Vlčí andělé

28. Oči v temnotě

Nejen, že jsem byla naprosto překvapená, ale navíc jsem byla prakticky úplně mimo a neměla jsem nejmenší tušení, co říct.

,,Ehm, omlouvám se za něj, trpí občasnými záchvaty." plácla jsem první věc, která mi přišla na mysl, a očividně to zabralo. Většina zákazníků protočila očima a zase se začala věnovat svým předešlým činnostem a ti ostatní mě ještě chvíli sledovali, načež i oni sklopili zrak.

,,Promiňte, slečno, jste v pořádku?" přicupitala ke mně servírka s utěrkou a několika ubrousky v rukou.

,,Ne! Nejsem! Jsem úplně v pytli! V koncích! Všechno se mi doslova bortí pod rukama! Nejsem schopná pořádně ochránit svou rodinu a přátele! Umírají kvůli mé neschopnosti! Stojí proti mně démon! Démon! A já nejsem schopná ho zastavit! Ne, rozhodně nejsem v pořádku!" přesně to jsem měla chuť zakřičet na celou kavárnu, ale nakonec jsem to neudělala, a tak ona slova slyšel pouze Ren.

,,Jistě, v pořádku." usmála jsem se na dívku mile a s poděkováním si od ní převzala kapesníčky, abych se mohla utřít, zatímco ona uklidila stůl.
Po celém tomto incidentu jsem se rozhodla zaplatit, přičemž jsem nezapomněla na velké dýško, jako odškodné, a vypařila se z kavárny. Už tak jsem měla nežádané pozornosti až dost, nebylo třeba další.

Krátce jsem se rozhlédla kolem, a poté se pomalým krokem rozešla ulicí. Původně jsem chtěla démona vystopovat, ale jeho pach už byl fuč a já ho v lidské podobě necítila a ve Vlčího anděla jsem se proměnit nemohla. Upřímně...nevěděla jsem, jestli tahle schůzka nebyla náhodou víc ke škodě než k užitku. Jeho slova mě na jednu stranu vyděsila, opravdu hodně, to nemohu popřít. Příslib smrti mně a všem ostatním vlkodlakům, kterým patřilo mé srdce a duše. Na druhou stranu jsem alespoň věděla s kým mám tu čest. Už jsem chápala, že démoni mají dvě podoby, nebo tedy alespoň tenhle měl, lidskou a démonskou. Vlastně to bylo dost podobné vlkodlakům, až na to, že on zabíjel nevinné. Jeho lidská podoba byla jako ta naše, pro běžného člověka ničím významná ani zajímavá, vypadali jsme jako každý jiný. Jeho druhá podoba však byla narozdíl od té naší vlčí stínová. Jak říkali první, prostě stín, který však měl srdce. Kdybych ho nyní potkala mezi lidmi, poznám ho, což bylo plus. Vědomí jeho plánů mi však na radosti nepřidávalo. Spíše jsem kvůli němu byla daleko více ve stresu a vlastně i vyděšená.

------------------------------

Dorazila jsem domů s podivně rozpolcenou náladou. Bylo to něco mezi vztekem, smutkem a nadějnou beznadějí. Zvláštní kombinace, přesto to ale bylo tak.

Mlčky jsem otevřela dveře a vstoupila do domu. Hned na chodbě mě čekal Darryl s Ianem, kteří mě začali okamžitě skenovat pohledem od hlavy až k patě.

,,Tak?" promluvil můj beta, když se ujistil, že mi nic není. Pohlédla jsem mu do očí a všechno mu řekla. Tak nějak jsem už neměla sílu na to, držet to všechno v sobě. Každá událost za poslední dny, jakoby se na mě rozhodla dolehnout dvakrát tak silně. První smrt, pak ta další a Liamova. Ta se mi zaryla do paměti stejně jako výraz mého přítele, když ležel u jeho chladného, nehybného těla. Scott z toho byl a stále je zničený. Sice už je na tom o něco málo lépe, ale stále truchlí a s ním i celá jeho smečka. Navíc se mnou od té doby nemluví, což chápu, ale na druhou stranu mě to ničí ještě o to víc. Vím, že je to má chyba, vím to! Měla jsem ho ochránit, ale nedokázala jsem to. Kvůli mně už zemřelo tolik vlků a lidí. I když jsem se snažila, nestačilo to, prostě...nebyla jsem dost dobrá...

