Já už takhle dál nemůžu...

Proboha Mery

Byl večer a Mery zrovna dorazila domu. Michal seděl u stolu a Markét byla na gauči a četla si časopis.
M: ,,Ahoj, jsem doma."
Maky: ,,Ahoj."
Mi: ,,Ahoj." usmál se.
Mery vešla do obýváku.
Mi: ,,Markétko, prosimtě můžeš jít do pokoje?"
Maky: ,,Proč?"
Mi: ,,Prosím."
Maky: ,,Se budete hádat nebo co? Nebo co se děje?"
Mi: ,,Nic se neděje. Jen si s Mery potřebujeme v klidu popovídat, to je celý."
M: ,,Radši jdi Markét."
Maky: ,,Dobře no." přikývla a šla do pokoje.
Mi: ,,Sedni si."
Mery si sedla na židli a čekala to nejhorší.
Mi: ,,Asi nejsem jedinej kdo si všiml, že se s tebou něco děje, že jo?"
M: ,,Ehm, Michale, mně je to hrozně líto.. Já, já netušila, že to zajde až takhle daleko. Promiň."
Mi: ,,Ne, neomlouvej se. Z velký části za to můžu já."
M: ,,Jak jako můžeš ty?"
Mi: ,,No, ty si se na ten výlet tak těšila a já to tak zazdil. Je toho na tebe moc  a chtěl bych se ti za to omluvit.
M: ,,No ono je to ještě trošku jinak."
Mi: ,,Ne, ne. Nic mi nevysvětluj a nemusíš mi nic říkat. Na to budeme mít oba dva času dost. A chtěl jsem ti vynahradit to jakej jsem byla sobec." dal před ní obálku.
Mery ji opatrně vzala do ruky a čekala v tom rozvodový papíry... Vytáhla to z obálky a dívala se na to.
M: ,,Paříž?" koukla se na Michala skleněnýma očima.
Mi: ,,Prodlouženej víkend, apartmán Montmartru jenom pro nás dva."
Mery se pousmála a pořád měla v očích slzy.
Nakonec Michala objala, aby mu to nebylo nápadný.
M: ,,Jsi skvělej."
Mi: ,,Ty víc. Ty si ta nejúspěšnější a nejlepší na světě." hladil jí po zádech.
M: ,,Nebude ti vadit, když skočim za Míšou?"
Mi: ,,Jo pochlubit se jo? No já si myslel, že bysme si mohli udělat večer pro sebe, ale jo, jasně. Na to udělat si hezkej večer nebo celej den budeme mít v Paříži."
Mery mu dala pusu, vzala si batůžek, bundu a šla za Míšou.
Zazvonila a otevřela jí Míša. Viděla na ní, že brečela a ještě trošku brečí.
Mí: ,,Proboha Mery."
Mery vešla za Emou do kuchyně.
E: ,,Mery co je?"
Mery se rozbrečela ještě víc.
M: ,,Holky..." dala si obličej do dlaní.
Mí: ,,Sundej si bundu a sedneme si na gauč, tam nám to řekneš."
M: ,,Jo." přikývla Mery a sundala si bundu. Dala si jí na židli, to samý i batůžek a šli si sednout na pohovku.
Míša donesla víno, skleničky.
Mí: ,,Tak co se stalo? Vy jste se s Michalem pohádali? Nebo přišel na to, že si se líbala s Davidem?"
M: ,,Ne, ani jedno... Dneska v práci jsek byla úplně mimo a on si toho všiml pochopitelně.. Dělal si srandu, protože jsem mu napsala 3 čtyřiadvacítky po sobě a že jestli by mě a mýmu milencovi nestačila jedna čtyřiadvacítka, že by se taky někdy rád vrátil domu." brečela Mery. ,,No tak jsem se mu omluvila, že to předělám a potom jsem byla v kanclu s Viktorem, hledala papíry a Michal za mnou přišel s tim, že si potřebuje promluvit."
E: ,,No a co teda?"
Mi: ,,Dal mi jako omluvu letenku do Paříže na prodlouženej víkend. Chtěla jsem se mu přiznat, ale nepustil mě ke slovu.."
Mí: ,,A co budeš dělat?"
M: ,,Já nevim.. Proto jsem tady. Odlítáme zítra dopoledne."
E: ,,Hele, poletíte do Paříže. Ty na autistu zapomeneš, zjistíš, že to byla chyba a zase se vrátíte s Michalem jako šťastnej pár."
Mí: ,,No a ty mu o tom řekneš?"
M: ,,Já nevím."
E: ,,Nedělala bych to, užijte si to. Neříkej mu nic a tam se pozná jestli chceš Michala nebo autistu."
M: ,,Tak dík.." pousmála se Mery.