Vlčí andělé

12. Možné nemožným

Letadlo přistálo na letišti. Všichni jsme vystoupili, rozloučili se a nastoupili do auta, které už tam na nás čekalo. Za volantem seděl Chris a jen co cvalky všechny pásy, nastartoval a vyrazil směr domov. Díkybohu jel normální, povolenou rychlostí.

Cestou bylo v autě ticho. Neměla jsem moc náladu na mluvení. Snažila jsem se nemyslet na to všechno, co se stalo. Bohužel, čím více jsem se na to snažila nemyslet, tím více jsem na to myslela, což mě štvalo.

Když jsme dorazil k domu smečky, kluci vystoupili a já zůstala sedět vevnitř. Konečně se mi podařilo myšlenky trochu usměrnit směrem, který jsem požadovala, a tak jsem si to chvíli vychutnávala. Nakonec jsem však samozřejmě vystoupila také a zamířila ke dveřím, kde už na mě čekal Darryl.

,,Ahoj, Darryle, jak to šlo?" usmála jsem se na něj a prošla kolem něj do domu, neboť jsem zbytečně nechtěla stát venku v zimě.

,,Šlo to dobře." úsměv mi oplatil.

,,Žádné problémy? Nic se nestalo? Žádná neobvyklá hlášení?" pokračovala jsem ve vyptávání, když jsem se usadila v obýváku na pohovku.

,,Ne." odvětil můj beta, když se posadil na křeslo naproti mně, a věnoval mi zamýšlený pohled.

,,Mělo by snad?" pozvedl obočí a trochu se ke mně naklonil.

,,Rozhodně ne!" zamítla jsem razantně a zakroutila nesouhlasně hlavou. Už jenom představa toho, že by se něco podobného, co se stalo u Lea a Matthewa, stalo i zde, se mi příčila a naháněla mi strach.

,,Aha...tak dobře, ehm, no, každopádně, jak to šlo s alfou Matthewem?" rozhodl se tedy Darryl změnit téma, i když ho velmi zajímalo, co se to děje. Tušil však, že momentálně není nejlepší čas na vyptávání. Teprve před chvílí jsem se vrátila, a tak se rozhodl mi dát chvíli čas na odpočinek, než na mě vybalí všechny své otázky.

,,Šlo to skvěle, úplně bez problémů. Alfa Matthew vypadá jako rozumný muž."

,,No...to jsem rád." usmál se Darryl a radši odvedl rozhovor úplně jiným směrem.

------------------------------

Viktorie ležela v posteli, na sobě jednoduchou bílou noční košili, neboť v domě bylo teplo, a sledovala vločky, padající venku za oknem.

Bylo něco kolem deváté večer, když se z obýváku vydala do svého pokoje, protože se nedokázala kvůli dotěrným myšlenkám soustředit na film.
Teď už bylo něco po desáté a ona stále nespala, i když právě kvůli spánku se rozhodla vydat do ložnice. Hlavu měla plnou nedávných událostí a ať dělala co dělala, nemohla se jich zbavit.

,,Nemůžeš na to přestat myslet?"

‚,Hmm...vážně se snažím, ale prostě to nejde." zaskučela jsem.

,,Co kdybych ti něco vyprávěl?" navrhl Ren zamyšleně a já okamžitě nadšeně souhlasila.

,,No dobrá...víš, že jako vlkodlak se nemůžeš opít?" začal, načež jsem, překvapená jeho otázkou, pozvedla obočí a zakroutila hlavou.

,,Ne, to jsem nevěděla." zamumlala jsem.

