Vlčí andělé

Prolog

Plížila jsem se lesem.
Sníh pod mými tlapami tiše křupal.
Uši jsem měla nastražené, svaly napnuté.

,,No tak...kde jste?" zašeptala jsem vduchu a pohledem pročesávala krajinu kolem sebe.
Najednou jsem za sebou uslyšela zašustění keře. Mé uši se okamžitě stočily oním směrem. Na pár vteřin jsem ztuhla a jen tiše naslouchala okolním zvukům. Nic...ale i tak jsem dobře věděla, že tam je.

Vduchu jsem se pousmála a jakoby nic pokračovala dál. Šel za mnou. Cítila jsem ho, slyšela jsem sníh, jež křupal s každým jeho krokem, i když se snažil být tichý.
O něco jsem zrychlila a zamířila směrem k mému oblíbenému místu. Můj pronásledovatel mě napodobil a s několikametrovým odstupem mě následoval.

,,Jen pojď." zasmála jsem se vduchu, přeskočila hradbu ze zasněžených keřů a pozvolna přešla do běhu. Rozběhl se i on a jeho snaha o to být neviditelný šla nyní stranou.

-------------------------------

Chladný vzduch mi naplňoval plíce. Běžela jsem a nebyla jsem sama. Za mnou běželi dva mí pronásledovatelé, vpravo dva a vlevo jeden. Snažili se mě obklíčit a nejspíš vehnat do pasti, ale já to nehodlala nechat jen tak. Nechtěla jsem je nechat vyhrát a oni to moc dobře věděli, stejně jako věděli to, že já se jen tak nevzdávám.

Zběžně jsem se rozhlédla kolem. Už jsem nebyla moc daleko, jen pár desítek metrů.

,,Jako minule, vlčice?" ozval se mi v mysli Renův hlas.

,,Jo, ale s malou obměnou." zasmála jsem. Vítr ke mě zavál pach vlků, jež mi běželi naproti. Tak přece jen to byla past.
Ani tak jsem však nehodlala své plány měnit. Z běhu jsem přešla na sprint a zmizela svým pronásledovatelům z dohledu. Chyběl jen kousek.
Třemi skoky jsem se dostala na mýtinku a doslova skočila do hromady sněhu na jejím kraji.
Nebylo to nijak nápadné, po lese bylo plno takovýchto sněhových kopců. Často kvůli tomu, že větve stromů už nedokázaly unést váhu sněhové pokrývky, a tak skončil sníh na zemi. Navíc, tato hromádka se velmi podobala zasněženým keřům, kterých byly v lese desítky.

------------------------------

Opatrně jsem se ve sněhu zavrtěla tak, abych viděla na prostranství před sebou a pobaveně sledovala, co bude dál.
Netrvalo dlouho a ze strany, odkud jsem vyběhla se na mýtinku vynořilo pět vlků, přičemž přímo naproti ním z lesa vyběhlo dalších šest.
Všichni se zastavili a začali se zmateně rozhlížet.

,,Kde je?"

,,Nemám tušení, vždyť běžela přímo před námi."

,,Vy jste ji ztratili!?"

,,Vždyť říkám, že běžela přímo před námi! Nemohli jsme ji ztratit!"

,,Ale očividně se vám to povedlo!"

,,Sklapni Iane!"

,,A co když odletěla?" po těchto slovech jsem se zamračila. Co si o mě myslí? Nikdy bych neporušila pravidla!

,,To je proti pravidlům." zavrtěl hlavou Darryl a já se spokojeně usmála.

,,Takže jsme asi zase prohráli..." promluvil Keyl a umlčel tak další hašteření ostatních vlků.

,,Vypadá to tak." přikývl s povzdechem Chris a já se pobaveně usmála a vyskočila z hromady sněhu přímo mezi ně.
Vlci překvapeně uskočili, zatímco já se začala smát.

,,Ty si...to si...jak...kde...co!?" koktal Darryl, což mě tak akorát ještě více rozesmálo.

,,Příště se musíte více snažit." pronesla jsem pobaveně.

