Já už takhle dál nemůžu...

Snad to bude dobrý

Mery dorazila domu. Díky Bohu pro ní doma Michal ještě nebyl.
Maky: ,,Tati?"
M: ,,To jsem já." přišla Mery do obýváku.
Maky: ,,Táta s tebou nepřišel?"
M: ,,Ne ne." zavrtěla hlavou.
Maky: ,,Snad se brzo vrátí a mrzí mě, že jste se pohádali kvůli mně."
M: ,,To nevadí, to se stane, ale už nechoď za školu jo? Může se ti něco stát."
Maky: ,,Já vim, promiň."
M: ,,Ne, to nic. Jsem naštvaná na tátu a to fakt hodně, ale myslim si, že on je na mě asi mnohem víc."
Maky: ,,Proč?" divila se Maky.
M: ,,Já jsem těhotná."
Maky na ní vykulila oči.
Maky: ,,Ccože? Jo a táta z toho neni nadšenej a nebo zdrhne jako ode mě, že jo?"
M: ,,Nee, ona je tu ještě jedna věc Markét."
Maky: ,,No a jaká?"
M: ,,To miminko..." odmlčela se. ,,Ono neni táty."
Markét se na ní podívala.
Maky: ,,Cože? Ty si tátu podváděla? Nebo ještě podvádíš?" zvedla se naštvaně z gauče.
M: ,,Jo." přikývla.
Maky nic neřekla a šla do pokoje. Mery seděla na gauči u televize a brečela. Za asi hodinu jí přišla zpráva. Byla od Davida.
D: Doufám, že jste v pořádku.. Kdyby se cokoliv dělo, hned mi napiš nebo přijď.
M: Jsme v pořádku. Michal doma není a řekla jsem to jen Markétě.
D: Dobře, kdyby něco jsem na telefonu a piš.
M: Dobře, děkuju.
David už neodepsal. Mery se vysprchovala a zalezla si do postele. Hned usnula. Vzbudila se kolem 7. Michal už byl doma a spal. Měla službu od 8, takže vstala. Připravovala snídani i Markét. Ta vylezla z pokoje ve čtvrt na 8.
M: ,,Ahoj, dáš si snídani?"
Maky: ,,Nemám hlad."
M: ,,Tak aspoň čaj ti udělám."
Maky: ,,Nechci." odsekla jí.
M: ,,Markét mě mrzí, co se stalo, ale už to nevrátím."
Maky: ,,To si řekni tátovi, ne mě."
M: ,,To bych chtěla, ale asi se mnou nebude chtít mluvit."
Maky: ,,Se ani nedivim.. Jako dost si mě naštvala."
M: ,,No já vim, promiň."
Maky: ,,Ale i tak tě mám furt ráda."
Mery se ulevilo a usmála se.
Maky si sedla ke stolu.
Maky: ,,To se s tátou rozvedete?"
M: ,,To je na něm, ale počítám s tím, že nebude chtít vychovávat cizí dítě."
Maky: ,,A koho vlastně je?"
M: ,,Davida."
Maky: ,,Toho pošuka?"
M: ,,Markét, on je nemocnej a neni pošuk."
Maky: ,,Ale je stejně divný, že s tátou vám to nešlo a s nim jo."
M: ,,Markét, trošku uber, aby to táta neslyšel. Určitě ho to mrzí."
Maky: ,,No jo.. Mě taky, ale tak co mám dělat."
M: ,,Jsi hodná a rozumná holka." usmála se na ní.
Holky dosnídaly. Markét šla do školy a Mery se vydala na urgent. Jen co vlezla na urgent si jí všiml David.
D: ,,Mery."
M: ,,Ahoj, potřebuješ něco?" zeptala se.
D: ,,Ne, ale chtěl jsem se přesvědčit, že se vám nic nestalo."
M: ,,Jsme v pořádku, neboj." usmála se na něho.
D: ,,To jsem rád. Kdyby se cokoliv dělo, napiš nebo volej."
M: ,,Neboj se."
D: ,,No a co Michal?"
M: ,,Nevím, domu dorazil, ale ještě spal, když jsem vstávala."
D: ,,Aha, no snad to bude dobrý." pohladil jí po ruce.
Mery kývla a zalezla ko kanclíku.