Naučíš mě to?

18. Kapitola

Cesta k Yoon Gimu byla lehce podobná jako ke mně.
Na hlavní ulici je mnoho uliček. Jedna taková z nich vede i do ulice, kde bydlím já. K těmto ulicím jsme však ani nedošli. Na hlavní ulici jsme vešli do parku, kudy Yoon Gi nejspíše chodí domů. Není o moc dál, než park kde jsme s Yoon Gim onehdá potkali Lee Woo Hyuna s jeho partou a bratrem.
Skrz park jsme došli k jedné z luxusních částí Seoulu.
„Jestli půjdeme k jednomu z těch domů a ty ho odemkneš, budu ti říkat pane.“ Řeknu, když se k luxusním domům blížíme.
„Neboj. Tudy chodím jen proto, abych si vždy uvědomil, jak bych jednou chtěl žít.“ Usměje se na mě a s jeho úsměvem opouštíme i luxusní část města. Dojdeme k přesnému opaku čtvrti, kterou jsme před chvílí opustili. V této čtvrti převažovaly paneláky. A my k jednomu mířili.
„Odpusť, že nemůžu žít v luxusním domě nebo útulném domečku jako máš ty.“ Povzdechne si Yoon Gi, když odemyká hlavní dveře od menšího paneláku.
„Nezajímá mě kde žiješ. Ale to kým jsi.“ Usměju se na něj a hyung mi úsměv oplatí. Vejdeme oba dovnitř a přejdeme k výtahu. Vlezeme dovnitř a Yoon Gi stiskne tlačítko pět.
„Už jsem čekal, že bydlíš úplně nahoře.“ Oddychnu si. Yoon Gi se uchechtne. Když výtah dojede do stanoveného patra lehce to s námi škubne. Jen co se otevřou dveře vyjdeme z výtahu a přejdeme ke dveřím s číslem devět. Yoon Gi odemkne a vstoupíme spolu dovnitř.
„Chovej se jako doma“ řekne hyung nervózně.
„Fajn“ odpovím přičemž si sundavám lehčí bundu a boty. Čeho si však všimnu, že v předsíni, ve které stále ještě stojím, není náznak toho, že by Yoon Gi bydlel se svými rodiči.
„Ty.. Yoon Gi?“ Přejdu za ním do prostorné místnosti. Obývák napojen na kuchyni. Dělil je jen barový pult.
Yoon Gi na mě čekal v obýváku.
„Hádám, že se chceš zeptat na mé rodiče.“ Řekne ostýchavě a přitom zhnuseně.
„Pokud je ti to téma nepříjemné, tak se ptát nebudu.“ Řeknu lehce provinile, že jsem to opět vytáhl.
„Chtěl jsem ti to říct. Nevěděl jsem však jak.“ Přejde ke mně Yoon Gi.
„Od našich jsem odešel. Spíš vyloženě utekl. Jsou to dva roky. Nestýská se mi po nich. A nevídám se s nimi. Mám za to, že se jim ulevilo.“ Řekne smířeně. Obejmu ho. Vyloženě jsem se mu vrhl do objetí. A Yoon Gi ho poprvé pořádně zpevnil.
Když jsme se odtáhli Yoon Gi mě zavedl do své pracovny. První čeho jsem si všiml byl klavír.
„Ty hraješ?“ Zeptal jsem se i když to bylo očividné.
„Trochu. Je to moje největší potěšení a únik od problémů. Občas i přivídělek, když se mi povede prodat skladbu.“ Odpoví hyung lehce zasněně.
„Zahraješ mi něco, prosím?“ Vykouzlím na Yoon Giho psí oči s nejhezčím úsměvem co dokážu.
„Fajn“ kývne Yoon Gi a přejde k nástroji. Usedne před něj a odkryje klávesy.
„Co by jsi chtěl zahrát?“ Otočí na mě hlavu.
„Cokoliv“ odpovím. Hyung se jen nadechne a položí ruce na klávesy. Začal hrát. Když řekl, že hraje trochu čekal jsem písničku, která se zpívá k narozeninám. Ale Yoon Gi hrál mně naprosto neznámou píseň, tak ladně, že jeho prsty se po klávesách jen míhaly. Jeho tvář při hře byla andělská. Přivřené oči, koutky úst pokleslé dolů. Jinak jeho výraz byl kamenný. Ale šlo vidět, že si tu hru užívá. Prožívá ji celým srdcem. Není pochyb, že své vlastní skladby dokáže prodat. Musí být grandiózní.
Když skladbu dokončil s poslednímy tóny, začal jsem bouřlivě tleskat. Yoon Gi se na mě otočil a usmál se. V ten moment mi došlo, že mám otevřenou pusu údivem. Hyung opět zavřel klávesy a přešel ke mně.
„To bylo úžasné! Kdo tě učí?“ Zeptám se stále v údivu.
„Vše se učím sám. Mým vzorem je Yiruma. Ta skladba byla od něj. Jmenuje se River Flows in You. Byla to první skladba, kterou jsem se naučil.“ Rozmluví se hyung. Dojdeme mezitím k menší pohovce naproti níž je malý stolek.
„Tak se pustíme do učení.“ Posadím se na pohovku a Yoon Gi hned vedle.
„Projedeme všechno?“ Zeptá se hyung nejistě. Já na něj jen s úsměvem kývnu.

~~~

„Máš vše správně!“ Oznámí mi Yoon Gi hyung, když končíme s matikou.
„Vážně!? To je bezvadný!“ Vrhnu se na Yoon Giho a povalím ho pod sebe na pohovce. Hyung mně objetí oplatí a lehce se zasměje.
„Mám za to, že mé doučování již není třeba“ promluví hyung lehce sklesle. Odtáhnu se z objetí a opět se oba posadíme.
„To není pravda. Budu tvé doučování potřebovat stále. A navíc je to záminka, aby jsi mi byl na blízku.“ Poslední větu zamumlám, ale mám pocit, že mě Yoon Gi stejně slyšel.
„Rád s tebou trávím čas. Nemusíme se scházet jen kvůli doučování. Budu rád, když se budeme bavit dál.“ Promluví hyung a pousměje se na mě. Přikývnu s radostí ve tváři.
„Měl bych už asi jít. Je pozdě a doma by měl být už klid.“ Sklopím hlavu a pomalu vstanu.
„Dobře.“ Yoon Gi můj čin následuje. Dojdeme spolu zpět do předsíně. Obleču si svoji bundu a obuju boty. Otočím se na Yoon Giho, že se rozloučíme. Hyung mi však skočí do řeči.
„Nechceš kousek doprovodit? Aby jsi se neztratil.“ Zeptá se hyung.
„To budeš hodný. Jestli to nenabízíš jen, ze slušnosti.“ Nakloním hlavu na stranu.
„To ne. Moc rád s tebou půjdu.“ Zvedne hyung hlavu. Jen co se i hyung připraví vyrazíme.

Nahoře písnička co v příběhu hrál Yoongi.
Jinak chci dodat, že kapitoly se budu snažit vydávat jednu za měsíc. Někdy se mi možná poštěstí a bude toho víc, ale bude záležet na okolnostech.