Vlčí andělé

4. Šílenec za volantem

Darryl nám opět zařídil letadlo, za což jsem mu byla opravdu vděčná, a Keyl nám na rozloučenou udělal lívance s lesním ovocem, za které byli zase neskonale vděční hlavně kluci.

------------------------------

Po večeři dali Akiva se Samem své tašky do kufru auta, rozloučili se s ostatními a nasedli.

,,Darryle, vezmeš to na pád dní za mě. Kdyby se něco stalo, zavolej mi." promluvila jsem ještě ke svému zástupci.

,,Jistě." přikývl.

,,Dobře, tak se mějte pěkně a brzy se zase uvidíme." usmála jsem se a nasedla na místo spolujezdce.

,,Můžeme?" zeptal se Chris, když jsem si zapla pás.

,,Jo, můžeme." kývla jsem a spolu s omegami zamávala zbytku smečky, na níž nám po chvíli skryly pohled stromy.

Stále ještě byla zima, takže se stmívalo dříve. Proto nebylo velkým překvapením, že když jsme projížděli městem, všechny pouliční lampy už svítily. Bylo sice jen něco kolem šesté, ale ulice už byly víceméně prázdné, až na pár opozdilců, kteří však také spěchali do tepla. Střechy domů pokrýval sníh, který se však na silnicích a většině chodnících nedokázal udržet.
Byla jsem ráda, že dnes nesněží, neboť to by mohlo náš let zkomplikovat.

--------------------------------

Chris zastavil až na letišti u mého soukromého letadla. Společně jsme vystoupili a přivítali se s Danem a Andrewem, kteří tam na nás už čekali.
Nechali jsme odnést zavazadla a rozloučili se s Chrisem, který pak nasedl do auta a vyrazil směr dům smečky. Já s kluky zase nastoupila do letadla a pohodlně se usadila.

,,Zapněte si prosím pásy, za chvíli odlétáme." ozval se z repráků Danův hlas a my udělali oč nás žádal. Zanedlouho se letadlo rozjelo a odlepilo do země. Netrvalo dlouho a vystoupali jsme nad mraky.

,,Vážení cestující, můžete se rozepnout pásy a začít se volně pohybovat po palubě." oznámil nám opět Dan a my si tedy pásy zase rozepli, pro větší pohodlí. Akiva se Samem se k sobě přitulili a vytáhli z batohu, který si vzali sebou, notebook, jež jsem jim před nedávnem pořídila, s úmyslem si nejspíše pustit nějaký film. Já se raději zahleděla z okýnka a sledovala šedé chuchvalce mraků, které byly skoro všude kolem. Dnešní noc byla krásná, i když chladná a měsíc bohužel nešel vidět. Mraky však zaujaly mou pozornost natolik, že mi to ani tak moc nevadilo.
Najednou jsem však za sebou uslyšela kroky a mírně se pousmála.

,,Dobrý večer." ozvalo se po chvíli kousek ode mě.

,,Dobrý, Simono." otočila jsem se na naši letušku. Stejně jako minule měla bílou uniformu se stříbrnou cedulkou a milý úsměv.

,,Budeš si něco přát?"

,,No, já bych tě poprosila o čaj a těm dvěma přines deku a nějaké brambůrky nebo popcorn, pokud je to možné, prosím." požádala jsem a Simona s kývnutím opět zmizela vzadu.
Když se vrátila, nesla v jedné ruce tácek s mým čajem, v druhé tácek s dvěma miskami a přes rameno měla přehozenou deku. Kluci ji kvůli sluchátkům neslyšeli, proto sebou polekaně škubli, když před ně položila misky a deku. Samuel si zmateně sundal sluchátka, a když pohledem přejel brambůrky s popcornem a huňatou přikrývku, usmál se a slušně poděkoval.

,,Nemáte za co." odvětila na to Simona a na stůl přede mě položila šálek čaje.

,,Vanilka a citron." broukla jsem, když jsem ucítila nasládlou vůni vanilky s nádechem citronu.

,,Ano, je to jeden z mých oblíbených." přikývla, a když jsem ji ujistila, že už nic nepotřebujeme, zmizela opět vzadu.
Pohledem jsem zavadila o kluky, kteří už měli opět puštěný film a pojídali přitom slané občerstvení, načež jsem se pohodlně opřela, usrkla čaje a zadívala se z okna.

--------------------------------

Když jsem se vzbudila, kluci ještě spali. Ani jsem se tomu nedivila, sama jsem usnula dříve než oni a podle slov Simony, která mi přinesla snídani s kávou, šli prý spát až kolem druhé hodiny ráno. Jen jsem nad tím pobaveně protočila očima a pustila se do muffinů, které mi přinesla.
O dvě hodiny později se probudili i ti dva spáči.

,,No dobré ráno." usmála jsem se na ně, když se vyhrabali zpod deky.

,,Dobré." popřáli mi nazpátek a s díky si od Simony převzali toasty s pomerančovým džusem.

------------------------------

,,Připoutejte se prosím, budeme přistávat." ozvalo se asi po hodině, a tak jsme se připoutali.

Netrvalo dlouho a letadlo bezpečně dosedlo na zem. Společně s kluky jsem vystoupila a rozhlédla se. Byla tu větší zima než doma, takže jsem byla ráda, když jsem spatřila auto mířící k nám. Tentokrát to k mému překvapení nebyla limuzína, ale obyčejné černé auto. Tedy...obyčejné úplně ne, podle mě bylo docela drahé, ale ne tak, aby si ho nemohli dovolit i normální lidé.
Když zastavilo kousek od nás, vystoupil z něj vysoký muž, přešel ke kufru a otevřel ho, aby do něj mohli naložit zavazadla. Když byla na svém místě, kufr zase zavřel a přešel k nám.

,,Dobrý den, já jsem Erik, váš řidič." pronesl a prohlédl si nás, přičemž na Akivovi spočinul pohledem déle, než bylo nutné.

,,Těší mě, Eriku, já jsem Viktorie a tohle jsou Samuel a Akiva." představila jsem nás a ze slušnosti si s ním podala ruku.

,,Tak...pojďte se prosím posadit, ať můžeme vyjet." pobídl nás poté a my se tedy rozloučili a nasedli do auta. Když se usadil u Erik, nastartoval a šlápl na plyn.

,,Kdo jste a co tady děláte?" zeptal se hned, co jsme opustili letiště. V duchu jsem si povzdechla. Už před letadlem jsem poznala, že je to vlkodlak, a jen jsem očekávala, kdy s těmito otázkami začne.

,,Já jsem Viktorie a to je Akiva se Samem." zopakovala jsem a kývla směrem k zadním sedačkám. Erik vypadal zamýšleně, ale po chvíli mu v očích zajiskřilo a trochu se pousmál.

,,Akiva...? To mi něco říká! Nebyl si u nás ve smečce už někdy?" zamyslel se.

,,Já...ano, byl." přikývl tázaný.

,,Já si říkal, že tě odněkud znám!" pronesl potěšen tím, že měl pravdu.

,,A proč ses vrátil? A proč jste tady vůbec vy?" pohledem tentokrát na chvíli zalétl ke mně, načež se opět začal věnovat řízení.

,,Přišla jsem si promluvit s alfou Matthewem." odvětila jsem. Erik si mě pátravě prohlédl, ale nakonec kývl a prudce stočil volant doleva.

,,Dobře, tak se držte." zasmál se a dupl na plyn.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Je tu další kapitola a s ní i nová postava. Co říkáte na Erika :)?
Ren