Tři světy

Racek, dopis, nůž a loďka u mola

Z velkého sálu se ozýval králův naštvaný hlas. Odrážel se od vysokých stěn a stropu.
"Jak se vůbec opovažuje se mnou takto zacházet?! Kdo si myslí, že je?!" Křičel a v ruce máchal s pergamenem, který zrovna přinesl jeden z mořských racků. Služební, princ Robert, dokonce ani Nathan a Carmen se neodvážili promluvit. Král nevypadal jen naštvaně, vyloženě zuřil. Byl celý rudý od křiku.
"Takhle se mnou jednat! Někdo mu musí shodit ten jeho hřebínek! A to hned!"
Odhodil cár pergamenu a zhroutil se na trůn.
Nathan přistoupil, vzal do rukou pergamen a začal ho číst. Carmen i Robert k němu hned přiběhli a začali mu číst přes rameno.

Králi Tří světů,

kvůli nedávným událostem považuji za nutné, abychom se konečně setkali tváří v tvář. Rád bych vyjednal předání svých pirátů a promluvil si o vlastnosti oceánu. Zítra při západu slunce na pláži Ostrova vznešených. Pokud se mě vaši vojáci budou snažit dostat, nezapomeňte na to, že za mnou bude loď plná děl.
Věřím, že si rozumíme.

Pán moří.

Když Nathan dočetl, nasucho polkl. Vzpomněl si na to, co říkal pirát zavřený ve vězení. Jeho kapitán má málo lidí a jídla a Nathan pochyboval, že by měl dostatek děl a střelného prachu. Musel blafovat. I když tohle věděl, neměl v úmyslu to otci říct.
"Neuvedl svoje jméno." Poznamenal Robert směrem ke králi.
Král, stále zhroucený na trůnu, přikývl. "Stále nemáme nejmenší tušení, kdo ten muž je. Nemohu se s ním přece setkat jen tak zničehonic na pláži! To je přece naprostý nesmysl!"
"Nechci vás strašit, Vaše Výsosti, ale ten muž má prostředky k tomu, aby nám čelil. Může nám rozstřílet nejednu loď. Na vašem místě bych mu vyhověl." Odvětil Robert a zahleděl se na krále.
Carmen zavrtěla hlavou. "Nevíme, co je zač. A jeho skutky mluví za něj. Ten muž je nebezpečný."
Robert se pousmál a stoupl si vedle Carmen. "Má drahá princezna má sice pravdu, ale i přesto jí zaslepuje slabost žen. Doporučuji se s ním setkat."
Carmen sebou trhla. Měla sto chutí tomu muži jednu vrazit, ale kdyby to udělala, pravděpodobně by zapříčinila nové válce. To nemohla riskovat. A tak jen v klidu stála a snažila se to přetrpět.
Král hleděl na svého syna, svou dceru, i muže, který se měl velmi brzy stát jeho zetěm. Bylo vidět, že neví, jak dál.
V tu chvíli konečně promluvil Nathan. "Pokud půjdeš, rád bych šel s tebou."
Král zavrtěl hlavou. "V žádném případě."
"Jsem následník trůnu! Musím vědět, jak se vyjednává s nepřítelem!"
Robert se pousmál. "Tuhle věc nech dospělým, chlapče."
Nathan zrudl. Otočil se na Roberta, přistoupil k němu a pevně ho chytil za košili. Robert sebou trhl, chtěl se vymanit, ale Nathan držel pevně. Dva muži u sebe byli tak blízko, že si navzájem dýchali do tváře.
"Ještě jednou budeš se mnou mluvit tímhle tónem a nechám tě zastřelit. Stále si to můžu dovolit. Nezapomeň, s kým mluvíš. Já jsem princ Ostrova vznešených. Ne nějaký ubohý šlechtic z toho nejubožejšího ostrova Tří světů." Nathanův hlas byl výhružný a velmi nepřátelský.
Robert se ušklíbl. "Neboj, vím s kým mluvím. Pověz mi, jaké to bylo, když ti naši vojáci uřezávali kusy kůže, až si skoro nevěděl, co z tebe zbylo? Když sme tě drželi v zajetí. Pamatuji si ty oslavy. Chytili jsme následníka trůnu! A ty si mezitím křičel ve sklepě, když ti vráželi kudlu do břicha..."
"Dost! To by snad stačilo!" Vykřikl král a dva muži se okamžitě pustili. I přes to na sebe dál hleděli výhružně.
Král pohlédl na svého syna. "Můžeš jít se mnou, pokud je to tvé přání."
Nathan se mu poklonil. "Děkuji, otče." A s tím vypochodoval z místnosti. Když odcházel, měl pocit, jako kdyby znovu v těle cítil ostří nože, které mu tam vrazil sám princ Robert, ten stejný muž, který si měl vzít jeho mladší sestru.
A Carmen, která neměla nejmenší tušení, co všechno se událo tenkrát během války, když byl Nathan v zajetí, cítila, jak jí po tváři stéká slza smutku pro jejího bratra.
Robert se na ní otočil. "Proč pláčeš, má princezno?" Zeptal se a slzu jí utřel.
Carmen na něj pohlédla. Chtěla mu říct, jak moc ho nenávidí. Jak moc by od něho chtěla utéct. Ale místo toho se jen otočila a vyběhla z místnosti stejně jako její bratr.
Když se za ní zavřeli dveře, propukla v bolestný pláč.