,,Hah, já taky ne, tedy alespoň do jednoho večera. Bylo to krátce poté, co jsem se poprvé proměnil. V tu dobu jsem si na všechno teprve zvykal a zjišťoval co a jak. Byly to asi dva měsíce, co jsem znal Tea. Když to šlo trávili jsme spolu hodně času a dělali hlouposti. Jednoho večera mi Teo navrhl, že půjdeme pít. Překvapilo mě to, od něj jsem totiž něco podobného nečekal. Sice byl vtipálek a šílence, ale alkohol bych do něj netipoval. Přišel mi jako ten typ, co má radši jednoduché žertíky, ne opilecké hlouposti, i přesto jsem však souhlasil. Ještě ten den k večeru jsme se vydali do města do jednoho baru. Byl to vážně nezvyk, ale nestěžoval jsem si. Kupodivu to bylo celkem fajn, i když jsem stále byl z nějakého důvodu trochu nervózní. Společně jsme se usadili ke stolu a Teo nám objednal nějaké pití. Když nám ho obsluha přinesla, chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem si s ním ťukl a celou skleničku vypil. Rozhodně to bylo něco nového, bylo to příšerně hořké a zároveň sladké. Na jednu stranu to byl hnus, no na druhou mi to chutnalo, takže jsem si to objednal znovu. Takhle jsem popíjeli asi dvě hodiny a přitom si povídali. Začalo mi být divné, že se necítím opilý, netočí se mi hlava ani mi není zle, byl jsem si totiž jistý tím, tě jako nováček bych po tolika skleničkách měl už nejspíše ležet pod stolem naprosto mimo, nebo alespoň dělat hlouposti, tančit, vykřikovat, prostě takové ty typické opilecké věci. Já však nic z toho nedělal. Cítil jsem se dobře, netočila se mi hlava, nebylo mi zle. Dokázal jsem rozumně uvažovat, vnímal jsem Tea i to, co mi říkal. Dal jsem si ještě dvě skleničky, načež už jsem to nevydržel a zeptal se svého kamaráda, jak je to možné, že nejsem opilý. Tvářil se dost překvapeně, jakoby snad nevěřil tomu, že se na tak hloupou otázku ptám, ale když mu došlo, že to myslím vážně, začal se mi smát. Byl jsem v šoku, ale když se na nás otočilo až příliš mnoho lidí, vzpamatoval jsem se alespoň natolik, abych po něm hodil nápojový lístek a donutil ho tak zklapnout. Když se mi přestal chechtat, vysvětlil mi, že vlkodlaci se prostě nemůžou opít, není to fyzicky možné. Náš metabolismus, naše tělo, alkohol vstřebá a spálí rychleji, než začneme vůbec jevit první známky opilosti. Takže to tehdy pro nás bylo prakticky něco podobného, jako bychom si zašli na čaj nebo na kávu." zasmál se Ren a já se také neubránila úsměvu.

,,Takže si nikdy nezažil opilost?" pozvedla jsem pobaveně obočí.

,,Ne, vlastně ne. Co ty?"

,,Nikdy jsem nepila, když už tak jsem jen ochutnala, a dle tvých slov teď už ani nebudu mít šanci, takže ne, nikdy jsem opilost nezažila." pronesla jsem zamyšleně možná skoro až trochu zklamaně.

,,Copak to ve tvém hlase slyším? Není to snad smutek? Zklamání?" zašklebil se Ren.

,,Ale kušuj, jen...je to zvláštní, nikdy nemít tu možnost. Jsem si jistá, že ani tak bych nijak netoužila po tom být každý večer opilá, ale prostě...je zvláštní o to přijít." vysvětlila jsem, načež Ren chápavě zamručel.

,,Jo, ze začátku je to hodně zvláštní, ale věř mi, na to si brzy zvykneš." zasmál se. Přikývla jsem a unaveně zívla.

,,Půjdu už spát. Dobrou noc, Rene."

,,Dobrou, vlčice..."

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Dnes trochu klidnější a nudnější kapitola, snad to nevadí ;).
Jak si užíváte prázdniny? Lenošíte doma? Jste na dovolené? Nebo jezdíte na výlety? Dejte mi vědět do komentářů a užívejte si ;).
Ren