Já už takhle dál nemůžu...

Nemůžu si pomoct

Holky si sedly.
Mí: ,,No tak co?"
M: ,,Ráno jsem ho viděla jak mířil k Šárce a mě si ani nevšiml.. Bylo to až trapný a že zrovna ona?" podívala se zoufale. ,,Když se šel převlíknout, tak jsem tam vlítla za nim. Seřvala jsem ho jak malýho kluka co to mělo znamenat a že jestli mezi nima něco je."
E: ,,A co on na to?"
M: ,,Pochopitelně mi řekl, že i kdyby, tak mi do toho nic neni, že je svobodnej a že zrovna já ho nemám poučovat."
Mí: ,,No a dál?"
M: ,,Řekla jsem mu aby tohle sem netahal a on, že jak netahal? Že lžu všem na koho se podívám, podvádim Michala s nim a ať si konečně rozmyslim koho a co chci. Že ho nechci, ale jakmile si někoho najde, tak je to špatně, řvu na něho a ještě žárlim. Což měl pochopitelně pravdu. Tak jsem mu odpověděla, že nevim co chci a že jsem zmatená a bojim se. Tak na mě zakřičel, že proč a když jsem popošla dozadu, tak se mi hned omluvil, že na mě řvát nechtěl."
E: ,,A jakej je plán?"
M: ,,Nevím, pak teda ke mě přišel a řekl mi, že chce to malý vychovávat se mnou a že chce aby bylo všechno jako dřív."
Mí: ,,A ty chceš co?"
M: ,,Já hlavně už dál nechci lhát Michalovi.. Mám ho ráda, je to fajn chlap, podržel mě, když mi bylo nejhůř a nejhorší na tom všem je to, že on mě miluje.."
E: ,,A ty jeho?"
Mery sklopila hlavu a lehce zakejvala hlavou nesouhlasu.
M: ,,Mám ho ráda, ale miluju Davida i přes to co mi udělal. Jsem pitomá, já vim, ale prostě nejde to. Nemůžu si pomoct."
Holky se na sebe podívaly.
E: ,,Udělej co uznáš za vhodný, ale aby si mu neodpustila a on se potom po měsíci nerozhodl, že zas odjede."
M: ,,No právě.. Toho já se bojim nejvíc... Ok nechal mě tady, ale co když mě opustí a já na to malý zůstanu sama. Že opustil mě, to se dá, ale aby se pral za dítě a pak odletěl? To mi od něho úplně nesedí. Ano, je nepředvídatelnej, ale tohle si myslim, že by neudělal. Takovej hajzl neni.."
Mí: ,,Já se budu opět opakovat, neznám ho tak dlouho jako by dvě, ale myslim si, že kdyby mu to dítě bylo jedno, tak se po neúspěchu sbalí a odletí."
M: ,,Já si to myslim taky." přikývla Mery na souhlas. ,,O dítěti nikdy nemluvil, neni rodinej typ, ale tohle mi přijde, že si uvědomil co udělal, lituje toho a chce to napravit včetně toho, že bojuje vlastně o svoje dítě."
E: ,,Holky já vám nevim. On je fakt pošuk... Co když zjistí, že na to malý prostě nemá?  Co když ho to přestane bavit? Furt je tady, teda bohužel ta možnost, že to prostě nedá, sbalí si svých 5 švestek a odfrnkne."
M: ,,No právě a toho já se hrozně bojim, že prostě to nezvládne, rupne mu v hlavě, odletí a mě tu nechá samotnou s dítětem. Co bych mu nebo jí pak měla říct? Že byl táta vůl a odletěl? To ne..." dala si Mery obličej do dlaní.