Naučíš mě to?

20. Kapitola

Zazvonilo na poslední hodinu, kterou strávím sedící ve třídě. Opět matika.
Učitel přišel do třídy a podal Yoon Woovi papíry na rozdání. Byly to opravené testy. Mnou projela nervozita.
Yoon Woo postupně rozdával oznámkované testy. U jednoho se však překvapivě zastavil, pozvedl nad ním obočí a poté s ním šel ke mně. Položil mi test na lavici. Ihned jsem si ho vzal do rukou a podíval se. Nad známkou se mi zatajil dech a vykouzlil úsměv na tváři. Všechna nervozita ze mě opadla. Mám za dva. Pohledem vyhledám Yoon Giho. Dívá se na mě s úsměvem na tváři.
Během hodiny učitel začal vysvětlovat nějakou novou látku. Trochu jsem se ztrácel, abych řekl pravdu. Hyung mi to bude muset opět vysvětlit.
Když zazvonilo na konec hodiny, všichni se začali zvedat a balit si své věci.
„Jung Ho Seok dongsaeng!" Vykřikl na mě učitel, když už jsem vycházel i já.
„Ano?" Otočím se zpět za učitelem a popojdu k němu.
„Chci tě pochválit, že jsi tu matematiku nevzdal. Musím však říct, že jedna lepší známka to nespraví. Snaž se dál." Pohrozil mi, poplácal po rameni a odešel.
Vydám se po chvíli tím samým směrem ke skříňkám.
Tam se mi naskytne pohled na nemilou situaci.
Yoon Gi hyung je přiražen na skříňku s doprovodnou ránou do obličeje.
Všichni pozorují, jak Woo Hyun ubližuje hyungovi. Mému hyungovi. Než stihnu zapojit logické uvažování, přiběhnu k nim a Woo Hyuna odtrhnu od Yoon Giho. Černovlasý čtvrťák klopýtne při couvnutí a podívá se na mě.
„Zase ty!? To jsi teď jeho bodyguard nebo co!?" Řekne z ostra Woo Hyun. „Víš ty vůbec co je zač?" Poví posměšně.
„Vím o něm to co chci vědět. To mi stačí." Odpovím mu rázně. Woo Hyun se ke mně rozejde a zastaví se těsně přede mnou.
„Jsi stejný ubožák jako on" zavrčí mi do obličeje. Natáhne ruku s úmyslem mi dát pěstí. Přivřzu oči kvůli bolesti. Rány se však nedočkám. Otevřu oči opět naplno a to co spatřím mě udiví.
Jung Kook mu zachytil ruku a sám mu jednu vrazil přímo mezi oči.
„Nech moje přátele na pokoji, ty hloupí náfuko." Woo Hyun dá na Jung Kookova slova a odejde.
„Moc děkuju" promluvím na Jung Kooka.
„Však se nic nestalo." Usměje se na mě.
„Ale jo, navíc to mohlo být horší. Ale ty budeš mít asi průser." Řeknu s lehkými obavami.
„Za tohle to stálo. Jak je na tom Yoon Gi?" Zeptá se najednou Jung Kook a mně dojde celá situace. Rychle se otočím a přejdu k bělovláskovi, který si drží ruku u krvavého nosu.
„Jsi v pořádku, Yoon Gi?" Zeptám se ho s obavami.
„Už jsem na tom byl hůř." Uchechtne se. „Ale děkuju, oběma" podívá se ze mě na Jung Kooka, stojícího hned vedle.
„Kdykoliv" usměje se Jung Kook.
„Přesně tak" ukážu i já svůj úsměv.
„Už musím jít, ozvu se ti Hobi hyung." Než stihnu odpovědět Jung Kook zmizí.
„Půjdeme?" Zeptám se Yoon Giho. Ten pouze kývne. Pomůžu mu vstát a spolu bok po boku se vydáme pryč ze školy.

~~~

Přes Yoon Giho protesty jsem si stál za tím, že ho doprovodím až domů. Po cestě však začalo pršet. S Yoon Gim jsme se dali do rychlejší chůze. Byl zraněný sice jen lehce, ale přesto se neodvážil běžet. A já ho neměl v plánu opouštět.
