Vlčí andělé

1. Sníh, sníh, bílý sníh

Do postele jsme se odebrali až kolem třetí hodiny, takže nebylo divu, že když jsem se v deset ráno objevila v kuchyni, všichni ještě spali, tedy samozřejmě až na hlídky.
Uvařila jsem si čaj, posadila se s hrníčkem ke stolu a zahleděla se z okna na zasněženou krajinu.
Dnes jsem měla v plánu navštívit Scotta a zajít si s ním na lov. Také jsem musela vyřídit pár papíru a nakonec jsem se s Chrisem domluvila, že mě naučí dělat jeho dokonalé, naprosto úžasné, perfektní, skvělé, chutné, výtečné muffiny, kterým nikdo neodolá.

Pousmála jsem se nad vzpomínkou toho, jak jsem je poprvé ochutnala a se zasněným úsměvem upila trochu čaje.

-------------------------------

V jedenáct jsem na schodech uslyšela kroky. Kluci už se nejspíše začali probouzet.

,,Dobré ráno." vstoupil do kuchyně se zívnutím Butch a pustil se do přípravy kávy.

,,I tobě. Ostatní ještě spí?"

,,Hmm...asi jo." zamumlal a nalil si plný hrnek kávy, který hned vypil, až jsem musela zamrkat, abych se ujistila, že se mi to jen nezdá.

,,Ehm...jo, dobře, tak...mám nějakou práci, takže kdyby něco, budu ve své pracovně." oznámila jsem, a když mi to odkýval, vstala jsem a odešla z kuchyně.

------------------------------

,,Takže...příští víkend bych mohla navštívit ještě tyhle dvě smečky, a pak si dám na chvíli zase pauzu." pronesla jsem spokojeně a zavřela svůj plánovací notýsek, který jsem si nedávno zavedla. Práce jsem měla docela dost a abych na nic nezapomněla, začala jsem si všechno zapisovat. Prostě jsem ve věcech měla ráda systém a pořádek.

Spokojeně jsem vydechla a otočila se na židli tak, abych viděla na cvičiště. Nyní ho pokrývala sněhová peřina, vysoká několik desítek centimetrů, což už jsem sama stihla vyzkoušet jak v lidské podobě tak ve vlčí.
Kluci proto přesunuly jejich cvičné souboje do teplé tělocvičny, kam přemístili i stojany s tyčemi a všechno ostatní vybavení, které by mohl mráz poškodit. Ani tak se však na venkovní cvičiště nezapomnělo. Hojně ho začaly využívat dvě zamilované omegy. Neminul den, kdy bych je neviděla vesele skotačit ve sněhu, ať už samotné nebo v doprovodu ostatních členů smečky. Občas se v něm úplně ztratili a najednou se objevili na druhé straně cvičiště, daleko od místa, kde byli spatřeni naposled.

Právě mladé omegy si sněhu užívali ze všech nejvíce. Ostatním vlkům sice nevadil a sami občas stavěli sněhuláky, nebo se koulovali, ale právě kvůli bílým vločkám se jim v Lovu na alfu vůbec nedařilo, což je všechny patřičně štvalo, a proto by raději co nejdříve přivítali hřejivé letní nebo alespoň jarní paprsky slunce, které by je zbavily té bílé kalamity, jak sněhové nadílce s oblibou říkali.

----------------------------

Přes noc sněžilo, takže byl povrch cvičiště krásně rovný, což pro ta dvě štěňata bylo něco jako zelená na semaforu.
Netrvalo to ani tři minuty a už jsem na chodbě slyšela škrábání drápů o podlahu, jak ti dva utíkali ke schodům. Pobaveně jsem se usmála a najednou se domem rozlehlo vyjeknutí a několik žuchnutí. S neblahou předtuchou jsem vystřelila ze židle a vyběhla ke dveřím, to vše v rekordní rychlosti.
Když jsem rozrazila dveře, uviděla jsem Akivu ve vlčí podobě stát před schody a dole pod schody ležel Samuel.

,,Proboha! Jsi v pořádku!?" vyjekla jsem a seběhla k němu. Okamžitě jsem ho začala prohlížet a hledala jakékoliv zranění, když on se najednou začal štěkavě smát. Usoudila jsem, že se mu nejspíše nic nestalo a trochu od něj ustoupila.

,,Bože, ty jsi hňup!" vynadala jsem mu, ale v duchu mi přitom spadl obrovský kámen ze srdce.
To už ze schodů seběhl i Akiva, který naštvaně zaprskal jako kočka a hryzl Sama do ocasu. Ten překvapeně zavrčel, ale pak opět začal štěkat smíchy.

,,Aki...měl by sis ho trochu zkrotit." pousmála jsem se a Akiva si jen souhlasně odfrkl, načež jsem jim otevřela dveře, aby mohli ven.
Když do chodby vnikl chladný vzduch, oba jakoby zapomněli na to, co se před chvílí stalo, vesele zaštěkali, prohnali se kolem mě jako formule a zmizeli venku. Pobaveně jsem protočila očima a dveře zase zavřela, aby neunikalo ono úžasné teplo.

,,Co to bylo?" zeptal se Ario, který se najednou objevil na chodbě.

,,Akiva a Sam..." odvětila jsem jen a on chápavě přikývl.

,,Kde jsou vlastně všichni?"

,,V tělocvičně."

,,Ach, to mě mohlo napadnout. Vzkaž jim, že jdu na lov s alfou Scottem." požádala jsem ho.

,,Jistě, užijte si to." kývl a já s poděkováním vyšla z domu.
Jen, co jsem za sebou zavřela dveře, proměnila jsem se ve vlka a vydala se ke stromům, když na mě z boku najednou někdo skočil, takže jsem byla shozena do sněhu.
Zůstala jsem ležet a na tváři se mi rozlil vlčí úsměv.

,,No tak...slez ze mně." požádala jsem onoho útočníka a on ze mně kupodivu opravdu slezl.

,,To se dělá? Takhle ze zálohy?" zasmála jsem se, když jsem opět stála na všech čtyřech a Samuel na mě jen vyplázl jazyk. Než však stihl něco říct, skočil po něm na oplátku Akiva a shodil ho do sněhu, čímž samozřejmě začal souboj.

,,Bavte se!" broukla jsem se a rozběhla se do lesa.
Ještě nějakou dobu mě doprovázelo jejich vrčení a štěkání, dokud úplně neutichlo a já rychlým krokem mířila k hranicím.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Taky je u vás taková sněhová kalamita :)?
Ren