Vlčí andělé

2. Lov a hra

Na lov jsem se opravdu těšila.
Ať už jsem lovila sama či s někým, byla to jedna z mých nejoblíbenějších činností.
Měla jsem tak trochu podezření, že v tom má tak trochu prsty, teda tlapy, můj vlk. Dokonce jsem si byla jistá, že při lovu občas z části přebírá kontrolu, ale nechávala jsem to být. Vlastně mi to ani moc nevadilo.

-------------------------------

Na Scottovo území bych se dostala i se zavřenýma očima. Jo, jsem vlkodlak, ale víte jak jsem to myslela.

Po chvíli jsem překročila hranice a vesele uháněl k domu, u kterého jsme se měli setkat. Doufala jsme, že Scott bude mít chuť na srnu jako já, neboť minule jsme lovili divočáky. Sice máme oba radši srny, ale chtěli jsme zkusit něco jiného.

Kdyžtak jsem dorazila k domu, Scott už na mě čekal.

,,Viki! Ahoj jak se máš?" vstal a vesele švihl ocasem.

,,Ahoj, Scotte. Mám se skvěle, jen už mám docela hlad. Co ty?"

,,Jsem na tom stejně." zasmál se.

,,Tak můžeme vyrazit, ne?" navrhla jsem a on okamžitě souhlasil, takže jsme se rozběhli do lesa.
Tentokrát jsme lovili na mém území a protože cesta pro nás byla až příliš dlouhá na to, abychom šli normálně, začali jsme dělat hlouposti.
Se vším začal Scott. V klidu jsme běželi a on do mě najednou strčil, takže jsem klopýtla a skončila s čumákem ve sněhu.

,,Hej!" odfrkla jsem si, když jsem vstala a otřepala se, abych z kožichu dostala sníh.

,,Ano?" usmál se na mě nevině Scott, načež jsem na něj ďábelsky vycenila zuby a vrhal se na něj.
Neměl šanci uniknout, takže skončil ve sněhu stejně jako předtím já.

,,Teď jsme si kvit." zasmála jsem se a rozběhla se pryč.
Netrvalo dlouho a uslyšela jsem za sebou křupání sněhu, takže jsem ještě zrychlila.

,,Závod na louku!" křikla jsem na svého soupeře. Ten jen souhlasně štěkl a začal mě pomalu dohánět.

,,Tentokrát to mám v kapse!" pronesl šťastně, když mě předběhl, ale já to nehodlala nechat jen tak být.

,,To se ještě uvidí!" sklopila jsem uši a proletěla kolem něj jako raketa, načež jsem přeskočila hradbu keříků, pokrytých sněhem, a ocitla se na oné louce, jež byla náš cíl.

,,První! Vyhrála jsem!" poskakovala jsem a přitom po očku sledovala Scotta, jež nad mým chováním jen protočil očima.

,,Jo, vyhrála, ale taky si nejspíše vyplašila veškerou zvěř v okruhu deseti kilometrů." vysmál se mi a já jen uraženě svitla ocasem.

,,Alespoň bude větší sranda při hledání." otočila jsem se k němu zády a vydala se po stopě několika srn.

-------------------------------

Stádo jsme vystopovali docela rychle. K jedné ze srn jsme se připlížili a společně ji zabili, načež jsme se na ni hladově vrhli.
Po vydatném obědě jsme si chvíli odpočinuli, a pak se rozhodli pro menší procházku.
Toulali jsme se mezi stromy a povídali si o tom, jak to kde ve smečce.

,,No prostě všechno při starém. Nemůžu si stěžovat. Co u tebe?"

,,No, vlastně lepší než kdy předtím. Takový klid a pohoda, to už jsem dlouho nezažila. Všichni mají dobrou náladu a jsou šťastní. I když...některé trochu štve ten sníh." zasmála jsem se, a když na mě Scott vrhl trochu nechápavý pohled, řekla jsem mu o Lovu na alfu.

,,Páni. Zní to velmi zajímavě. Kdo tu hru vymyslel?"

,,Akiva se Samem." pousmála jsem se.

,,Tak zrovna od nich dvou bych to nečekal. Jak se vůbec mají."

,,No, zatím si nestěžovali. Řekla bych, že se mají dobře a taky si užívají sněhu."

,,Tak to je super."

,,Jo, to jo. Dneska kvůli sněhovým hrátkám Samuel sletěl ze schodů." dodala jsem jakoby mimochodem a Scott sebou trhl.

,,Proboha, je v pořádku?" zeptal se polekaně, načež jsem jen pobaveně přikývla.

,,Jo, je, nemusíš se bát. Navíc k tomu ještě dostal vyhubováno." zašklebila jsem se a Scott se zasmál.

,,Vypadá to, že se s nimi člověk nenudí."

,,To teda ne."

,,Rád bych je poznal." po jeho slovech jsem se na chvíli zarazila, ale nakonec jsem jen střihl ušima.

,,Proč ne."

,,Vážně?"

,,Jo, můžeme za nimi zajít teď. Určitě budou ještě blbnout na cvičišti."

,,To zní skvěle." nadšeně přikývl, načež jsme tedy změnili směr a vydali se k domu.

----------------------------------

Přesně jak jsem předpokládala.
Už z dálky jsme z cvičiště slyšely vrčení a štěkání.

,,Jak jsem říkala, pojď." pousmála jsem se a spolu jsme vyšly zpod korun stromů na volné prostranství pokryté sněhem, na němž dováděly dvě omegy. Byly do své hry tak zabrané, že si našeho příchodu ani nevšimly a Scott vypadal jejich soubojem tak zaujatý, že jsem se rozhodla je nerušit a jen se tiše posadil. Scott mě napodobil a sedl si vedle mě.
Trvalo to několik dlouhých minut než se kluci alespoň trochu uklidnili a všimli si nás.

,,Kluci, rada bych vám někoho představila. Tohle je alfa Scott, můj dobrý přítel. Scotte, tohle jsou Akiva a Samuel." představila jsem je navzájem.

,,Moc rád vás poznávám." usmál se Scott, zatímco ti dva si ho jen pečlivě pozorovali. Nakonec se však přece jen o několik kroku přiblížili a pozdravili. Samuel se držel vepředu a Akiva o krok za ním.
Rozhostilo se mezi nimi napjaté ticho, což se mi moc nelíbilo, takže jsem se po chvíli zvedla, hravě zavrčel a skočila na Akivu.
Napadlo mě, že by se při hře mohli trochu více uvolnit a to se také stalo.
O několik chvil později se k naší hře přidal i Sam se Scottem a všichni čtyři jsme tam pobíhali jako malá vlčata. Bylo to tak příjemné a uvolňující.

Tehdy jsem ale ještě nevěděla, že tahle pohoda a klid nebudou trvat dlouho...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Jak se máte?
Ren