Tři světy

Tajemství příšer z džungle

Sonia seskočila z lijány a přistála dole pod městem u jezírka s tou nejčistší vodou na celém ostrově. Teda, lidé si mysleli, že je to na celém ostrově, ale těžko říct. Celý ostrov ještě nikdy nikdo neobešel. Nikdo si na to netroufl.
Sonia vzala dřevěnou misku a naplnila jí vodou. Napila se. Voda byla studená a perfektní na zahnání žízně. Znovu jí naplnila a napila se. Potom vzala džbánek, také ze dřeva, a naplnila ho vodou. Ohlédla se vzhůru. Uviděla městečko postavené v korunách stromů a svíčky, které svítily v každém z oken. Ve Třech světech panovalo pozdní jaro, takže byli dny dlouhé a teplé. Sonia za to byla ráda. Zimy byli strašné. Hlavně pro lid Ostrova divokých. Otec jí kdysi vyprávěl o Ostrově vznešených. Nejbohatší ostrov, s nejvíce městy a nejvíce lidmi. Překrásné hlavní město a zámek, jež se dotýká nebes. Vyprávěl jí, že je to jediný svobodný ostrov. Na Ostrově divokých je zužovali příšery žijící v hlubinách džungle a na Ostrově přímořských zase sopky, které zaplňovaly skoro celý ostrov. Lidé proto žili pouze na pobřeží. Vlastně stejně jako na Ostrově divokých. Ale na Ostrově vznešených to tak nebylo. Byl to jediný ostrov, který byl zaplněný po celém vnitřku, od jednoho pobřeží k druhému. Otec jí vyprávěl o oslavách, které se vždy pořádají na narozeniny krále. Královská rodina vždy vyjede do ulic a lidé jim mávají a jásají. Sonia zatoužila ty slavnosti jednou vidět. Věděla, že zde zůstat nemohou. Marcovi vize se zatím vždycky splnili. A Sonia si nemyslela, že by tohle měla být výjimka.
V tu chvíli za Soniou zašustilo křoví. Dívka sebou trhla, ale zůstala nehybně stát. Ani se neohlédla, zůstala přikrčená u vody a jediné, na co viděla, byl její odraz v azurové vodě.
Ozvalo se to znovu. Jako kdyby těžké nohy dopadaly na kořeny a větvičky. Uslyšela šustění listí.
V tu chvíli se otočila a upustila džbánek s vodou do jezírka.
Naproti ní stála vysoká příšera, jejíž tmavá, lepkavá kůže, jako kdyby se odlepovala od povrchu těla. Obrovské, červené oči a obrovský chřtán s ostrými zuby.
Sonia ze sebe vydrala výkřik, ale v tu chvíli jí příšera sekla obrovskými drápy do paže a Sonia spadla do jezírka. V jezírku se okamžitě rozlila krev z dívčiny paže. Sonia si k paži přitiskla druhou ruku a snažila se pod vodou odplavat pryč. Ovšem v tu chvíli jí chytili obrovské hnáty a vytáhly nad hladinu. Sonia začala křičet, ale to už jí příšera držela přímo před sebou. Hleděla na ní svýma červenýma očima a z pusy jí odkapávaly sliny.
"Ne, prosím....prosím...." Prosila Sonia, jejíž obě ruce byli pokryté horkou krví. Z očí jí vytryskly slzy.
"Prosím..."
Ale to už příšera otevřela svůj strašný chřtán a natáhla se po Sonie.
Jenže právě v tu chvíli někdo seskočil z lijány a proklál příšeru kopím. Příšera vydala strašný řev a upustila Soniu na zem. Sonia dopadla na tvrdou zem a hleděla vzhůru na příšeru, jež vydávala ten nelidský skřek. Z lijány se zhoupl Joseph, přistoupil k příšeře a hodil jí do otevřeného chřtánu nějaké byliny, Sonia nepoznala, které to byli. Nějaký bojovník, který předtím příšeru proklál, z ní vytrhl kopí a ustoupil. Příšera se začala zmenčovat, kůže se jí začala měnit, chřtán zmenčil a oči se změnily na hnědé. Za chvíli před Soniou stál mladý bojovník, jeden z těch, které proti příšerám poslali. Skácel se v mdlobách k zemi a tam zůstal ležet.
Z lijány se zhoupl Marc a přiběhl k Sonie. "Jsi v pořádku?"
Sonia pohlédla na paži, jež byla celá od krve. "Jo, to nic není."
"Měla si obrovské štěstí, děvče. Kdybychom přiběhli o deset sekund dýl, byla by si už také příšerou."
Sonia nasucho polkla. "Ale...ale...já myslela, že naše bojovníky sežrali."
Joseph s bojovníkem na sebe pohlédli a potom na Marca. Ten nevypadal překvapeně, že vidí jednoho z jejich bojovníků zhrouceného na zemi.
Sonia na něj vytřeštila oči. "Ty si o tom věděl?"
Marc si povzdechl. "Viděl jsem to. Všechno ti vysvětlím, ale teď pojď, musí tě ošetřit." Řekl a pomohl jí vstát. Dolů se zhouplo pár dalších bojovníků, kteří vzali jednoho z nich, který byl ještě před chvílí příšerou a odnesli ho nahoru. Sonia s Marcem a Josephem šli za nimi.