Naučíš mě to?

9. Kapitola

Při učení jsme se opět usídlili na zemi. Yoon Gi mi však stále připadal myšlenkami jinde než u matiky.
„Hej Yoon Gi, jsi vážně v pořádku?“ Optám se pro jistotu znovu. Hyung si akorát připravuje věci.
„Jasně. Proč bych neměl být?“ Uchechtne se. Skoumavě se na něj zadívám.
„Přijdeš mi pořád takový mimo.“ Zamumlam tak, aby mě slyšel. Yoon Gi přestane na chvíli s přípravou. „Poslyš jestli jsem se tě nějak dotkl, tím že jsem šel za tebou až po tím co mi to řekl učitel, tak se omlouvám. Ale  jsi milý a sympatický, takže jsem rád, že mě doučuješ ty.“ Mírně se zkusím pousmát a Yoon Gi mi úsměv oplatí.
„Takže jak vidíš, nemám v plánu tě sežrat.“ Hyung si dovyskládá věci a pustíme se do učení.

~~~

Dopočítal jsem slovní úlohu a podíval se na hyunga. Ten jen nepřítomně seděl a koukal co píšu.
„Tak, ale vážně. Co se děje?“ Zamračím se na něj.
„Nesluší ti, když se mračíš.“ Odpoví mi Yoon Gi.
„Já vím, proto se na tebe budu mračit tak dlouho dokud mi neřekneš o co jde.“ Zamračím se ještě víc, až se Yoon Gi uchechtne.
„Fajn, fajn. Řeknu ti to.“ Zvedne ruce do gesta příměří. Vyvolá mi to opět úsměv na tváři.
„Pamatuješ jak jsem ti říkal o tom, jak Lee Woo Soo a já jsme byli rozděleni jen kvůli jeho rodině?“ Yoon Giho rysy opět zkamení.
„Ano pamatuju.“ Přikývnu na souhlas. „Říkal jsi, že jsi ho neviděl od doby co ho přeložili na internát.“ Vybavím si Yoon Giho slova. Bělovlasý kamarád přede mnou jen přikývne.
„Včera, když jsem šel domů, zahlédl jsem v parku kousek odtud Lee Woo Hyuna. Nešel sám byl s přáteli. Já jsem si však mezi nimi všiml i Woo Sooa. Poznal bych ho kdekoliv a jakkoliv. Vyvolalo to na mě bolestné vzpomínky. Zničilo se naše přátelství. Jednou pitomou náklonností.. A proto se s nikým nechci už přátelit a pouště si lidi k tělu. Kdokoliv se mnou byl v bližším kontaktu něco se mu stalo. Mojí vinnou. Vždy vše pokazím, aniž bych chtěl.“ Povzdechne si Yoon Gi s mírně skleněnýma očima a zadívá se na sešit matematiky, který jsem před chvílí zavřel.
„Mně se nic nestalo..“ zamumlam a pokusím se s ním navázat oční kontakt.
„Zničil jsem ti tvé přátelství s Jung Kookem.“ Podívá se mi do očí a smutně se usměje. Žere ho to.
„Nějak se to spraví. A tím myslím všechno.“ Usměju se na něj, když vstávám ze země.
„V to doufám.“ Uslyšel jsem ho, jak si zašeptal.

~~~

Odpoledne Yoon Gi odešel dřív s tím, že mi to už začíná dost jít a také, že si musí něco zařídit. Co to bylo mi neřekl. Já jsem si v pokoji počítal, ještě pár příkladů, které mi k mému údivu vyšli. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře.
„Dále.“ Křikl jsem a odsunul od sebe učení.
„Ahoj“ pozdravila mě máma.
„Ahoj“ usměju se na ni. Máma přejde k posteli a posadí se na ni.
„Tvůj kamarád dnes odešel dřív než obvykle. Stalo se mezi vámi něco?“ Zeptá se máma zvědavě. Musím se uchechtnout nad jejím uvažováním.
„Nic se nestalo. Musel si jen něco zařídit. “ Vstanu a naskládám do skříně oblečení, které tu Yoon Gi nechal ležet.
„A jak se jmenuje? Ten kamarád.“ Položí další otázku máma.
„Yoon Gi.“ Odpovím jí sice nezdvořile, ale Yoon Gimu by to nevadilo.
„A co se stalo s Jung Kookem? Už jsem ho hrozně dlouho neviděla.“ Spustí máma zvesela, ale mě to územní. Otočím se k ní čelem a spustím.
„Já a Jung Kook jsme se pohádali. Nemluví se mnou.“ Sklopím smutně hlavu. Máma vstane z postele a jde mě obejmout.
„Moc se omlouvám. Tohle jsem netušila. Vždy jste spolu tak skvěle vycházeli.“ Pohladí mě po vlasech a já ji obejmu nazpět.
„O čem jste se pohádali?“ Zeptá se máma ačkoliv si přeju, aby se nezeptala. Ale některé věci se na světě dějí i když si přejeme, aby se neděli.
„Kvůli Yoon Gimu. Neprávem znám jeho tajemství a Jung Kook po mně chtěl, abych mu ho řekl. Nechtěl jsem to udělat a tak mě nechal samotného.“ Stekla mi jedna slza na mámino rameno. Pevněji jsem ji objal.
„Zachoval jsi se správně. Ale s Jung Kookem si promluv. Není to špatný člověk.“ Pohladí mě naposledy máma po hlavě. Poté odstoupí setře mi mokrou stopu po zbloudilé slze a nechá mě samotného u mě v pokoji.

~~~

Další den při cestě do školy mi v hlavě vrtala jedna myšlenka. Byla více jak zvláštní a moc lidí by za normálních okolností nenapadla, ale mě to prostě napadlo. ‚Jaká je historie homosexuálů?‘ Musím se Yoon Giho zeptat. A pokud to nebude vědět, zjistím to.