dal jí ruku na bříško.
D: ,,Chci ho vychovávat s tebou a chci bejt s tebou a s nim. Chci aby všechno bylo jako tenkrát."
M: ,,Dej mi čas.. Zkusím si to srovnat v hlavě a nějak to říct i Michalovi."
D: ,,Dobře no, co mám s tebou dělat. Promiň mi to, jak jsem na tebe křičel." pohladil jí po tváři a dal jí pusu.
M: ,,Nic se nestalo." usmála se a objala ho. David jí objal opatrně taky.
M: ,,Už musim jít."
D: ,,Dobře a kdy se uvidíme?"
M: ,,To nevím, snad co nejdřív. Napíšu ti jo?" usmála se.
D: ,,Těšim se." pořádně jí políbil a pohladil po bříšku.
Mery vyšla z lékařáku a zamířila na příjem. Předala pacienta a sedla si zase zpátky k počítači.
E: ,,Tak co mamino? Jak je?"
M: ,,Divně.."
Mí: ,,Ale copak copak?" zasmála se Míša.
M: ,,Ztropila jsem Davidovi hysterickou a žálivou scénu, že mi ho bylo až pomalu líto." podívala se na holky zoufalým pohledem.
Mí: ,,To si žádá nutnou návštěvu tvýho kanclu a vysvětlení."
M: ,,Kájo?"
K: ,,Ano?"
M: ,,Vezmeš to tady za mě? Musim do kanclu udělat nějaký papíry a ještě něco probrat s holkama."
K: ,,Jasně, volám tě jen v nutných případech." usmála se na Mery.
M: ,,Děkuju moc, jsi zlatá."
Mery se zvedla ze židle a šla s holkama do kanclu.