Tři světy

Válka mezi dvěma ostrovy

Jeho párty, které podnikal v podzámčí byli legendární
A skutečně byli. Carmen si toho byla vědoma a také si byla vědoma toho, že o těhle večírcích jejich otec ví. Nathan to taky věděl, ale bylo mu to jedno. Když slunce zapadlo za obzor a princ Robert s králem šli vyjednat podmínky míru, snažila se Carmen, která měla blízko ke zhroucení, najít svého bratra. Šla do jeho komnat, kde ho nenašla a tak na chodbě zastavila služebnou.
"Nevíte, kde je můj bratr?"
Služebná poníženě sklopila oči. "Viděla jsem prince Nathana jít k podzámčí, princezno."
Carmen se pousmála a přikývla. Poděkovala služebné, došla si do pokoje pro plášť a vytratila se ze zámku stejně jako její bratr.

Carmen vešla do hospody plné vojáků z Nathanova pluku. V hospodě hrála hudba, byl slyšet křik a smích. Carmen dlouho netrvalo, než našla svého bratra, sedícího obklopeného dívkami z podzámčí. Dívky se přesladce usmívaly a visely mu na každém slovu. Carmen si povzdechla a vydala se za ním.
"Ty jsi fakt týmovej hráč! Mě chtějí provdat nepříteli a ty si tady v klidu piješ!"
Nathan zvedl pohled a střetl se s očima své sestry. Pousmál se. "No právě! Oslavujeme tvé zasnoubení, sestřičko!" Odpověděl jí se smíchem, snažící se překřičet hudbu a všechny dívky, které ho obklopovaly se začaly smát s ním.
Carmen si povzdechla a protočila oči v sloup. Nathan o ní zavadil pohledem a když uviděl, jak zoufale vypadá, zvážněl. "No dobrá, běžte pryč, musím si se sestrou promluvit sám..." Dívky začaly kňučet a nechtěly odejít. "...Tak už jděte!" Zvýšil na ně hlas a to už se všechny dívky zvedly a odešly. Nathan se napil piva a Carmen si sedla vedle něj.
"Jsi kazič zábavy, víš to?" Hodil po ní pohledem. Jeho tmavé vlasy, které měl vždy před otcem pečlivě učesané, měl najednou rozcuchané a jizva, jež se mu táhla pod vlasy a trochu vystupovala na čelo, byla najednou vidět víc.
Carmen si povzdechla. "Promiň, ale tohle není sranda. Otec mě provdá za prince Roberta, aby zajistil mír!"
"Vím, že je to strašné Carmen..."
"Nevíš! Tebe neožení s princeznou jenom kvůli politice!" Přerušila Carmen bratra.
Nathan si povzdechl a znovu se napil. "Nevím, jak ti mohu pomoct, Carmen. Nemůžu udělat vůbec nic."
"Můžeš! Jsi prvorozený, tvoje slovo má u otce váhu."
Nathan se pousmál. "No, to bych neřekl, ale můžu to zkusit. Stejně ale nic nezměním, sestřičko. Pokud si prince Roberta vezmeš, válka skončí."
Carmen sklopila pohled. Měla pocit, jako kdyby hudba kolem nich utichla. "Já vím. Mohu tím zachránit spousty životů, vím jak strašná válka je... "
"Nevíš...." Přerušil jí Nathan, hledící kamsi do dálky. Když na něj Carmen pohlédla, uviděla v jeho očích bolest a strach z hrůz, které viděl. "....ty si nemusela překračovat těla svých vlastních lidí, které si přísahala chránit. Lidí, kterým si dala odvahu. Ty si nemusela sledovat, jak tvým nejlepším přátelům někdo z vojáků z Ostrova přímořských usekl končetiny a potom je proklál tak silně, že na tebe dopadli kapky jejich krve. Ty si se nemusela týden schovávat v lesích, kde kdykoliv, když si se pohnula, na tebe mohli přijít. Ne Carmen, ty si neviděla smrt. Ty nevíš, jak strašná válka je, protože si tam nikdy nebyla. Jediné, co si přeju je, aby válka, ve které zemřelo tolik mích přátel a ve které jsem málem zemřel já sám, skončila." Do očí se mu vkradly slzy, ale okamžitě si je utřel, než si toho kdokoliv všiml. Carmen mu dala ruku na rameno a vzpomněla si, jak k nim před rokem do velkého sálu přiběhl voják, celý špinavý a od krve, a řekl jim, že část vojska, které velel její bratr, byla pozabíjena a zhruba čtvrtina zajata. Nikdy nezapomněla na čirou hrůzu ve tvářích jejich rodičů a na strach, který sama cítila. Nikdy nezapomněla na to, když jejího bratra našli, polomrtvého a přivezli ho do zámku. Celou tvář měl od špíny a krve a v prvním okamžiku si Carmen myslela, že je mrtvý.
Nathan pohlédl na sestru a znovu se napil. "Rozhodnutí je na tobě. Ale mysli na to, čemu všemu by si mohla zabránit."
Carmen se smutně pousmála. "Vezmu si prince Roberta. Zastavím tuhle zbytečnou válku jednou provždy."