Úplně promočení jsme došli do Yoon Giho bytu. Musel jsem se začít smát. Yoon Gi se na mě podíval s nechápavým výrazem ve tváři. Po pár vteřinách se však kvůli mému smíchu začal smát také.
Stáli jsme spolu úplně promočení v bělovláskovo předsíni a smáli se jako pominutí.
Po několika minutách jsme se přesunuli z předsíně do útrob bytu.
„Půjčím ti něco na sebe, snad ti to bude." Začne konverzaci hyung, když vchází do své ložnice.
„Pojď klidně dál" křikne, když zůstanu stát před dveřmi. Po jeho slovech však vejdu do oné místnosti. Uvnitř se nachází vcelku prostorná místnost.
Velká manželská postel, čelem přiražena ke zdi, zabírá asi nejvíce prostoru. Naproti ní je pár stojanů a šuplíků s oblečením. Vedle postele se z obou stran nacházejí noční stolky s lampičkami. To je vše, více toho v místnosti není.
„Máš to tu hezké, skromné, ale hezké." Pousměji se a přejdu k němu. Akorát vyndavá černé tepláky a bílé tričko.
„Děkuju. Nejsem na tom teď finančně dobře, takže si musím vystačit s tímhle." Pousměje se a vydá se k šuplíkům.
Vytáhne z nich dva páry ponožek a z druhého šuplíků čisté spodní prádlo. Převezmu si, mně určenou část oblečení a chystám se odejít do koupelny. Než však opustím pokoj, položím hyungovi otázku.
„Neobtěžuju tě nijak, hyung?" Otočím se na něj. Yoon Gi se tváří zaskočeně. Nečekal takovou otázku?
„Ty určitě ne. Jsem rád, že tu jsi. Nemyslím samozřejmě jen můj byt, ale celkově můj život. Můžu ti říct cokoliv a spoléhat, že to neřekneš někomu jinému. Můžu ti věřit v čemkoliv, za co jsem nesmírně rád. Takže ty mě nikdy nebudeš obtěžovat, pokud se nezměníš." Usměje se na mě svým upřímným úsměvem, díky kterému mi hyung připomíná gumového medvídka. Snažím se udržet slzy na uzdě. S mírným úsměvem odejdu do koupelny se převléct.
Po několika minutách se vydávám pryč z koupelny s tím, že jsem převlečený do čistého a hlavně suchého. Své promoklé oblečení jsem mírně rozvěsil v koupelně.

Když přijdu do obýváku Yoon Gi je natažený přes celou pohovku. Přijdu až k němu a začnu si ho prohlížet.
„Máš v plánu tu jen tak stát a zírat na mě?" Zeptá se pobaveně hyung.
„Ne, promiň. Jen jsem si říkal, jestli ty máš v plánu tu ležet přes celou pohovku, tak aby se tam nevešla ani moucha." Pobavím se nad svojí vlastní odpovědí. Yoon Gi otevře své oči s já sklopím svoji hlavu s mírnou červení, kvůli odhalení mého pozorování. Yoon Gi se uskromní na pohovce a já si k němu přisednu.
„Koukneme se na nějaký film?" Optá se hyung. Já pouze kývnu hlavou a nechám bělovlasého něco vybrat.

~~~

V polovině mně neznámého filmu mi začala padat víčka. Podíval jsem se po Yoon Gim, který už stihl usnout bez mého vědomí. Vstal jsem a vypl film. Poté jsem vzal Yoon Giho do náruče. Byl strašně lehoučký. Odnesl jsem ho do jeho ložnice, kde jsem ho položil do postele a zachumlal do peřiny. Došel jsem zavřít dveře od ložnice a poté si lehl vedle hyunga. Ukradl jsem si pro sebe kousek peřiny, do které jsem ho předtím zachumlal. Několik chvil jsem si ho prohlížel. Poté jsem se i já odebral do říše snů.

Omlouvám se, že jsem minulý měsíc nic nepřidala. Proto dnes je kapitola delší. Snad se příběh stále líbí.