Ležela jsem na menším kopečku a se zavřenýma očima nastavovala svou tvář slunečním paprskům. Dnes bylo nádherně, příjemný vlažný větřík občas zafoukal a pročechral mou srst, jinak mě však nechával napospas teplu. Ptáčci zpívali a tráva se zelenala. Jen máloco dokázalo narušit tuto překrásnou chvíli.
Otevřela jsem oči a zahleděla se na malou louku před sebou, ze které se ozývalo štěkání a vrčení. Na tváři se mi objevil vlčí úsměv, když jsem spatřila trojici hrajících si vlčat. Ten pohled mě příjemně zahřál a mé srdce zaplálo radostí. Jedno z vlčat bylo hnědobílé a nejvíce svým zbarvením připomínalo krémové cappuccino. Druhé bylo naopak svou barvou prakticky na chlup podobné tatínkovi. A třetí, jediná holčička, která se však svým bráškům v boji docela obstojně vyrovnala, měla srst barvy mléčné čokolády.
S hrdostí v očích jsem svá vlčata pozorovala a nemohla na ně být pyšnější.
Najednou jsem za sebou však uslyšela kroky. Zavětřila jsem a můj úsměv se ještě rozšířil.,,Ahoj andílku." pozdravil mě nově příchozí a olízl mi na přivítanou čumák, načež si lehl do trávy vedle mě. Slunce ozářilo jeho zlatavou srst, která díky tomu už na bocích nevypadala tak tmavá a jeho hřbet a pruh kolem krku nebyl černý, nýbrž jen tmavě hnědý.
,,Ahoj, vše v pořádku?" broukla jsem zvědavě a vlk jen přikývl.
,,V tom největším." po jeho slovech jsem spokojeně švihla ocasem a položila si hlavu na tlapy.
,,Rostou tak rychle." protnul opět ticho a přiměl mě tak otevřít oči, které jsem před chvílí zavřela, a zadívat se na vlčata.
,,To ano, Scotte, to ano." zašeptala jsem a zahleděl se na naše děti, které se proháněly po louce. Bylo to už skoro deset let...
----------------------------
Hleděla jsem na jeho mrtvé tělo a jen stěží dokázala přimět své plíce k nádechům. Šílená bolest naplňovala mé tělo a drtila mi srdce v ocelovém sevření.
,,Ne...ne!" křikla jsem zoufale a s vypětím všech sil se pokusila vyškrábat na nohy. Ať jsem se však snažila, jak jsem chtěla, nedařilo se mi. Najednou jsem ale na svém boku ucítila dotyk. Byl to Darryl, který mě podepřel a pomohl mi vstát. Jeho tělo bylo poseto škrábanci a krvavými pruhy, oči měl smutné a plné bolesti kvůli ztrátě mnoha svých přátel a rodiny, přesto však zůstával pro smečku silný...zůstával silný pro mě.
S jeho pomocí jsem přišla až ke Scottovu tělu. Plakala jsem a můj vlk plakal se mnou. Pohled na tělo mého přítele...na všechny vlky, kteří při souboji zemřeli...takovou bolest jsem snad nikdy nazažila. V tu chvíli jsem nechtěla nic víc, než se jen stočit do klubíčka a truchlit, povinnost mě však volala a já nemohla odmítnout. S vypětím sil jsem zvedla hlavu a zavyla. Plameny sežehly mou srst a zanechaly po sobě černý kožich. Předemnou se objevila trhlina a já postupně obešla všechna těla mrtvých vlků. Na každé z nich položila tlapu a osvobodila tak jejich duše. Jako poslední jsem osvobodila tu Scottovu a všechny je provedla trhlinou.Teplý vzduch nás přivítal na místě, kde odpočívaly duše mrtvých vlků. K mému překvapení však nebyl jediný. Na louce, kde jsem se pokaždé objevila sama, dnes stála čtveřice prvních. Zmateně jsem jim kývla na pozdrav.
,,Vidím, že si uspěla." pronesl Bajard, s jehož šedou srstí si pohrával vítr.