,,Ale no ták...kdo měl čekat, že se skryješ do hromady sněhu!?" vyjekl Butch a naštvaně švihl ocasem.

,,No přece vy!" broukla jsem a znovu vyprskla smíchy, přičemž ostatní se ke mně po chvíli přidali.

,,Řekla bych, že dnešní Lov na alfu můžeme ukončit." zvedla jsem hlavu a zavytím dala všem najevo, že je konec.

-------------------------------

Tahle hra, Lov na alfu, byla nápad Akivy a Sama.
Byla sobota těsně po Vánocích. Právě jsme chystali vše potřebné na filmový večer, který jsme po návštěvě Leovy smečky zavedli i u nás, když se Akiva najedou zeptal, jaké to asi je, lovit vlka. Všichni jsme byli tímto výrokem překvapeni, o to víc, když se Samuel přidal s tím, jaké to asi je lovit alfu. Nechápavě jsme na ně zírali, až jsem jako první promluvila já s tím, že to vlastně není tak špatný nápad, a tak vznikla hra Lov na alfu.
Spočívá v tom, že každou sobotu po obědě se vypařím ven a skrývám se a utíkám před svou smečkou. Cíl hry je jednoduchý, chytit alfu. Kdo mě "uloví", vyhrál. Pokud to však kluci vzdají a nebo se jim mě nepodaří polapit do večera, vyhrávám já.
Máme jen pár pravidel, nikdo nesmí nikoho vážně zranit, neboť ne vždy spolu všichni spolupracují. Nikdo nesmí opustit naše území a jedno speciální pro mě...nesmím na sebe brát podobu Vlčího anděla.
Je to skvělá hra a všem se moc líbí, navíc se díky ní procvičíme v plížení, stopování a běhu, což je paráda.

--------------------------------

,,Fajn, kluci, jdeme domů." rozhodla jsem a vydala se směrem ke smečkovému domu s ostatními vlky v patách.

,,Mimochodem, Chrisi?" pronesla jsem po pár minutách cesty.

,,Ano, alfo?" broukl a srovnal se mnou krok.

,,Doufám, že si nezapomněl na naši malou sázku." mrkla jsem na něj a on s povzdechem přikývl.

,,Nezapomněl."

,,Výborně, tak k dnešnímu filmovému večeru očekávám horkou čokoládu a borůvkové muffiny se šlehačkou." usmála jsem se a on kývl.

,,Sázka je sázka." střihl ušima a zmizel mezi ostatními vlky.

------------------------------

,,Ne...ne...ne! Anno!" vyjekl z ničeho nic hystericky Adam a vstal z pohovky.

,,Ty nesmíš umřít! Nesmíš!" padl na kolena a několikrát praštil pěstí do země.
Celé to vypadalo velmi dramaticky na to, že jsme koukali na pohádku pro děti.

,,Adame klid, Elsa ji zachrání." ozval se konejšivě Akiva a pohladil Adama po rameni.

,,Vážně?"

,,Vážně, koukej." kývl směrem k televizi, kde byla právě scéna toho, jak se Elsa s Annou šťastně objímaly.

,,Aha...vážně...uf..." oddechl si a s planoucími tvářemi se opět posadil na gauč.

,,Nevěděl jsem, že to budeš až tak prožívat." ozval se Samuel, který film vybíral, načež všichni vybuchli smíchy a Adam zrudl ještě víc.
Pobaveně jsem nad nimi protočila očima, upila své horké čokolády a pohledem se opět zaměřila na film.

,,Jsem zvědavá jak zvládneš Lvího krále."

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Po dlouhém čekání je to konečně tady :)!
Pokračování knihy Vlčí anděl, o které jste si všichni psali :).
Narovinu vám říkám, že zatím přesně nevím, jak budou vycházet kapitoly, ale minimálně jednou za dva týdny to bude (možná jednou za týden, ale to není jisté, takže psst).
Doufám tedy, že se vám prolog líbil a brzy se uvidíme u další kapitoly ;).
Ren