Darryl s Ianem na mě koukali dost překvapeně a já se jim ani nedivila. Celé tohle bylo prostě...šílené.

,,Co teď, alfo?" ozval se tentokrát Ian.

,,Nevím...nemám nejmenší ponětí. I kdybych opravdu chtěla, toho démona jen tak nenajdu a nemůžu chránit všechny najednou. Nevím, co dál..." tuto zoufalou odpověď však opět slyšel jen Ren.

,,Vlčice, ty to zvládneš! Rozumíš? Zvládneš to! Společně něco vymyslíme! Nenechám tě v tom! Nejsi na to sama, neboj se, jsem tu pro tebe a vždy budu. My to vyřešíme!" v jeho hlase zaznívala taková jistota, až jsem se musela pousmát. Byl tu pro mě, chápal mě. Byl mi obrovskou oporou. Smečka tu pro mě sice byla také, ale s ním to bylo jiné, víc...nedokázala jsem to přesně popsat, ale s Renem to bylo na úplně jiné úrovni. Když jsem mluvila s ním, cítila jsem pocit naprostého pochopení. Naše duše, jakoby splývaly dohromady, stvořené přesně jedna pro druhou. Šlova, která jeden z nás vyslovil, jakoby druhý stvořil pro jeho ústa. Navíc někdy vlastně ani nebylo třeba mluvit, občas prostě stačilo jen mlčet a být.

,,Dobře." zhluboka jsem se nadechla, vydechla a vnitřně se dala trochu dohromady.

,,Pokračujte zatím v hledání." rozkázala jsem. Dvojice vlkodlaků si mě ještě chvíli mlčky prohlížela, načež přikývli a vytratili se pryč. Zůstala jsem na chodbě sama, za což jsem byla ráda. Uvolnila jsem poněkud napjatý postoj a svěsila ramena.

,,Tak...co teď?"

,,Vlastně...něco mě napadlo. Ten jeho pach, když byl v lidské podobě, byl mnohem silnější. Možná by si ho mohla vystopovat, kdybys na sebe vzala svou andělskou podobu." navrhl zamyšleně a svými slovy u mě zapálil plamínek naděje.

,,To ale teď přes den nemůžu."

,,No právě, budeš muset počkat, než se setmí."

,,Jo, to by šlo." nedokázala jsem skrýt potěšený úsměv a děkovala Bohu a všem možným za to, že Ren je všímavější než já.

------------------------------

Bylo asi něco kolem šesté. Venku už se začínalo stmívat, obloha byla tmavě šedá a mraky skryly i měsíc s hvězdami.
Dveře smečkového domu uprostřed lesa se otevřely a vyklouzla z nich mladá alfa zdejší smečky, rozhlédla se kolem a proměnila se na vlčici, načež se rozběhla mezi stromy. Sníh pod jejími tlapami tiše křupal, chladný vítr si pohrával s její srstí a proháněl se mezi korunami stromů. Jinak zde ale bylo ticho.

Vlčice byla plná naděje a po dlouhé době byla konečně šťastná, protože se objevila možnost pohnout se dál při řešení jejího problému. Jen doufala, že to bude tak, jak její rádce říkal.

Byla už v polovině cesty. Mraky konečně alespoň z části odkryly měsíc, ale toho si vlčice nevšimla, stejně jako si nevšimla toho, že není sama a ze tmy ji pozorují dvě oči jejího pronásledovatele.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Kdo myslíte, že ji pronásledoval, a co bude dál?
Jinak už se pomalu blížíme ke konci :).
Ren