,,Zabila si démona a zachránila vlkodlaky." broukl souhlasně Rumon a Leuz s Bronem přikývli. Mlčky jsem na ně hleděla. Bylo ticho, Scott nepromluvil a neřekl pravdu. Já ji však dále skrývat nemohla a, i když to bolelo, nechtěla jsem lhát.
,,Já ho nezabila...to Scott." pronesla jsem a kývla směrem k duši našeho zachránce. Čtveřice mlčela, ale poté se na jejich tvářích objevil vlčí úsměv.
,,My víme." kývl Bajard, zatímco ostatní jen souhlasně zamručeli. Vlastně mě to ani nepřekvapilo, oni přece věděli snad úplně všechno.
,,A proto bychom ho rádi odměnili. Víme, že je alfou, a jeho smečka si tak silného a hrdého alfu zaslouží. Dokončil práci, kterou jsme mi nedokonali. Splnil úkol, kvůli kterému jsme byli stvořeni, proto protentokrát uděláme výjimku a jako poděkování ho necháme se vrátit do svého těla a žít svůj život." pronesl Bron. Překvapením jsem otevřela tlamu a několikrát zamrkala, zatímco duše mého kamaráda vesele zavrtěla ocasem a uklonila se.
,,Děkuji vám mnohokrát." zašeptal Scott.
,,Ne, to mi děkujeme tobě." usmál se Leuz.
,,I já vám děkuji. Nikdy jsem si nepřála, aby se tohle stalo, měla jsem to zvládnou, ale nezvládla. Omlouvám se." sklonila jsem hlavu a svěsila ocas.
,,Být Vlčím andělem neznamená zvládnout všechno, znamená to udělat pro ochranu ostatních vše, co bude ve tvých silách, pomáhat ostatním a dohlížet na ně." pronesl moudře Bajard.
,,Z ničeho tě neviníme, udělala si vše, co si mohla." po šedákových slovech tíha z mého srdce trochu opadla a já se konečně necítila, jakoby mě ke dnu táhly desítky řetězů. Na slovní odpověď jsem se však ani přesto nezmohla, a tak jsem jen přikývla a poděkovala vlkům ze své smečky, kteří za mnou stáli opravdu až do posledního dechu, načež jsme se se Scottem otočili a vrátili se zpět.
-----------------------------
,,Scotte?" broukla jsem a zadívala se do jeho očí. Byly tak zářivé, úplně stejné, jako když jsem je viděla poprvé.
,,Ano?"
,,Miluji tě." vydechla jsem zamilovaně. Bylo to už devět let. Rok poté, co byl démon zabit, jsme se celkem sblížili a stali se z nás více, než jen přátelé. Staré křivdy byly odpuštěny a v našich srdcích začala kvést láska. O rok později se nám narodila trojčata, jedna holčička a dva kluci. Naše smečky se spojily a my opět pocítili štěstí a radost.
,,Já tebe taky." odvětil s láskou. Svá slova myslel stejně vážně, jako já a my oba věděli, že odteď už bude všechno jen lepší.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ahoj všichni!
Máme tu poslední kapitolu a tentokrát je to happy end, takže doufám, že jste spokojeni ;).
I přes všechno, čím si vlci museli projít, je nyní již čeká zářná budoucnost. Vlčata před sebou mají spoustu lekcí a učení a Viktorie se Scottem dlouhý a spokojený život ;). Ten ostatně přeji i vám, užívejte si života, vychutnávejte vánoční svátky a chvíle strávené v kruhu rodiny a přátel ;).
Pěkný den vám všem :D.
Ren
ČTEŠ
Vlčí andělé
Manusia SerigalaPokračování knihy Vlčí anděl Mik byl poražen a ve světě vlkodlaků zavládl klid. Už není žádný šílený alfa, který by unášel omegy a usiloval o místo krále vlkodlaků. Viktorie má konečně možnost užívat si dnů se svou novou rodinou, se svou smečkou, a...