Tři světy

Útok na moře

Mořská záhuba se houpala na vlnách, které byly tuto noc nezvykle velké a divoké. I vzhledem k blížícímu se létu byla noc neobvykle chladná. Nesvítil měsíc ani hvězdy, přesto foukal vítr. Nepříznivé počasí jim nehrálo do karet, přesto neexistující měsíc a hvězdy byly opakem. V temné noci se dalo skrýt a Brandon to věděl. Stál u kormidla a mlčky hleděl na Ostrov vznešených, na kterém zářilo spousty světel a potom to nejjasnější, a to královský palác. Lodě byly připravené, přesto s nimi Brandon nemohl jet. Nepamatoval si nic, kým byl a jak se na moře dostal, věděl jen své jméno a skutečnost, že ve chvíli, kdy se dotkne pevniny, zabije ho to. Ryby mu to řekly a on jim věřil. Vždycky, když se blížili k pevnině, cítil nepříjemný pocit. Jako kdyby se měl každou chvíli začít dusit. Vzpomínky na jeho minulý život se ukrývaly ve snech a nočních můrách, které míval častěji, než by si sám přál. Ale teď byl kapitán. Nejobávanější pirát oceánu. Teď na ničem jiném nezáleželo. Přesto by si přál alespoň znát svůj původ.
Na můstek vyběhl James. "Vše je připraveno, kapitáne."
Brandon na něj pohlédl. "Dobře. Jeďte a do úsvitu se vraťte. Pokud tu zůstaneme za světla, královská garda po nás začne pálit. Pokud se nevrátíte do svítání, odjíždíme, je to jasné?"
James přikývl. "Samozřejmě, kapitáne." Řekl a vydal se k lodičkám, na které nasedl společně asi s tuctou pirátů. Odrazili se od Mořské záhuby a vypluli po vlnách směrem k Ostrovu vznešených. Na palubě zůstala většina pirátů a samozřejmě i kormidelník Hamilton.
Brandon na něj pohlédl a zahlédl v jeho obličeji pobavený úšklebek. "Co zas?" Zeptal se ho, a i když se snažil znít vážně, sám ve svém hlase zaslechl pobavení.
"Já jen, že ty lodě moc neopravili. Jsou to piráti, takže jsou líní. Možná se potopí dřív, než se dostanou ke břehu. Jenom jsem si to představil a přišlo mi to vtipné."
Brandon se pousmál. "Jo, to by bylo vážně k popukání. A víš, co by bylo ještě k popukání? Když bychom neměli následující měsíce co jíst a z čeho střílet."
Hamilton pokrčil rameny. "Mě to neříkejte, kapitáne, já ty lodě neopravoval."
Brandon jen pobaveně zavrtěl hlavou a otočil se zpět na palubu. Většina pirátů si tiše povídala, nespal nikdo. Všichni moc dobře věděli, jak nebezpečné je spát tak blízko pevnině.
"Vy ste pracoval pro krále, že Hamiltone?" Zeptal se kormidelníka Brandon a otočil se na něj. Starý muž se pousmál a přikývl. "Ano, když jsem byl ještě velmi mladý, byl jsem králův voják. Jeho osobní stráž, tak jsme tomu mezi muži říkali. Sloužil jsem mu v dobách, kdy byl čerstvě králem, hledal si královnu a o dětech si ještě ani nenechal zdát. Byl to tenkrát veselý chlapík, zodpovědný."
"Co se stalo?"
"Přišla válka a už to nebylo jenom o zábavě a vtípkách. Začalo jít o životy a král se musel konečně usadit. Oženil se a narodil se mu syn. Válka mezitím eskalovala a my byli povoláni. Dostali jsme se na pobřeží, kde se strhl jeden z nejkrvavějších bojů. Spousty mích přátel tam tehdy zemřelo. Když jsem viděl všechna ta mrtvá těla a uvědomil si, že král mezitím sedí v bezpečí v paláci po boku krásné ženy a nic nedělá, najednou jsem nepocítil potřebu se vrátit. A tak jsem se nevrátil. Nasedl jsem na první loď, která tajně převážela zboží na Ostrov přímořských, jenže tu cestou přepadli piráti. Zajali mě a chtěli mě zabít, ale tehdejšího kapitána se mě zželelo. To víte, kapitáne, byl jsem tenkrát mladý, statný a uměl jsem dobře bojovat. Tak mě kapitán vzal mezi sebe a já už nikdy z té lodi neodešel. Měnili se tu kapitáni i piráti, ale já zůstal. Už to bude padesát let, co s touhle lodí jezdím a jsem rád, že jsem se tenkrát nevrátil. Pravděpodobně by mě znovu povolali a zabili v nějaké zbytečné bitvě."
Brandon přikývl a povzdechl si. "Myslím, že jsem taky bojoval ve válce, ale...nejsem si tím jistý. Občas mám takové...sny. Většinou jsem v nějaké bitvě u pobřeží a blíží se vlna tsunami, která mě smete do oceánu. Tam sen vždycky skončí."
Hamilton přikývl. "Já si myslím, že ste paměť ztratil z nějakého důvodu. Možná ste věděl něco, co ste vědět neměl. Třeba vám to někdo udělal úmyslně. Ale kdo ví. Na to budete muset získat odpověď sám."
"Možná ne. Možná mi mohou pomoct mořské panny ze zátoky. Slyšel jsem, že dokáží nahlédnout do mysli lidí."
"Proto chcete plout do zátoky mořských pannen?"
Brandon přikývl. Jenže než stihl Hamilton odpovědět, ozvala se obrovská rána, jak rána z kanónu zasáhla moře nedaleko od nich. Loď se rozhoupala a všichni popadali na zem. Brandon dopadl tvrdě na dřevo a zvedl pohled. Pohlédl na Hamiltona. "Ste v pořádku?"
Hamilton přikývl. "Jo. Co to sakra bylo?"
Brandon rychle vstal. V paláci si jich všimli a mířili na ně. Byli daleko, Brandon je skoro neviděl a pravděpodobně nebyli ani na dostřel, ale co kdyby?
Piráti se začali nemotorně zvedat.
Brandon na ně pohlédl. "Napnout plachty! Připravit kanóny! Poplujeme víc do tmy, kde na nás neuvidí! Rychle!"
Piráti se rozběhli na všechny strany a začali splňovat rozkazy. Napnuli plachty a dole v podpalubí Brandon slyšel, jak připravují kanóny. Otočil se na Hamiltona. "Ostře na levobok."
"Rozkaz, kapitáne!" Řekl Hamilton a strhl loď ostře na levobok. Mořská záhuba se nahla na stranu a vyjela směrem do tmy. Ozvala se další rána. Všichni se přikrčili, ale loď byla už daleko.
"Ale kapitáne, co James a ostatní?!" Zakřičel jeden pirát zdola. Brandon na něj pohlédl. "Najdou nás. Nepříjdu o loď jenom proto, abych si byl jistý, že nás najdou tři malé lodičky!"
Pirát byl očividně s odpovědí spokojený a tak se otočil a zmizel v podpalubí.
Uslyšeli z dálky ještě pár nárazů na vodu, ale to bylo všechno. Mořská záhuba se ztratila ve tmě tak, že na ní královská garda nemohla dohlédnout.