Vlčí andělé

10. Čím víc, tím hůř

Ráno jsem se kupodivu probudila brzy, když vezmu v potaz můj menší noční výlet.
Hodiny ukazovaly teprve půl osmé a já už vycházela z pokoje pro hosty, který mi alfa poskytl, a mířila do kuchyně. Akiva se Samem ještě spali, stejně jako alfa a větší část jeho smečky.
Byl to trochu nezvyk, dorazit do kuchyně, která byla prázdná, přesto jsem se však usadila na jednu ze židlí a koukla z okna.
Dnes odpoledne jsem měla v plánu odjet k Leovi, u kterého bychom mohli den, klidně dva zůstat, a potom se vrátit domů.

,,Dobré ráno." vyrušil mě z přemýšlení hlas místního alfy.

,,Dobré, Matthewe."

,,Jak ses vyspala?"

,,Dobře."

,,Dáš si něco k pití? Kávu? Čaj?"

,,Čaj prosím."

,,A něco k jídlu?"

,,No...jo, ráda."

,,Tak co třeba croissant?"

,,Jasně, to zní dobře."

,,Fajn, tak mi dej chviličku." požádal mě a pustil se do vaření čaje a servírování snídaně.
Fialové vlasy měl tentokrát zapletené do dvou copů, které byly sepnuté do drdolu, aby mu náhodou nezavazely. Na sobě měl šedé tričko a stejně barevné tepláky, na jejichž bocích byly červené pruhy.
V kuchyni se pohyboval trochu nejistě, jakoby tam moc často nestával. Předtím než vytáhl nějaký pohárek či talířek, se vždy na chvíli zarazil, jakoby přemýšlel nad tím, kde onen kus nádobí nalezne. Nakonec se ale pokaždé trefil.

Zanedlouho na stůl položil dva hrnky jahodového čaje a dva talíře s croissanty, ke kterým přidal máslo a ovocný džem. Čaj nádherně voněl po lese a sladkých, červených jahodách.

,,Děkuji."

,,Nemáš za co a dobrou chuť."

,,I tobě." popřála jsem mu nazpátek a pustila se do jídla.

--------------------------------

,,Tak jo, nezapomeň na to, co jsem říkala, kdyby něco, dej vědět."

,,Jistě, dám, neboj. Opakuješ mi to už asi po sté, na to bych snad nezapomněl ani kdybych chtěl." zasmál se Matthew, načež jsem mu věnovala pobavený pohled.

,,Já vím, promiň, jen chci mít jistotu, že na to nezapomeneš. A taky mám prostě lepší pocit, když ti to několikrát zopakuji." pronesla jsem vážně a ohlédla se na kluky, kteří se loučili se zbytkem smečky.

,,No dobře, tak mi to zopakuje ještě dvakrát, třikrát, ať z toho máš dobrý pocit." zasmál se. Já jen protočila očima a opravdu se dala do opakování.

---------------------------------

,,Kdy budeme u Lea?" zavrtěl se na sedadle nedočkavě Akiva.

,,Ještě to chvíli potrvá." odvětila jsem pobaveně a pokračovala v brouzdání po internetu. Po startu letadla jsem požádala Simonu o notebook a snažila se zjistit něco víc o onom tvorovi, který v Matthewově smečce způsobil takové problémy. Vymýšlela jsem všechno možné a nemožné, co do vyhledávače napsat, zkoušela jsem různá hesla, od zvířat bez pachu, přes pohlcovače pachu, až po různé bájné stvoření, ale nic z toho mi nedalo uspokojivou odpověď. Po několika dalších neúspěšných pokusech jsem nakonec notebook zaklapla a s povzdechem se pohodlněji opřela.

,,Tak já už vážně nevím."

,,To si nevěděla ani předtím."

,,Jo, tak přesně to jsem potřebovala slyšet, Rene."