Vlčí andělé

24. Zas a znovu

Mé srdce při pohledu na něj krvácelo. Jeho bolest byla i má, jen on ji cítil mnohem více a jasněji.

,,Scotte, měli bychom jít." zašeptala jsem opatrně, ale s ním to ani nehlo.

,,Scotte, začíná sněžit, musíš se vrátit domů." promluvila jsem tedy znovu, ale ani tentokrát se mu nedostalo odpovědi.

,,No tak, vždyť tu umrzneš." zaskučela jsem prosebně.

,,Neopustím ho..." ozval se mi najednou v mysli jeho hlas, aniž by přestal kňučet, nebo se pohnul. V tu chvíli jsem se cítila zle za to, že jsem ho odsud chtěla odvést, vlastně i za to, že jsem ho o něco takového vůbec žádala.

,,Dobrá..." vydechla jsem nakonec a přešla až k němu, kde jsem si lehla a přehodila přes něj své křídlo, aby ne něj už nesněžilo. Hlavu jsem položila na jeho hřbet a zavřela oči. Scott na to nijak nereagoval, což bylo asi dobře.

------------------------------

Pár vloček se po několika minutách změnilo na pořádnou sněhovou vánici. Dvojice vlků se na sebe tiskla hluboko v lesích a, byť byly z části skrytí pod korunami stromů, ležela na nich už vcelku vysoká vrstva sněhu.

Bílá vlčice křídlem skrývala svého společníka a snažila se ho alespoň trochu ochránit od chladu, jež sněhová pokrývka poskytovala. Její srst byla zasněžená a pokrývaly ji ledové krystalky. Nemrzla však, vlk ji hřál, přesto ale cítila chlad.

Šedá obloha pomalu tmavla, až se nakonec stala úplně černou. Sněžit však nepřestalo, naopak jakoby noc pobízela vločky padat ještě rychleji. Dvojice vlků už nebyla ani vidět, zůstal po nich jen kopec sněhu. Kňučení už dávno utichlo a nocí tedy panovalo pouze ticho, občas narušené zafoukáním větru.

------------------------------

Když jsem otevřela oči, bylo všude jen bílo. Nejprve jsem nevěděla, co se děje, ale poté jsem si vzpomněla na včerejšek. Jakž takž dobrá nálada byla okamžitě pryč, a opět se objevil smutek. Nechtěla jsem mu však podlehnout. Vstala jsem a oklepala ze sebe sníh. Křídlo, kterým jsem skrývala Scotta, mě brnělo. Několikrát jsem s ním zamávala, a poté na sebe radši vzala podobu obyčejné vlčice. Scott stále spal. Vánice už pominula a zůstala po ní jen sněhová pokrývka, jež skryla vše pod svá bílá křídla.

,,Scotte, vstávej." broukla jsem polohlasem. Vlk se však ani nehnul, jakoby mě snad vůbec neslyšel. Naklonila jsem se k němu a znovu se ho pokusila probudit. Ani tentokrát jsem se však nedočkala žádné odpovědi, proto jsem do něj několikrát žduchla čumáke a konečně se mi dostalo nějaké reakce. Scott tiše zabručel a otevřel oči. Chvíli vypadal celkem zmateně, ale poté jakoby se vzpamatoval a s bolestným výrazem se zahleděl na kopec sněhu před ním.

,,Měl by ses vrátit domů." zašeptala jsem. Scott vstal a otočil se na mě. Pohled, který mi věnoval, byl mrazivější než sníh kolem.

,,Já to tu zvládnu." odvětil chladně.

,,Musíš se vrátit, měli bychom jít domů." zopakovala jsem.

,,Běž, já to tu zvládnu." zabručel a zadíval se na kopec sněhu před sebou.

,,Scotte, tvá smečka tě potřebuje."

,,Běž!" zavrčel na mě, až jsem sebou trhla a o krok odstoupila. Z jeho hlasu sálal vztek.

,,Ale Scotte-"

,,Běž!" štěkl a už to vypadalo, že se po mně ožene tlapou. Opět jsem zmateně a trochu vyděšeně odstoupila. Vlk mě propaloval chladným pohledem a v jeho hrudi bez přestání bublalo varovné vrčení. Se smutkem v očích jsem couvla a naposled si ho prosebně prohlédla. Scott však nehodlal změnit názor, a tak jsem sklopila pohled, otočila se a rozběhla se do lesa.
Ještě než jsem překročila hranice, zaslechla jsem vytí, kterým volal smečku, což alespoň trochu zmenšilo tíhu na mé hrudi.

-----------------------------

,,Alfo." pronesl s údivem Darryl, když mi otevřel vchodové dveře. Kývla jsem na něj a s povzdechem vstoupila dovnitř.

,,Co se stalo?" zeptal se starostlivě.

,,Liam...beta alfy Scotta...je mrtvý..." dostala jsem ze sebe ztěžka. Darryl překvapeně otevřel pusu a nějakou dobu mu trvalo, než byl schopen slova.

,,Co...co se stalo?" dostal ze sebe přece jen nakonec.

,,Zabil ho démon." odvětila jsem, načež zmatený výraz mého bety byl ještě zmatenější, a tak jsem ho vzala do pracovny a dala se do vyprávění. Řekla jsem mu všechno, od toho, jak jsem uviděla Liama, přes mé setkání s prvními, až po noc ve sněhové vánici. Když jsem utichla, ponořila se pracovna do ticha. Darryl se snažil zpracovat veškeré informace, které jsem mu dala, což mu trvalo několik dlouhých minut.
Když už to vypadalo, že plně chápe, co jsem mu řekla, prohrábl si vlasy a nejistě si mě prohlédl.

,,Co teď? Jak ho chytíme a zabijeme?"

,,První říkali, že si mám všímat detailů." zamumlala jsem a opřela se o stůl. Věděla jsem, že to nebude snadné. Démon, se kterým jsme měli tu čest, nebyl hloupý, naopak byl velmi chytrý a opatrný. Doufala jsem, že budu mít úspěch a co nejdříve tohle vyřeším.
Najednou však mé přemýšlení vyrušilo zavytí. Trhla jsem sebou a okamžitě byla ve střehu. Vyli vlci z mé smečky, volali mě k sobě, a tak jsem neváhala ani vteřinu, vyběhla z domu a ve vlčí podobě se rozběhla lesem až k hranicím, odkud vytí přicházelo.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Jak se máta? Co myslíte, že vytí znamenalo? A kdo vůbec vyl?
Ren