Tři světy

Jméno

"Jste v pořádku, princezno?"
Mladý námořník dal Carmen přes zmrzlá ramena deku.
"Ano, teď už ano." Usmála se Carmen a přivinula si deku blíž k tělu.
Mladý námořník se usmál a mírně se jí uklonil. Otočil se a pohlédl na Nathana, stojící s vážnou tváří opřeného o zeď. "Kapitán na vás bude mít nějaké otázky. Smím ho přivést?"
Nathan přikývl a námořník odpochodoval pryč.
Loď, na které teď byli, se od Mořské záhuby velmi lišila. Byla čistá, upravená, poseta mramorem a laciným zlatem. Sourozenci netušili jak, ale bylo tam dokonce teplo a sucho. Okna nebyla špinavá, naopak i po bitvě byla čistá tak, že byste v nich mohli vidět svůj vlastní odraz.
Královská flotila se houpala na vlnách a pomalu plula k domovu.
Domov.
To slovo se zdálo tak cizí, tak vzdálené. Jako kdyby jeho vyslovení znamenalo lež.
"My to dokázali..." Vydechla úlevně Carmen, ale v duchu netušila, jak se vlastně cítí.
"Já ti nevím, Carmen. Když tam tak stáli, piráti a kapitán, celí od krve a v okovech, připomělo mi to válku." Řekl Nathan temným hlasem.
Carmen na něj pohlédla. "Myslíš si, že je válka zpět?"
Nathan pohlédl na svou mladší sestru. "Válka nikdy neodešla. Jen čekala v ústraní na konflikt. A bojím se, že ten jim piráti z Mořské záhuby dali naservírovaný na talíři."
Carmen chtěla něco odpovědět, něco říct, cokoliv, ale v tu chvíli přišel do kajuty kapitán královské flotily.
Když přišel do kajuty, urozeným se uklonil a vyzval Nathana, aby se posadil. Nathan se posadil vedle Carmen a oba pohlédli na kapitána, který se usadil naproti nim.
"Dobrá. Nejdřív ze všeho se zeptám, jestli jste v pořádku."
"Ano, jsme. Piráti nám neublížili." Odpověděl Nathan.
Kapitán nevěřícně přikývl. "Jak jste se na jejich loď dostali? Unesli vás?"
Princ s princeznou si vyměnili pohledy.
Neodpověděli.
Kapitán nakrčil obočí. "Takže vás unesli?"
"Ne." Řekla Carmen nahlas, skoro jako kdyby to vykřikla.
Kapitán na ní pohlédl. "Ne? A jak jste se tam teda dostali?"
"To...bude asi moje chyba. Já...vzal jsem Carmen do doků, ukázat jí královské lodě a zrovna v tu chvíli se tam objevil malý člun, ze kterého vyskákalo několik pirátů. Zbytek si už...nepamatujeme." Začal lhát Nathan tak, aby se nikdo nedozvěděl o jejich útěku. Kdyby to otec věděl, mohlo by to mít strašné následky.
"Takže vás unesli?"
"Ne. To ne. Poslyšte je to komplikované..."
"Jaké je kapitánovo jméno?"
Tato náhlá změna tématu oba překvapila. Čeho se snaží kapitán dosáhnout?
"Neznáme jeho jméno." Odpověděla nejistě Carmen, přestože jasně věděla, že jeho jméno nezná. Měla pocit, že to, co řekla, znělo jako lež.
Kapitán se pousmál. "Museli jste někoho slyšet ho vyslovit."
"Neslyšeli. Piráti mu říkají kapitáne. A on zrovna sdílný nebyl." Přidal se Nathan, aby podržel svou sestru. To, jak kapitán mluvil a jak se vyjadřoval, se mu nelíbilo. Bylo na něm něco nepřátelského a zlého.
"A piráti jeho jméno znají?"
Ano. Nathan se kousl do jazyka. Byl si téměř jistý tím, že piráti znají kapitánovo jméno. Ale opravdu to chce tomuto muži říkat? Co je vůbec zač? Nikdy ho neviděl a to v docích byl mnohokrát.
Nathan byl nedůvěřivý. Nevěřil lidem a už vůbec nevěřil tomuto muži.
"Nemám nejmenší tušení." Řekl nakonec tak jistě, že by ani ten nejlepší lhář ve Třech světech nevěděl, že právě lhal.
Kapitán přikývl a vstal. "Dobrá tedy. Děkuji vám." Otočil se a měl se k odchodu.
Ovšem ve chvíli, kdy odcházel z kajuty, Nathan ho chytil za loket. Kapitán se zastavil a pohlédl na Nathana. Byl téměř o hlavu menší než korunní princ.
Nathan se k němu přiblížit. "Vaše Veličenstva. Děkuji vám, Vaše Veličenstva. To že jsme byli teď pryč neznamená, že jsme své koruny ztratily, je to jasné?"
Kapitán po něm hodil ten nejvíc nenávistný pohled, jaký dokázal a přikývl. "Omlouvám se, ovšem. Děkuji vám, Vaše Veličenstva."
Nathan ho pustil a kapitán naštvaně odešel pryč.
Nathan se otočil na Carmen s úsměvem na tváři. "Idiot."
Carmen se zasmála. "Jo, tak to máš pravdu."