Vlčí andělé

7. Problémová záhada

Po jeho odpovědi jsem zůstala zaraženě stát. Čekala jsem toho spoustu, ale tohle teda ne.

,,Jak jako tělo? Jaké tělo?" dostala jsem ze sebe konečně po chvíli.
Matthew mi věnoval krátký pohled a tiše zavrčel.

,,Vysvětlím ti to cestou, teď musíme jít." rozhodl a začal se měnit. Chvíli jsem ho jen nehnutě sledovala, načež jsem se rozhodla, že se proměním taky.

,,Kluci, buďte opatrní, a ty," ukázala jsem na vlkodlaka, jež nám otevíral dveře, ,,dej na ně prosím pozor." požádala jsem, a když přikývl, vzala jsem na sebe svou vlčí podobu.
Alfa Matthew už na mě čekal u dveří spolu s vlkem, který nám onu zprávu přišel oznámit.

,,Tak tedy jdeme." pronesla jsem.

,,Veď nás." rozkázal Matt vlkovi, který švihl ocasem a vyběhl z domu. Rozběhli jsme za ním a po zasněžené zemi klusali lesem.
Moc jsem se na území této smečky nevyznala, vlastně spíše skoro vůbec, takže jsem neměla nejmenší tušení, kam to míříme.

Běželi jsem celou cestu lesem, občas byly stromy blíže u sebe a občas dál, jinak se na krajině kolem však skoro nic neměnilo.

,,Matte, myslím, že bys měl začít vysvětlovat." ozvala jsem se po chvíli běhu. Matt střihl uchem a srovnal se mnou krok.

,,No...začalo to asi před měsícem. Jeden z mých vlků se byl proběhnout v lese, což tady není nic neobvyklého, najednou jsme však uslyšeli jeho vytí. Samozřejmě jsme se za ním hned vydali, no když jsme doběhli na místo, zůstali jsme překvapeně stát. U skalky tam bylo ve sněhu zahrabané lidské tělo. Byl to pro nás pro všechny šok. Na našem území se to snad ještě nikdy nestalo. Jistě, občas tu jsou nějaké drobné krádeže, vandalismu, sem tam se na ulici někdo popere, ale vraždu jsme tu měli poprvé, a kdyby jen to. To tělo vypadalo, jako by se na něm vyřadila smečka hladových psů, bylo celé podrápané a z části dokonce sežrané. Z pravé ruky zbyly jen ohlodané kosti, v místě, kde se měl nacházet žaludek, zela jen prázdná díra. Chyběla mu část obličeje a většina orgánů. Celkově to vypadalo příšerně. Na policii jsme to nahlásit nemohli, ohrozil bych tím svou smečku, protože lidé by začaly vlky lovit, což jsem nehodlal dopustit. Navíc to ani nebyla naše práce a ostatní zvířata z lesa na lidi neútočí. Byla to jedna velká záhada a ještě větší problém. Nakonec jsme se rozhodli tělo prostě skrýt, jelikož jsme nenašli jedinou stopu k tomu, kdo to zavinil, i když jsme se opravdu snažili. Uplynul nějaký čas a celou tu událost jsme tak nějak nechali plynout." na chvíli se odmlčel a věnoval mi krátký pohled.

,,Ale...asi o dva týdny později se objevilo další tělo. Bohužel...tentokrát jsme to nebyli my, kdo ho našel. Při procházce v lese ho objevil nějaký muž a samozřejmě to okamžitě nahlásil na policii. Trochu štěstí jsme měli v tom, že na místo činu poslali nějakého muže spolu s Kevinem, členem naší smečky, který pracuje u policie. Díky tomu jsme byli mezi prvními, kteří o tom věděli. První verdikt od policie samozřejmě padl na nás, na vlky. Kevin však oponoval s tím, že nikde nebyly stopy a, když už by to opravdu bylo nějaké divoké zvěře, mohla to být klidně puma, nebo třeba medvěd. Kvůli nejasným a neobhajitelným příčinám byl nakonec případ uzavřen a policie veřejně varovala občany, že se v noci nemají pohybovat po lesích a ve dne mají být velmi ostražití. Asi týden bylo celé město jako na trní, no poté se to všechno trochu opomenulo a zklidnilo. Tak nějak jsme věřili, že to bylo naposled, tedy...až doteď." vydechl a zahleděl se před sebe. Jeho slova byla něco, co jsem si úplně nepřála slyšet.
Vypadalo to, jakoby se onen klid a pohodu, které jsem zažívala doteď, rozhodl někdo ukončit, což se mi moc nelíbilo. A ještě k tomu mi hned na začátku předhodil tohle, mrtvá těla bez jediné stopy po tom tom, kdo to způsobil.
Pro začátek paráda...prostě úplně ideální...

,,To je...zvláštní." pronesla jsem nakonec po chvíli, když jsem si utřídila myšlenky, abych dala najevo, že jsem ho celou dobu poslouchala.

,,Ano, to je." přikývl s povzdechem. Najednou zněl vyčerpaněji, než před tím, jakoby konečně dovolil, aby mu do hlasu pronikla ta trocha zoufalství a smutku, které vzhledem k momentální situaci cítil.
Bylo mi ho líto a chtěla jsem mu nějak pomoci, vlastně...byla to má povinnost, pomáhat smečkám pod mou ochranou, navíc ještě, když měly takovýto problém.
Jen jsem doufala, že budu vědět jak...

----------------------------------

Po nějaké době začal vlk, který nás vedl, zpomalovat. S Mattem jsme následovali jeho příkladu a pomalu zvolnili do klusu a nakonec přešli do kroku.

Kousek před sebou jsem cítila přítomnost dalšího vlkodlaka, nejspíše toho Kevina, a také pach smrti.
Netrvalo dlouho a dokonce jsem mezi stromy zahlédla i jeho postavu, oděnou v policejní uniformě.

,,Jsme tady." oznámil vlk, když jsme přiběhli až na místo, kde byla smrt cítit ještě silněji a její kořeněný pach mě dráždil v čumáku. Tento problém jsem však odsunula do pozadí ve chvíli, kdy jsem uviděla to, proč jsme sem vlastně přišli.
U stromu leželo, z části skryté pod keři, tělo, tedy...pokud se tomu tak ještě vůbec dalo říkat.
Byla to žena, což jsem poznala i přes roztrhaný obličej, ze kterého se škrábance táhly přes krk až na hruď.
Z oblečení zbyly jen cáry, které více odhalovaly nežli skrývaly. Vlasy měla rozcuchané, přičemž na některých místech úplně chyběly. Většinu těla měla úplně rozcupovanou a některé rány byly tak hluboké, že jsem v nich zahlédla bílé kosti. Levá ruka chyběla úplně, zatímco z pravé zmizel jen ukazováček a malíček. V břiše zela obrovské díra a orgány, které ji měly původně vyplňovat, byly pryč. Ve sněhu, kousek od zbytků těla, zdobilo bělostnou peřinu několik šarlatových kapek krve, avšak v dohledu nebyla jediná stopa, dokonce ani cizí pach toho, kdo tohle všechno způsobil. Byla to záhada a velký problém.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Tak co vy na to? Kdo myslíte, že má tohle všechno na svědomí?
Ren